Mogadišo: Hlavní město únosů, kde je smrt dostupnější než voda
Z předního okénka mám stále tentýž výhled – na čtyři ozbrojence usazené na korbě auta jedoucího před námi. Somálskému Mogadišu se přezdívá hlavní město únosů. Po právu. Humanitární pracovníci, novináři, kontraktoři, případně místní zámožní lidé. Aš-Šabábu, teroristické organizaci přímo napojené na al-Ká’idu, se hodí každý. Bez ozbrojené ochranky nemůžu ani na krok, a i tak je to velmi riskantní.
Tradiční společnost v Somálsku je rozdělena do čtyř hlavních klanů – Darood, Hawiye, Dirr a Digil-Mirifle. Jejich milice měly hlavní podíl na občanské válce, která se rozpoutala v devadesátých letech a udělala ze Somálska společně s hladomorem peklo na zemi. Jistě se vám vybaví scény z filmu Černý jestřáb sestřelen, zpracovávající situaci z roku 1993, kdy byly v Mogadišu sestřeleny dvě americké helikoptéry Sikorsky UH-60, zvané Černý jestřáb.
Mimochodem, Mogadišo je ve filmu zpracováno poměrně věrohodně, i když se točilo v Maroku. Skutečně tu stojí stále Vítězný lidový oblouk – Arco di Trionfo Popolare –, postavený v roce 1928 pozdějším italským králem Umbertem II. Nápis je omšelý, ale přežil všechny ty dekády bojů a je stále čitelný. Vyfotit se mi ho ovšem nepodařilo.
Jako celý pobyt i novinářská činnost je velmi náročná a komplikovaná. Jezdíme v koloně dvou až tří aut, vpředu ozbrojenci. Nesmím otevřít okénko, skla jsou zatmavená, takže se přes ně nedá fotit. Vystoupit někde ve městě a jít fotit vyvolává v očích mých průvodců čistou paniku. Už takhle je vyděsilo při prvním setkání mé dokonale evropské vzezření. Hned první den jsme museli do obchodu, kde jsem se snažila ze sebe vyrobit cosi, co bude alespoň na dálku připomínat somálskou ženu. Hidžáb a dlouhý plášť připomínající ruský kaftan se stanou mým jediným oblečením, v němž můžu ven.
I tak je vše vždy velmi riskantní, a čím déle jsem v Mogadišu, tím více hrozí, že Šabáb zaregistruje mou přítomnost a bude mne chtít připojit na seznam již unesených novinářů a fotografů. Unáší pro zisk z výkupného, ale militanti jsou v tomto ohledu nevyzpytatelní. Stává se, že své oběti prostě zabijí a na výkupné zapomenou.
Jen za můj krátký pobyt jsme o deset minut minuli velkou explozi, jednou se dostali do blízkosti ostřelování minometnými granáty a o těch dalších drobnostech není ani třeba mluvit. Raději se tedy podrobuji všem bezpečnostním opatřením, i když někdy doslova skřípu zuby, jak bych chtěla svobodněji pracovat. Ale jsem v Somálsku a zde se nedá dělat to, co člověk chce, ale to, co bezpečnostní opatření dovolí.
Srdce mi krvácí, když projíždíme po Bakara marketu, tržišti, kde byl sestřelen první americký Černý jestřáb, první vrtulník v již zmiňovaném filmu Ridleyho Scotta Černý jestřáb sestřelen. Po Bakara marketu je nesmírně nebezpečné vůbec projet. „Bakara je čtvrť, která je prolezlá islamisty. Tady většina lidí platí dvojí daně – jedny aš-Šabábu a další vládě. Nemají jinou možnost, když chtějí přežít,“ vysvětluje striktní opatření překladatel Ahmed.
Reportáž Lenky Klicperové ze somálského Mogadiša najdete v tištěném Reflexu č. 30, který vyšel ve čtvrtek 27. července.
