Studenti v Praze spojili živým řetězem hrob Václava Havla se svou školou. Originální připomínka 17. listopadu
Redakce časopisu Reflex sídlí naproti vinohradským hřbitovům. Vedle nich pak najdete Obchodní Akademii Hovorčovická. Půlkulaté výročí sametové revoluce inspirovalo žáky a učitele školy k jedinečné akci – vytvoření živého řetězu od školy až k hrobu Václava Havla. Za doprovodu elektrické svíčky a s klíči nad hlavou si připomněli hodnoty svobody a demokracie. Atmosféra byla dojemná, a jak sami studenti přiznávají, událost v nich zanechala hrdost na jejich školu i na význam tohoto historického dne.
“Akci jsme se rozhodli uspořádat tak trochu spontánně v souvislosti s tím, že je letos půlkulaté výročí,” vysvětluje jeden z profesorů akademie Jakub Hájíček, jak škola s nápadem přišla. “Celé jsme to vymysleli s kolegyněmi, ale nápad s živým řetězem byl tedy převážně můj,” dodává. Po škole jsou také k 17. listopadu vyvěšené plakáty vyrobené studenty se slogany s tématikou sametové revoluce, třeba “Havel na hrad,” nebo “Jakeše do koše.”
Už je slyšet zvonění a ruchot žáků spěchajících do šaten. U východu ze školy stojí dvě studentky s krabicí plnou trikolór, kdyby náhodou někdo ještě neměl jednu na sobě. Společně s nimi zde čeká i Česká televize a zástupci z iniciativy Díky že můžem.
Jakub Hajíček je chvíli nervózní z absence strážníků. Přeci jenom přes přechod má přejít skoro pět set lidí. Nakonec se ale dva najdou a učitelé si postupně začínají odvádět ze školy třídy směrem k hrobu Václava Havla, od něhož se řetěz začne stavět.
Elektrická svíčka Skupinky studentů v čele s učiteli se postupně šinou přes přechod na Vinohradskou ulici. Po chvíli zabočí a vstupují mezi aleje na Vinohradských hřbitovech. Vše probíhá hladce, nikdo se neloudá a mezi náhrobky se všichni chovají uctivě. Pobíhám společně s fotografkou z iniciativy Díky že můžem a kameramanem České televize, kolem četného zástupu studentů, abychom zachytili, jak se studenti postupně chytají za ruce.
Když už šrumot utichne, spěcháme z hřbitova zpátky ke škole. Putování svíčky na hrob začíná. Svíčka je elektrická, “Chtěli jsme předejít zbytečnému zhasínání,” říká Hajíček. Studenti si ji s úsměvem předávají. Někdy jsou trochu zabraní do konverzace, tak se podávající musí připomenout. U přechodu se svíčka na chvíli zastaví, než se jedna část řetězu spojí s tou na druhé straně.
Elektrický plamen putuje vesele dál. Z ruky do ruky, přes aleje a kolem náhrobků až ke kapli svatého Václava. Svíčku uchopí slečna, poslední článek řetězu a učitelka ji připomíná “nezapomeňte, přiklenout a až ji položíte, tak se uklonit.” A tak je svíčka po 480 metrech na svém místě.
Zvonění jak na Národní třídě Přichází finální část programu. Celá škola postupně nastupuje před kapli svatého Václava. Chvíli to vypadá, že se snad všichni do prostoru před kaplí nenacpou. Po pár minutách tlačení je pod vedením učitelského sboru veškeré studentsvo Obchodní Akademie Hovorčovická nastoupeno. Klíče už jsou nad hlavou a zvoní.
Už se ale blíží desátá hodina. Dav žáků a profesorů se tak postupně přesouvá zpátky do školy, aby stihli třetí vyučovací hodinu. Z dlouhé řady studentů se po cestě ještě odpojují hloučky, aby se zastavili u hrobu Václava a Olgy Havlových. Pět minut před desátou jsou všichni zpátky v budově.
“Myslím, že jsme všechno krásně zvládli,” komentuje Hajíček průběh události, “ve středu jsme ještě měli nácvik. Zúčastnila se ho sice jen třetina celkového počtu žáků, ale alespoň tak někteří věděli jak to bude vypadat a měli představu, jak daleko mají stát od sebe. To nám taky neskutečně pomohlo,” dodává ke studentské iniciativě.
Jsem na svoji školu pyšný
Žáci se postupně rozběhli do tříd na hodiny. Pár jich ještě ale zastihnu na chodbě. Zajímá mě, jak se ohledně události cítí. “Jsem pyšný na svojí školu, že něco takového zorganizovala a poměrně i hezky,” odpovídá student 3. ročníku Bezdíček, “17. listopadu je pro mě oslava svobody.”
Na svojí školu jsou pyšní všichni tázání. “Věřím, že je dobře, že se tento den připomíná i mladším generacím,” říká studentka 4. ročníku. Vedoucí studentské rady Jakoubková ze 3. ročníku je pyšná i na své spolužáky, “Jsem moc ráda, že se zapojili i žáci. snažila jsem se všechny motivovat, aby se dostavili a připomenout jim, že se jedná o významné datum. Přeci jenom většina z nás díky tomu může studovat a ani o tom neví.”
Bohužel nikdo z nich ještě neví zda se 17. listopadu dostaví na Národní třídu. Nebydlí v Praze nebo již mají plný program. Všichni ale doufají, že se se tam ukážou, i kdyby jen na chvíli.
