Hlásek se nevhodně dotýkal dívek v 90. letech, případy jsou ale odloženy. Měly by se prodloužit promlčecí lhůty?
Čtyři roky se teprve osmnáctileté dívky dotýkal na intimních partiích, nakonec ji při orálním sexu odpanil prsty, přestože mu několikrát řekla, že nic z toho nechce. Známý kouč Vratislav Hlásek, který je obžalovaný ze sexuálního nátlaku, kterého se měl dopustit na osmi klientkách, se ale zpovídat před soudem nebude. Vzhledem k tomu, že se případ stal již v 90. letech, uplynula promlčecí lhůta a nelze ho tedy stíhat.
Adéla (redakce její jméno zná, kvůli citlivosti ho ale změnila) v 90. letech chodila do Dívčí katolické školy v Praze. Bydlela za Prahou, v její rodině pak měla velmi rozhodující slovo její babička. Ta Adéle dávala najevo, že je k ničemu, čímž Adélino sebevědomí utrpělo. Pro mladou dívku pak vysvobozením bylo docházení do chrámového pěveckého sboru. Ten vedla Alžběta Hlásková. Adéla se s ní sblížila natolik, že jí Hlásková nabídla, aby po večerních zkouškách sboru přespávala v bytě, který patřil jí a jejímu partnerovi, posléze manželovi Vratislavu Hláskovi. Adéla nabídku v roce 1994 přijala.
„Hláskovi se v té době věnovali dospívajícím a mladým lidem s různými problémy, často bez dobrého rodinného zázemí a jejich byt v Praze-Kobylisích se stával útočištěm pro některé z nich. I pro mě samotnou se stal druhým domovem. Alžběta s Vráťou mi dávali to, čeho se mi v mé vlastní rodině kvůli silnému negativnímu vlivu babičky nedostávalo. Ukazovali mi, že za něco stojím, věnovali mi svůj čas, svou pozornost, cítila jsem se od nich přijímaná. Trávila jsem s nimi čím dál tím více času, už nešlo jen o přespávání po zkouškách sboru, zůstávala jsem u nich často celý víkend. Brali mě s sebou i na návštěvy a na výlety a stala jsem se tak trochu členem jejich rodiny,“ podotkla Adéla.
Protože trpěla epileptickými záchvaty, manželé pak často Adéle pomáhali se převléknout a ukládali ji do postele. Podle Adély se několikrát po záchvatu probudila s Hláskovou rukou na své hrudi, domnívala se, že se ujišťoval, že jí bije srdce. Adéla popsala, že se vše změnilo v květnu 1995, když sbor vyjel na třídenní soustředění a Hlásek jel jako dospělý doprovod. Tehdy devatenáctiletá Adéla jeden večer utekla kvůli psychickým problémům, ale vrátila se do chalupy a uložila se ke spánku. Zatímco zbytek sboru Adélu hledal, Hlásek prý vstoupil do místnosti a přistoupil k Adéle, která předstírala, že spí.
„Začal mi stahovat kalhoty. Byla jsem mlaďounká, naivní, nezkušená, sexem naprosto nepolíbená a plně jsem mu důvěřovala. Vůbec mě nenapadlo, že by se mnou mohl mít nějaké nekalé úmysly, a domnívala jsem se, že mi chce jen ulevit od těsných džínů, do kterých jsem byla oblečena, a chce mě uložit. Teprve když mi rukou zajel pod kalhotky a začal mi osahávat genitálie, pochopila jsem, že je něco hodně špatně. Byla jsem jeho počínáním ale tak překvapena a paralyzována, že jsem se vzmohla pouze na to, že jsem se odtáhla, otočila se na druhou stranu, schoulila se do klubíčka a dál předstírala spánek. To naštěstí tehdy stačilo a Vráťa poté místnost opustil,“ řekla Adéla.
Podvolení pomůže od psychických problémů
Až po 27 letech se dozvěděla, že v tu chvíli do místnosti vstoupila její spolužačka, kterou Hlásek okřikl, ať odejde. Adéla se začala Hláskovým vyhýbat, u závěrečných zkoušek se pak psychicky zhroutila. „Potom nastaly prázdniny a s nimi letní sedmnáctidenní sborové soustředění. Zpočátku tam Vráťa nebyl, přijel ale o víkendu. Bylo mi z toho nanic, když se tam objevil. On se ale ke mně choval tak, jako by se vůbec nic nestalo, a byl ke mně milý a pozorný jako dřív. Pod vlivem toho jsem mu odpustila a snažila se na vše zapomenout. Udělala jsem si z toho pro sebe závěr, že to byl jen nějaký jeho jednorázový úlet, že se asi takové věci mužům někdy stávají, a nabyla jsem přesvědčení, že mi nechtěl ublížit,“ podotkla Adéla.
Někdejší členové sboru Eliška a Václav, jejichž jména redakce zná, ale přáli si zůstat v anonymitě, na Hláska vzpomínají jako na charismatického člověka, který byl inspirativní a k němuž vzhlížela spousta sboristů. Eliška si Adélu vybavuje jako tichou dívku, která se příliš neprojevovala, ale krásně zpívala. Ani jeden si nevzpomíná, že by byly nějaké náznaky, že ve sboru docházelo ke zneužívání. „I když tenkrát jsme trochu cítili, že je mezi dospělými něco divného, nějaké tření, ale sami jsme byli v pubertě a v období vzdoru, takže jsme ani nepátrali, co by to mohlo být,“ podotkla Eliška.
Adéla pak začala s Hláskovými opět trávit čas v jejich bytě, kde měla i zřízený pokojíček. Adéla ale zpětně vyhodnocuje, že Hlásek posunoval hranice toho, co si nechala vůči sobě líbit. Hlásek podle ní často chodil do koupelny, když se sprchovala, večer při povídání si začal dávat nohy pod peřinu a následně si do postele k dívce lehal. Při ležení ji pak postupně začal hladit, nejdřív po vlasech, pak i na intimnějších místech. Adéla si zakrývala tělo pažemi, aby se bránila, a často Hláskovi říkala, že s tím má přestat. Podle ní ji naopak Hlásek přesvědčoval, že se mu má podvolit, že se jí tím zmírní úzkosti a psychické problémy. Takto ji přesvědčoval řadu měsíců, až na ní nakonec vykonal orální styk a zbavil jí prsty panenství.
„Připadala jsem si neskutečně pošpiněná, pošlapaná a bezcenná. Zničil veškeré zbytky mé sebeúcty, navždycky mě poskvrnil. Stalo se to ráno, Alžběta už tehdy byla v práci a Vráťa pak do práce odešel. Jakmile jsem zůstala sama, totálně se mi zhroutil svět. Nenapadlo mě tedy nic lepšího než spolykat všechny léky, které jsem tenkrát měla u sebe, což byla nějaká antiepileptika a sedativa, především Diazepam,“ vyprávěla Adéla s tím, že přestože Hlásek už ten den neměl být vůbec v bytě, objevil se a donutil ji vyzvracet se, což jí zachránilo život.
Podle Adéliných slov následně proběhla konfrontace i s Hláskovou, která jí ale pouze řekla, aby to nebrala jako nějaké zneužívání a nikde o něm nemluvila, aby nezdiskreditovala Hláska. Podle policejního usnesení jeho jednání skončilo v roce 1998. Adéla ale následky trpí dodnes. Má úzkostné stavy, deprese, často zažívá panické ataky. Od 31 let je kvůli svému psychickému stavu v invalidním důchodu.
„Trpím nedostatkem sebevědomí, neustálým pocitem ohrožení, bezmoci a strachu a spoustou dalších problémů. Mám stále pocit, že můj život nemá žádnou hodnotu. Připadám si bezcenná a postrádám smysl a naplnění své existence. Vinila jsem ze všeho nejdříve sebe a potom maximálně babičku. Nedokázala jsem si připustit, že zneužívání a člověk, kterého jsem měla tak ráda, ke kterému jsem tolik vzhlížela a kterému jsem plně důvěřovala, mi zničil život, ale pomalu tento fakt začínám přijímat,“ podotkla Adéla.
Policie nepochybuje, že se činu dopustil
Členové sboru se pak o zneužívání dozvěděli až o dvacet let později. Jiný z vedoucích totiž měl oslavit 70 let a Hlásková zvala pamětníky na jeho oslavu. Jenže i tento vedoucí měl jednu ze sboristek zneužívat. „Ta se pak odstěhovala do Anglie, aby od něj utekla co nejdál. Když Alžběta napsala o oslavě, tak tato sboristka do společného chatu popsala, co jí vedoucí dělal. To nás samozřejmě šokovalo. Zároveň se ozvala i Adéla, že má nepříjemné vzpomínky na Vráťu. Obojí se snažila Alžběta zamést, že to nebude tak zlé a co s tou oslavou…“ popsal Václav.
Hlásek se nyní zpovídá před Obvodním soudem pro Prahu 1, je obžalovaný ze sexuálního nátlaku, kterého se měl dopustit na osmi klientkách. Podle obžaloby je jako jejich kouč v letech 2015 až 2016 v prostorách jeho Institutu fyziologické socializace na pražské Národní třídě nutil k tomu, aby se svlékly, pak se jich dotýkal i na intimních místech, některé z nich se před ním na jeho pokyn sebeuspokojovaly. Před několika z nich pak sám masturboval, případně po nich chtěl orální sex. Se dvěma pak souložil, jedna z nich přitom nikdy předtím sex neměla. Za to mu hrozí až čtyřleté vězení a zákaz činnosti. Jeho klientky za ním šly s problémy s úzkostmi a partnerskými či rodinnými vztahy. Hlásek všechna obvinění odmítl s tím, že se jednalo o terapeutickou techniku s prvky tantry.
Hlásek se prezentuje jako vztahový kouč či odborník na partnerské vztahy a výchovu dětí. Mezi jeho klienty patří například autor knihy Konec prokrastinace Petr Ludwig. Hlásek s manželkou jsou považováni za průkopníky pěstounské péče na dobu určitou. Sám na svých stránkách nabízí svou vlastní metodu takzvaného redesignu, která má jeho klientům pomoci v osobní, partnerské, intimní či podnikatelské oblasti. Co přesně ale takový kurz obsahuje, stránky nespecifikují. Reflex se pokusil Hláska skrze e-mail uvedený na stránkách zkontaktovat, nikdo ale na žádost o rozhovor neodpověděl.
Adélin případ byl odložen kvůli promlčecí lhůtě. V policejním usnesení ale vyšetřovatelé poznamenali, že není pochyb, že se Hlásek jednání dopustil, a podle tehdejší legislativy by se dopustil trestného činu útisku. Odložený byl také případ ženy, která policistům popsala, že se jí Hlásek v 90. letech dotýkal proti její vůli. Adéla doufala, že se podaří to, co v případě psychiatra Jana Cimického, který je obžalovaný ze čtyř znásilnění a 35 případů vydírání, tedy prokázání kontinuity chování. První skutek, ze kterého je Cimický obžalovaný, se stal již v roce 1979, policii se ale podařilo případy provázat tak, že se mohly do obžaloby zapojit i případy s uplynulou promlčecí dobou.
„Ještě před pár lety jsem se domnívala, že jsem byla jediná, koho zneužil. Dnes vím, že to tak není, což dokládá jak současná kauza s jeho osmi klientkami, tak svědectví několika dalších žen, které nějakým, byť třeba méně závažným způsobem sexuálně zneužil, a to dokonce ještě v době, kdy byly nezletilé, a které má policie k dispozici. Možná jsou další mezi námi, které si nesou to bolestné tajemství v sobě. Možná některé z nich najdou v budoucnu ještě odvahu a policii se přihlásí. Možná byly další mezi námi, které promluvit už nemohou, protože jejich sebevražedný pokus byl na rozdíl od toho mého úspěšný,“ podotkla Adéla.
Mluvčí pražské policie Jan Daněk poznamenal, že Adélin případ spolu s dalšími nyní odloženými byl vyšetřován do hloubky zpětně až do devadesátých let. „Kriminalisté nezjistili, že by v této věci mohlo být vedeno trestní stíhání pro pokračování trestného činu jako ve vámi zmiňovaném případu pražského psychiatra. V rámci vyšetřování jsme oslovovali i veřejnost, aby se nám přihlásili případní další poškození, ale ani tato cesta nevedla ke zjištění pokračování trestného činu,“ podotkl Daněk.
Promlčecí lhůty jsou v trestním řádu zavedené proto, aby dotčené osoby a orgány v trestním řízení záležitost řešily co nejdříve. S uplynulým časem totiž může být obtížnější shromáždit důkazy a svědci mohou některé detaily zapomenout či zemřít. Uzavření starých případů pak také šetří státu peníze.
Lhůty jsou navázány na závažnost jednání. U sexuálních trestných činů se pohybují kolem pěti až 15 let díky novelizaci trestního zákoníku v roce 2010. Předtím se délka promlčení pohybovala kolem tří až dvanácti let. Nyní také platí, že v případě zneužití nezletilého se promlčecí lhůta počítá od chvíle, kdy oběť dosáhne plnoletosti.
„Promlčecí lhůta v trestním právu obvykle začíná běžet ode dne, kdy byl trestný čin spáchán, respektive od okamžiku dokonání trestného činu, pokud například trval více dnů, případně od okamžiku účinku trestného činu. Toto je obecné pravidlo, které platí pro většinu případů,“ podotkl zakladatel služby dostupnyadvokat.cz Ondřej Preuss.
Dodal, že existují výjimky, které promlčecí lhůtu prodlužují. Jde například o pokračující trestné činy, tedy například opakovaná podvodná jednání, kdy začíná promlčení až od posledního aktu jednání, nebo o trvající skutky, třeba neoprávněné držení zbraně. U těch pak lhůta běží až od chvíle, kdy došlo k ukončení činnosti, tedy držení zbraně. Promlčecí dobu lze také restartovat, například zahájením trestního stíhání či spácháním stejně závažného nebo závažnějšího skutku.
Mělo by být sexuální násilí nepromlčitelné?
Často se diskutuje o tom, zda by závažné trestné činy, jako je vražda, kde je dvacetiletá promlčecí lhůta, či právě znásilnění, měly být nepromlčitelné. Například v Anglii nejsou žádné lhůty, v Německu, Švédsku či Francii pak u sexuálních činů jsou vyšší, až dvacetileté. Tato debata je prominentní u sexuálních trestných činů především proto, že obětem často dlouho trvá, než násilí v sobě zpracují a jsou schopné o něm mluvit se svým okolím, případně ho nahlásit. Podle statistik se v Česku ročně stane 12 tisíc znásilnění, na policii se loni ale obrátilo pouze 535 obětí.
„Právě dlouhá doba, kterou potřebují oběti traumatických činů pro to, aby byly schopné o nich mluvit, je důležitým argumentem pro zrušení promlčení v těchto případech. Nejde totiž o to, že by oběti takových činů svévolně oddalovaly podání trestního oznámení. Pokud většina obětí sexuálního násilí je schopna s ohledem na známé psychické mechanismy věc oznámit až poté, co uplyne promlčecí doba, tak to znamená, že právo zbavuje tyto oběti reálné možnosti se svým případem něco dělat a zároveň umožňuje predátorům dlouhodobě unikat spravedlnosti a ničit životy dalších lidí. Takové nastavení právních předpisů je zjevně nespravedlivé a je na místě ho změnit,“ podotkl advokát Daniel Bartoň, který se specializuje na práci s oběťmi sexuálního násilí.
Na Bartoně se často obracejí oběti i těch činů, u nichž je lhůta již promlčena, zdůvodňuje to tím, že obětem trvá kolem osmi až patnácti let, než jsou schopny o skutcích mluvit. Proto by byl rád, kdyby se promlčecí lhůta u sexuálních činů zrušila úplně. Podle Preusse by právě z tohoto důvodu dávalo smysl, kdyby se lhůty prodloužily, je podle něj ale potřeba také zvážit možnosti objasnění skutků po mnoha desítkách let.
Změna se ale v dohledné době spíše očekávat nedá. V červnu letošního roku prezident Petr Pavel podepsal novelu trestního zákoníku, která redefinovala znásilnění. Za něj je nyní považován každý nesouhlasný pohlavní styk. Zároveň také novela zavedla takzvané znásilnění z podstaty, tedy jakýkoli styk s dítětem mladším dvanácti let.
„Tím se prodloužila promlčecí lhůta u takových případů na 15 let a platí podmínka, že se počítá až od dosažení osmnáctého roku nezletilého. Zatím jsem nezaznamenala potřebu prodloužení těchto lhůt. Osobně bych se teď více soustředila na posilování postavení zvláště zranitelné oběti a aby se k nim systém tak začal chovat,“ podotkla poslankyně a členka Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Barbora Urbanová (STAN).
Poslanci podvýboru se nyní soustředí především na přijetí dětského certifikátu, který by měl zamezit tomu, aby lidé, kteří se v minulosti dopustili sexuálního deliktu na dětech, mohli pracovat ve školách či na letních táborech. Parametry certifikátu by mělo ministerstvo spravedlnosti připravit do poloviny prosince, kvůli přijímacímu legislativnímu procesu by tak zákon mohl začít platit až od ledna 2026.
