Přípitek je poetický a první lok má být mohutný a rozdělit G. Jak se pije v irských hospodách?
Irských hospod je v Praze nemalé množství. Jak a co se v nich ale pije? Abych poznal trochu lépe kulturu irského hospodského života, Kevin Piggott, ambassador Tullamore Dew, odborník na whiskey a jiný irský alkohol, mě provedl po třech barech, které dle jeho názoru nejlépe vystihují atmosféru autentické irské knajpy. Nebo přinejmenším to, jak si koncept takového podniku interpretuje zbytek světa. Jak moc se irská hospodská kultura liší od té české? Panáky zapíjejí pivem, ale do očí se při ťukání nekoukají.
První drink
Začínáme v Arthurs pub na pražském Karlíně. Podnik, který se trochu vymyká tradičnímu konceptu irské hospody. Na to mě hned Kevin upozorňuje. „Běžně byly irské hospody stavěné na mnohem menším rozpočtu, tady je jasně vidět, že se jedná o luxusnější podnik.“ Kožené gauče a křesla, nad kterými se nyní šklebí dýně a kostlivci v halloweenském duchu, tomu napovídají.
Jelikož se nejedná o hospodu tradiční, objednáváme si sezónní drinky. Na stole se mi objevuje PIWKO, koktejl založený na tradiční irské whiskey, konkrétně je připravený z Tullamore D.E.W., a jak jeho jméno napovídá, je v něm i trocha piva. A stejně jako český ležák se PIWKO pije velmi snadno.
Sice bych si už dal Guinness, ale u Arthura jsme kvůli drinkům. Objednávám si tak PUMP HEAD, který je z Tullamore D.E.W. Honey. Na ní je specifické, že se jedná o whiskey s přidaným českým medem.
Kevin mě připravuje na klasickou metodu pití Guinessu fast and slow, kdy si člověk dá Guinness a whiskey najednou. Pak záleží na každém zvlášť, jestli se Guinessem rozehřeje, nebo jím naopak pálenku zapije. Teď si ale dáme ještě drink.
Druhý drink
PUMP HEAD je značně sladší než předešlý drink. Možná proto je k němu servírovaná mistička se slanými dýňovými semínky. Stejně jako naše tempo pití nezpomaluje ani konverzace. Kevin pokračuje ve svém výkladu o fast and slow. „Dříve whiskey nebyla zdaleka tak jemná, jako je dnes. I když dnes se tradičně half and half (další označení pro fast and slow) pije s Guinnessem a irskou, dřív to mohl být klidně ležák. Šlo hlavně o to, aby bylo čím ředit chuť alkoholu.“
Máme přímý výhled na bar, takže mezitím, co se bavíme, sledujeme, jak si barman hraje s přípravou drinků. Láhev vyhazuje nahoru, a hned jak ji chytí, vyhazuje do vzduchu zase shaker, do kterého leje whiskey jen z těch nejvyšších úhlů. Ve vzduchu se tak na okamžik vždy objeví menší vodopád. Ubrousek na bar a CINK! drink je připraven.
„Dřív se snažili barmani primárně vést s hosty konverzaci,“ komentuje Kevin barmanovo počínání, „dnes z toho dělají prostě skvělou show.“ Dodává k tomu příběh, jak ne vždy se barmanské představení vydaří. „Jednou jsem byl v baru v New Yorku a barman měl v každé ruce shaker. Jeden mu ale z ruky vyletěl a trefil přímo do čela ženu s červenými šaty, co seděla na baru. Veškerý obsah shakeru se jí na šaty vylil a bar opustila,“ nad veselým příběhem se zasmějeme. Na téhle notě dopíjíme a přesouváme se o dům dál.
Třetí drink a rovnou čtvrtý
Naše další zastávka více odpovídá tradiční irské hospodě. James Joyce je dokonce nejstarší Irish pub v Praze. Jedná se o sportovní bar. Jenom ze stolu, kde sedíme, je vidět přinejmenším sedm obrazovek, každá s jiným sportovním přenosem. Vidíme fotbal, rugby, ale třeba i badminton. Sám Kevin konstatuje, že kdyby byl na nočním tahu s kamarády, tohle je hospoda, do které by zalezli.
Objednáváme si Guinness a panáka dvanáctileté irské. Než k nám alkohol dorazí, všimnu si nástěnné prosklené skříňky, kde je v každé přihrádce láhev alkoholu od rumu až po whiskey. Pod každou lahví je pak zlatá plaketa s jménem. Hned je mi vysvětleno, že jde o takzvaný whiskey box. „V irských hospodách je to poměrně běžné. Pokud jste štamgast, můžete si přinést svou láhev. Když se pak sejdete na konci týdne s přáteli, víte, co budete pít. Nejlépe si k tomu ještě objednat tradiční Sunday Roast,“ přibližuje mi Kevin, jak se v Irsku pije.
Zrovna když se rozpovídáme o tom, jak je James Joyce značně útulnější a příjemnější podnik, přistanou nám na stole pinty Guinnessu a panáky dvanáctileté Tullamore D.E.W. Konečně si dáme half and half neboli fast one and a small one, ale nejdřív je potřeba rozdělit G. To znamená, že první lok vašeho černého piva by měl být dostatečně mohutný na to, aby pak byla hladinka v polovině písmena G nápisu Guinness.
Skoro se mi to na první pokus podařilo. Dopil jsem těsně pod půlku a dostal jsem ohodnocení B společně s povzbuzením, že během dneška se to určitě ještě zlepší. Whiskey se po prvním loku piva pije velmi snadno a samotný stout pak ještě snádněji. Ale ani irské pivo se nevyhne zvětralému poslednímu loku. Na to však mají Irové řešení. Dolít zbytek panáku whiskey do piva. Chutná to trochu jako irská káva. Nedá se jinak než s chutí dopít a objednat si další rundu.
Pátý drink
Abychom trochu zpomalili, objednáváme si Guinness bez whiskey. Tentokrát již dostávám za rozdělené G lepší hodnocení, ale A to stále není. Dalším tématem naší již méně koherentní konverzace je jméno podniku: JAMES JOYCE. „V Irsku je naprosto běžné, že se hospody jmenují po spisovatelích. Irští spisovatelé jsou v zemi tak trochu celebrity. Většina z nich v hospodách i psala, jelikož kavárny přišly do Irska až později,“ vypráví Kevin, „Třeba Brendan Behan má plaketu skoro v každé hospodě, protože všude pil, pokaždé ho po chvíli vyhodili a on šel prostě dál.“ Nad tím se nedá dělat nic jiného než se zasmát a vesele si na spisovatele připít.
Ptám se Kevina, jestli už byl u Zlatého Tygra. Říká, že prý ne, tak ho přesvědčím, že pokud má rád literární hospody, Tygr je místo pro něj. Náš rozhovor se tak dostal ke společným charakteristikám našich národů a jejich vztahu k alkoholu. Když pomineme naše literáty násosky a lásku k pivu, tak se s Kevinem shodneme, že nejpodobnější je každodenní popíjení v hospodách.
Znalecky přikyvujeme a pomalu dopíjíme… Je čas jít dál.
Šestý drink společně se sedmým a posledním
Třetí a zároveň poslední hospoda dnešního večera je J. J. Murphy's. Hned nás přivítá cedule s nápisem „Welcome Kevin“. Jak vejdeme do baru, můj irský průvodce se se všemi zdraví. Sedáme si k malému kulatému stolku v útulném koutě. V hospodě je příjemně šero a je slyšet šum a ruch bavících se hostů. Objednáváme si další Guinness a dvanáctiletou Tullamore D.E.W.
Poprvé nám přinesou všechny nápoje najednou. Přiťukneme si, ale musím Kevinovi vysvětlit, že v Česku se u ťukání kouká do očí. On na to reaguje tím, jaké mají v Irsku poetické přípitky. Například: „May you be poor in misfortune, rich in blessings. Slow to make enemies, quick to make friends,“ (Kéž si chudý na neštěstí, bohatý na požehnání. Pomalu si vytvářej nepřátele, rychle získávej přátele.) odříká přípitek a vysvětluje, že takových mají stovky.
Dopíjíme Guinness a ještě si připijeme s whiskey. „May the roof above never fall in and may the friends bellow never fall out. (Ať se střecha nad námi nikdy nepropadne a my přátelé pod ní nikdy nevypadneme). S tímhle limerikem se loučíme a já už s jen aktovkou v ruce vrávorám na tramvajovou zastávku.
