Duka odsloužil mši za zastřelené pomocníky Gabčíka a Kubiše. To oni jsou skutečné elity národa
V zaplněné svatovítské katedrále hoří tři dlouhé řady svící. Každá svíce symbolizuje jeden lidský život, který zmařila nacistická nadvláda nad Československem během Protektorátu. Příběh hrdinství parašutistů Gabčíka a Kubiše známe téměř všichni, je ale nutné si uvědomit, že za úspěšnou operací Anthropoid není jen londýnský výcvik, odvaha Kubiše a Gabčíka a jejich vůle a odhodlání položit pro svou vlast život.
Za jejich příběhem se skrývá také dlouhá řada obětí, které jim během výsadku v Protektorátu pomohly. Ukryly je, poskytly jim jídlo a pití, přístřeší a možnost zde v ilegalitě připravovat atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. 293 lidí za svou pomoc parašutistům zaplatilo životem. A právě jejich památku dnes uctila slavnostní mše v katedrále sv. Víta, již vedl kardinál Dominik Duka.
První řada je plná starších žen a mužů. Jsou to příbuzní obětí, za něž se mše slouží. V jejich očích se zračí smutek, ale vidím také odhodlání. A sílu. V tichosti poslouchají Dominika Duku - a vskutku je co poslouchat. Kardinál mluví o vítězství českého národa nad německou nadvládou. Ženy a muže, kteří heydrichiádu přežili, označil za živoucí důkaz českého vítězství. “Komu vděčíme za svou svobodu nyní?” zeptal se Duka. “Těm, kteří jsou tu dnes s námi jako tyto svíce,” a ukázal na hořící svíce připomínající oběti heydrichiády.
Do katedrály jsem vešla pár minut po začátku mše. Pokaždé, když kráčím do areálu Pražského hradu, zapomenu na ovčáčkovo-zemanovský vynález v podobě “protiteroristických” kontrol při vstupu do areálu Hradu. Fronta je v době slunečných podzimních dní opravdu dlouhá. Budiž uniformovaným kontrolorům ke cti, že alespoň ti, s nimiž jsem mluvila, vyjádřili nad nesmyslným nařížením svůj odpor a nesouhlas.
Nekonečný seznam
Pomalu jsem kráčela středem katedrály a rozhlížela se okolo. Na lavicích seděly a poslouchaly desítky lidí. Zaposlouchala jsem se s nimi, když z oltáře zaznívala jména obětí nacistického teroru. Často byla slyšet i tři nebo čtyři stejná příjmení - za pomoc parašutistům často zaplatily životem celé rodiny.
Až se budete v kině dívat na film amerického režiséra Seana Ellise, který se rozhodl natočit příběh Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, myslete nejen na parašutisty, ale také na všechny, kteří jim pomohli zrealizovat celou operaci. Nejen díky Gabčíkovi a Kubišovi, ale díky každému, kdo jim pomohl, se podařilo přesvědčit Spojence o neplatnosti Mnichovské dohody. Díky těmto lidem se Československo ukázalo jako země, která se umí vzepřít a bojovat. A pokud se chcete dozvědět o osudech nejen parašutistů, ale znát i příběhy všech, kdo operaci Anthropoid pomohli a byli proto zastřeleni v koncentračním táboře v Mauthausenu, pak nedávno vydaný průvodce historika Jiřího Padevěta a Pavla Šmejkala s prostým názvem “Anthropoid” je jako zdroj poznání ideální. Modlidby za padlé oběti se účastnil právě i Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia a historik.
Je to moc dlouhý
Čtení jmen obětí jakoby nebralo konce, vystřídalo se při něm několik řečníků. Většina přítomných je v tiché úctě poslouchala. Atmosféru vážnosti, důležitosti a jakési přiměřené národní hrdosti v závěru tak trochu zhatil jeden ze členů Junáka či Sokola, který oblečen v uniformě v přední části chrámové lodi stál v pozoru: “Ježiš, to je tak dlouhý,” ulevil si asi dvacetiletý chlapec. Doufejme tedy, že i během krásných podzimních chvil, jakou bylo sobotní dopoledne, pro nás nebude problém strávit hodinu v chladné katedrále. Ti lidé za to totiž stojí. Živí i zastřelení. Připomínat si oběti nacistického režimu, vyprávět jejich příběhy, jako to dělá historik Padevět, a říkat, že právě tito lidé představují skutečné české národní elity, jak řekl kardinál Duka, bude mít vždycky smysl. A to i když je v katedrále zima a mše je holt trochu dlouhá.
