Srbové proti všem: O co jde v nekonečných srbských protestech a mají naději na úspěch?
Srbsko zažilo jedny z největších protestů ve svých dějinách, srovnatelné jen s těmi, které před čtvrtstoletím vedly k opožděné postkomunistické revoluci a pádu diktatury Slobodana Miloševiće. Dnes se sice země dostala z izolace, ale přešlapuje mezi Východem a Západem, jako by nevěděla, kam se přidat. A přestože protestující dali najevo, že už mají dost nepotismu a korupce, ani oni nedali v tomto směru jasný vzkaz.
V teplém jarním odpoledni čeká před mezinárodním letištěm Nikoly Tesly v Bělehradě shluk cestujících. Deset minut, půl hodiny… Spoje anoncované na odjezdové tabuli nejedou a nejedou. Je sice hezké, že Bělehrad má jako jedno z mála takto velkých měst od ledna bezplatnou veřejnou dopravu, musela by ale fungovat. Nakonec rozsekne pochyby zaměstnankyně letiště. „Dnes nic nepojede, jsou protesty,“ ohlašuje. Bereme si taxíka. Ani to však není bez problémů.
Taxikář se proplétá postranními silničkami a sleduje navigaci, kde se mu míhá upozornění na jednu blokádu za druhou. Občas mineme auto s vlajkou vystrčenou z okna, znamená to podporu protestům. Podjíždíme mostek, kde stojí studenti v reflexních vestách, které, jak se ukazuje, nosí každý, kdo se chce odlišit od obyčejných účastníků protestu, třeba i média. Mělo by to být jakousi prevencí před mlácením a zatýkáním ze strany policistů, pokud k němu dojde, jenže někdy to funguje přesně naopak.
Auta stojí a řidiči se rozčilují, v jednom takovém případě naštvaný automobilista blokující prostě smetl, nikomu se naštěstí nic nestalo. Taxikář je však šikovný, a tak se dostávám do města bez prostojů. Kromě toho, že v Bělehradě nejezdí žádná hromadná doprava, je dalším z opatření i úplné uzavření města pro auta. A tak ulice na první pohled působí jako mrtvé a vymetené.
To ale netrvá dlouho. Městem se rozléhá zvuk píšťalek, které jsou jedním ze symbolů protestu. Je tak intenzívní, že mě během chvíle přivádí do míst, kde je o poznání živěji. Je jasné, že se chystá velká věc. Zdá se, že protestuje celá země, lidé z úplně opačných stran politického spektra. Vedle studenta v pomalované helmě ještě z arzenálů jugoslávské armády stojí válečný veterán z bojů devadesátých let. Spolu s fotbalovými ultras pak i mladí komunisté.
Celou událost ale organizují studenti ze všech koutů země, kteří sem putovali jako součást protestu leckdy i na kolech nebo pěšky. Občas je možné zahlédnout nálepky s heslem „Pumpaj!“, které se dá přeložit jako „čerpej“ nebo „vyčerpej“. Znamená to, že věci vzala do rukou generace, která se nechce nudit seriózními projevy a ideologickými vysvětlivkami, ale hledá jednoduchá, úderná a vtipná hesla v duchu sociálních sítí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
