Pražský horor: Městská policie a parkující invalida
Městská policie v Praze řešila domluvou, když invalidovi někdo na hodinu a půl zabral parkovací místo. Když tentýž invalida při čekání na uvolnění svého vyhrazeného místa v ulici překážel, vyhodnotila to městská policie jako přestupek a nejspíš jej čeká pokuta. Ať žije rovnost před zákonem!
Stojím na Kulaťáku a čekám na fotografa. Je tam takový jako prostůrek, kudy nejezdí auta a kde se dá na pár vteřin zastavit a naložit čekající kolega. Fotograf přijede, zastaví, vtom se vynoří auto městské policie se zapnutým majákem a fotografa skásnou o pětikilo, že se tam nesmí zastavit. Vzhledem k tomu, že jsem to místo pro mou nakládku navrhl já, vytáhnu z peněženky pětikilo a dám ho fotografovi — a naštvanej jsem celý den. Náměstí bylo úplně prázdné, nikoho jsme neomezili ani neohrozili, a nestačilo nám vynadat — museli jsme platit.
Invalida nezaparkuje
Úplně jinou zkušenost zažili s pražskou městskou policií manželé Fiedlerovi. Paní je upoutána na vozík — a má jako invalida nárok parkovat na svém pro invalidy vyhrazeném stání. Pokud na něm nestojí nějaké hovado. Jedenáctého ledna se jí to stalo.
Ve stížnosti, kterou pak Fiedlerovi poslali na městskou policii, se píše: „První hlídka MP přijela a oznámila nám, že máme telefonicky kontaktovat odtahovou službu. To jsme dle rady provedli. Asi po devadesáti minutách čekání přijela další hlídka a shodou okolností přišel i přestupce, který místo svým automobilem blokoval. Policistka mu oznámila, že stojí na vyhrazeném parkovišti pro osobu těžce pohybově postiženou. Přestupce odpověděl, že si toho nevšiml, a následně ho nechala policistka bez jakéhokoli postihu odjet.“
Manžele to (myslím zcela oprávněně) tak naštvalo, že si na strážnici stěžovali, a dozvěděli se od jejích nadřízených, že jednala v souladu se zákonem.
I napsal jsem na městskou policii, jak to, že se vcelku závažný přestupek — dlouhé blokování parkoviště pro invalidní paní — řeší jen domluvou, zatímco jinde rozdávají strážníci pokuty za prkotiny.
„Předmětné dopravní značení na místě je zmatečné, navíc ten den hustě sněžilo. Původně kolmé parkování, vyznačené vodorovnou dopravní značkou, bylo přeznačeno na šikmé, ale svislá dopravní značka parkování pro invalidní řidičku zůstala na původním místě, čímž došlo k tomu, že původně správně umístěná svislá dopravní značka se stala matoucí.
Strážníci se dostavili na místo události přibližně 10 minut od doby, kdy bylo přijato oznámení na linku tísňového volání 156. Vzhledem k tomu, že v tu danou dobu byly odtahové vozy vytíženy, tedy nebylo možné ihned nařídit odtah vozidla, proto hlídka umístila za stěrač vozidla ,Vyrozumění o oznámení podezření ze spáchání přestupku‘.
Oznamovatel byl se skutečností, že na příjezd odtahového vozidla bude nutné vyčkat zhruba hodinu, upozorněn. Dojezd odtahových vozidel, která neprovozuje městská policie, se odvíjí od mnoha faktorů, z nichž některé nejdou ovlivnit, například povětrnostní podmínky, hustota dopravního provozu apod. Přestupek řešila strážnice s řidičem, který se následně dostavil na místo, s ohledem ke všem okolnostem domluvou na místě. Je zcela na správním uvážení strážníka (úřední osoby), jak bude přestupek na místě řešit, a nikdo mu do jeho pravomoci nesmí zasahovat.
Rozhodnutí strážnice řešit přestupek domluvou vycházelo z několika skutečností: Vodorovné dopravní značení č. V 10f ,Vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou‘, která upřesňuje platnost svislé dopravní značky, bylo zcela pokryto sněhem a vzhledem ke způsobu umístění svislé dopravní značky ,Vyhrazené parkoviště‘ a ,Osoba na invalidním vozíku‘, a dopravní značkou vozu, osazené několik metrů před vyhrazeným místem, nebyl řidič schopen spolehlivě zjistit, kam až vyhrazené parkoviště zasahuje, a vozidlo zaparkoval v dobré víře, že parkuje řádně, mimo vyhrazené parkoviště.
Řidič blokujícího vozidla se rovněž na místě oznamovateli omluvil za blokování parkoviště. Vzniklá situace nás velmi mrzí, ale jak z výše uvedených skutečností vyplývá, strážnice městské policie nepostupovala v rozporu s žádným právním předpisem, tedy nedopustila se žádného pochybení. To, že se strážníci velmi důkladně problematice nedovoleného stání na parkovacích místech pro osoby tělesně postižené věnují, dokazuje i číslo za loňský rok, kdy strážníci v Praze odhalili celkem 8055 těchto přestupků,“ napsala mi tisková mluvčí MP Irena Seifertová.
Banalita? Ano, ale nespravedlivá!
O.K., považoval jsem věc za vyřešenou a nehodnou pozornosti. Blokovat parkování pro invalidu je fakt bezohlednost, ale zase dělat potíže kvůli tomu, že byla městská policie jednou benevolentní, protože bylo blbě vidět značky, je asi zbytečné. Vzápětí se ukázalo, že není.
Pan Fiedler totiž poslal další mail: „Jako další pokračovaní vývoje v našem případu Vám v příloze zasílám pokutu, kterou jsem obdržel od strážníka městské policie při čekání na uvolnění vyhrazeného parkovacího místa.“ A k tomu sken předvolání k projednání dopravního přestupku. Co pan Fiedler spáchal?
„Při řízení osobního automobilu registrační značky (uvedena značka vozu, ve kterém pan Fiedler vozí svou invalidní manželku) v přesně nezjištěném čase v Praze 4 v ulici Marie Cibulkové zastavil a stál přední částí uvedeného automobilu na ploše označené vodorovnou dopravní značkou ,Šikmé rovnoběžné čáry‘ a zadní částí uvedeného automobilu na přechodu pro chodce,“ stojí v předvolání.
Takže suma sumárum: Když na minutu zastaví auto na nějaké značce na Kulaťáku, je to za pět set. Když někdo zabere na hodinu a půl v ulici Marie Cibulkové parkovací místo pro invalidu, řeší se to domluvou. Ale když tentýž invalida, jemuž předtím zabrali místo a řešilo se to domluvou, čeká, až mu uvolní vyhrazené místo, a překáží při tom, je to za přestupek, který se bude řešit pokutou. Nechápu, nerozumím, nevím. A opravdu by mne zajímalo, kde je rovnost před zákonem, či alespoň před městskou policií.
