Stovky lidí přišly poděkovat Jiřímu Bradymu na Strossmayerovo náměstí
Pražské Strossmayerovo náměstí se dnes odpoledne zaplnilo stovkami lidí, kteří přišli poděkovat Jiřímu Bradymu za jeho celoživotní práci a úsilí v osvětě a připomínání holocaustu. Příběh Bradyho a jeho sestry, jak zdůraznil starosta Prahy 7 Jan Čížinský, učí generace dětí o tom, co se dělo těm nejmenším během holocaustu za 2. světové války. Brady sklidil po svém projevu obrovský potlesk.
Akci s názvem Jirko, děkujeme. Nemlčíme zorganizovali studenti středních i vysokých škol, kteří se účastní projektu Terezínská štafeta. Ten dává ožít příběhům dětí deportovaných a zavražděných během holocaustu za 2. světové války. Terezínská štafeta se snaží oživit jejich tvorbu. I proto tento unikátní projekt (pod záštitou Prahy 7 a jejího starosty Čížinského) zorganizoval setkání s Jiřím Bradym, strýcem lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana a hlavně přežišvším z Osvětimi i Terezína, děkovné setkání.
Štvete mě, nechodíte volit!
Jiří Brady a Toman Brod seděli před kostelem a popíjeli teplý čaj. Na náměstí se scházelo stále více lidí. Při písni David a Goliáš, která mimo jiné z úst skupinky dětí z Terezínské štafety zazněla, se naskytl radostný pohled - zpívalo téměř celé náměstí. Jiří Brady si pak stoupl k mikrofonu a začal mluvit. Jeho slova jsou stále stejně silná - prostá, jasná a výstižná. “Něco mě na vás štve,” pronesl Brady k davu. “Nechodíte pořádně volit,” načež se ozval bouřlivý potlesk. “Takže příště prsoím, ať je to lepší,” uvedl Brady a zdůraznil, že se mu nelíbí, co se v České republice děje. Brady zavzpomínal také na své kamarády z Osvětimi, kteří v táboře zemřeli. “No já si nikdy nic nepřipravuji, žádné proslovy, mluvím, když mi dají mikrofon,” řekl Brady a dodal s úsměvem: “Ale jestli chcete, tak tady manželka vám něco řekne, ta je občas k nezastavení,” načež se ozval opět bouřlivý potlesk a také hlasitý smích.
Brady a Brod
Strossmayerovo náměstí před kostelem sv. Antonína se postupně zaplnilo. Tramvaje téměř nemohly projet. Nejen mladými lidmi, ale také starými, kteří při pohledu na Jiřího Bradyho a Tomana Broda - dalšího přeživšího holocaustu, který se setkání účastnil - spínali soucitně ruce. Příběh Tomana Broda je neméně zajímavý a strastiplný - narodil se v Praze v roce 1929 a v roce 1942 byl deportovaný do Terezína, posléze do Osvětimi. Několikrát prošel Mengeleho selekcemi, onemocněl tyfem i tuberkulózou. Podle informací Paměti národa je veden jako spolupracovník StB, nicméně z KSČ posléze vystoupil a stal se signatářem Charty 77.
Jiří Brady proslul díky své celoživotní práci pro ty, kteří stejně jako on prošli hrůzami holocaustu a po válce se snažili začlenit zpět do normálního života. A nejen jim, ale také dalším generacím. Díky němu se generace dětí a mladých studentů dozvěděly, jaké byly osudy dětí v Osvětimi či Terezíně.
Téměř devadesátiletý Brady přiletěl do České republiky, aby z rukou prezidenta Zemana převzal státní vyznamenání. To ale nakonec nedostane. Jeho synovec Daniel Herman se totiž sešel s dalajlamou, což prezident Zeman vyhodnotil jako natolik závažné provinění, že se Bradymu rozhodl vyznamenání neudělit. Celá kauza hýbe českou společností již více než týden, hradní mluvčí Ovčáček totiž neustále obrací svou verzi pravdy ohledně Bradyho vyškrtnutí ze seznamu vyznamenaných.
Nevyznamenání
V případu nevyznamenání Bradyho odůvodněné Hermanovým setkáním s dalajlamou Zeman s Ovčáčkem poslední týden ukazují veřejnosti, že je stále možné posouvat hranice lži a trapnosti na nové a stále hlubší úrovně. I to však má svá pozitiva: česká společnost se díky tomuto mediálnímu zájmu o strýce Daniela Hermana dozvěděla o muži, který zasvětil svůj život nezištné pomoci druhým, který je duševně bohatý, srdečný a upřímný. Třeba díky této trapné aférce více lidí sáhne po knize Hanin kufřík, nebo po stejnojmenném dokumentu. Snažme se být, po vzoru pana Bradyho, alespoň v tomto optimisté.
