Demence postihuje 180 tisíc Čechů a pacientů přibývá. Nové léky se blíží, pomáhá i aktivní mozek
Počet lidí s demencí se každých pět let zdvojnásobuje a u nejčastějšího typu – Alzheimerovy nemoci – se už dlouho mluví o epidemii 21. století. Přesto lidé stále příznaky často podceňují jako běžné projevy stáří. Odborníci zdůrazňují, že demence je nemoc, která může mít nejrůznější příčiny a má se léčit. A právě léčba demencí zažívá zásadní posun. Praktičtí lékaři testují paměť při preventivních prohlídkách, léčebné postupy se sjednotily a už brzy by se i v Česku mohly objevit první léky zpomalující průběh nemoci. Odhalit příčiny různých typů demence a sbírat data pro vývoj léků pomáhá i mozková banka. V čem? A jak se žije s Alzheimerem, když se léky nasadí včas?
Paní Věře je sedmdesát. Že má Alzheimerovu nemoc, ví už pět let. Bere léky a žije běžný život. Zpočátku to ale vypadalo trochu jinak. Sama si ani neuvědomovala, že by za jejími občasnými výpadky mohla být nemoc. „Já sama jsem na sobě nic nepozorovala. Co se týká zapomínání, tak jsem si myslela, že je to v rámci věku. Až moje kamarádka, která mě velmi dobře zná, na mně prý zpozorovala změny chování. Třeba jsme jely v tramvaji a já měla z ničeho nic takové blikance a vystoupila jsem. Nebo jsme byly v obchodě a já jsem najednou odešla. Ale nebylo to časté. A když jsem šla na pravidelnou prohlídku, tak se mnou pan doktor zavedl řeč na paměť, jestli zapomínám, a že pro klid udělá test a pošle mě na další vyšetření. Potom jsem šla k neuroložce, psychiatričce, na CT, dělala jsem takový ten test s hodinami. Tam jsem zazmatkovala a udělala ho částečně špatně. Neuroložka se mě ptala, jak dlouho čtu knížku nebo jestli opakuju různé věci, a já si pořád říkala: proč tohle všechno? A najednou mi doktorka dala recept a datum, kdy mám zase přijít. Já se zeptala, k čemu je ten recept a proč mi to říká? Řekla, že mám Alzheimera,“ popisuje paní Věra, jak si pamatuje cestu ke své diagnóze. „Potom jsme s kamarádkou seděly ještě půl hodiny v autě a přiznala mi, že to na mě s praktikem trochu nahráli, že měla na demenci podezření a nevěděla, jestli bych k doktorovi šla, kdyby mi to podezření rovnou řekla. Ani já nevím, možná bych řekla, že to nepotřebuju. Ale je fakt, že jsem to brala trochu jako podraz na mě, a na kamarádku jsem se zlobila,“ dodává.
Žiju s alzheimerem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
