… a bum! Práce policejních pyrotechniků připomíná výbušnou archeologii. Chyby se zde neodpouští
Nevybuchlá letecká puma v areálu chemických závodů v Litvínově a její likvidace poutaly nedávno hodně pozornosti. Pyrotechnici ji nakonec zneškodnili přímo na místě. Taková situace byla v mnoha směrech neobvyklá. Na to, jak vypadají všední nálezy a každodenní práce pyrotechnické služby Policie České republiky, jsme se jeli podívat do bývalého vojenského prostoru v Ralsku.
Je vedro k padnutí. Na nebi ani mráček, vzduch se nehne a na rozpálenou krajinu se snášejí stíny dvou dravců, kteří nad námi plachtí a z výšky vyhlížejí kořist. Po opuštěných cestách bývalého vojenského prostoru Ralsko si to šineme nadupaným land roverem. Nikde ani živáčka, kromě nás a těch káňat se tu svět zastavil. Major Josef Pavinský z pyrotechnické služby Policie České republiky nás veze k nálezu nevybuchlé munice. Připadám si jako ve westernu.
Sjíždíme z asfaltky, která se jmenuje Stará generálská, a dál pokračujeme krkolomnou lesní cestou. Houby v tomhle horku nerostou, ale munice se v lese dá najít za každého počasí. Pyrotechnici z Vojenských lesů mají celou oblast rozdělenou na sektory a s detektory tu prohlížejí každý metr čtvereční lesa. Dnes je tu obora se zvěří a lesy jsou přístupné veřejnosti, ale v minulosti tu po dlouhou dobu byl vojenský prostor. Na tankové střelnici cvičili českoslovenští vojáci, po invazi vojsk Varšavské smlouvy si to tu zabrala Sovětská armáda. Od roku 1993 se Ralsko otevírá veřejnosti a čistí se od nevybuchlé munice.
Špinavá práce
Dorazili jsme ke skupině pánů v montérkách, mají detektory kovu, krumpáče a lopaty. Kdo si představuje pyrotechnika jako někoho v ochranném skafandru, kdo za asistence robota horečně přestřihává červený nebo modrý drátek, byl by překvapený. Většina práce pyrotechniků se odehrává venku v terénu a místo stříhání drátků se tu kope po lokty v hlíně. „Ochranné pomůcky se používají v minimu případů a jde převážně o nástražné výbušné systémy. My, kteří děláme na munici, se potřebujeme pohodlně hýbat a v tomhle vedru by se ve skafandru nedalo vydržet. Navíc by nám kolikrát nebyl moc platný. Je to špinavá práce, a když něco najdeme, opatrně to odhalíme, abychom zjistili, co a jak. Je to taková trochu jiná archeologie,“ říká major Pavinský. „A je to nebezpečné?“ ptám se. „Je to nebezpečné. Když uděláte chybu, tak vám buď vlítne střepina do palce jako mně, anebo vás to zabije.“ – „Koukám, že máte ještě všechny prsty…“ – „Joo, já jsem si ji vyndal. Takoví pyrotechnici se u nás nevyskytují, co by jim chyběl prst. Někdy se stane úraz… vymknutý kotník, někdo se škrábne o lopatu. Ale nehody s municí končí špatně.“
Hledači už mají svou kořist vyskládanou vedle sebe, jako když kočka na prahu střádá myši. Na první pohled nevybuchlé dělostřelecké granáty nevypadají nijak nebezpečně. Jsou rezavé a od hlíny, ale každý z nich by mohl nadělat ještě pěknou paseku. Když pyrotechnici z Vojenských lesů nějakou munici najdou, posbírají ji a předají k likvidaci Pyrotechnické službě policie. Což je případ naší výstavky. Někdy ale není možné munici jednoduše vyzvednout a odvézt. Buď je v příliš špatném stavu, aby se dala převézt, anebo je na takovém místě, že se ani vyzvednout nedá. Manipulace s granáty je relativně bezpečná, ale stále se musíte mít na pozoru. Velké nárazy a jiné podněty by mohly vést k detonaci, a když je u sebe více kusů munice, hrozí spuštění řetězové reakce.
Granát pod kořenem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
