JXD mezi biotroniky: Za našimi zády vyrostlo v Česku nové náboženství
Zúčastnili jsme se Slavnosti otevřeného nebe, kterou na Velký pátek pořádalo na hoře Říp Společenství Josefa Zezulky, vedené známým biotronikem Tomášem Pfeifferem. S určitým překvapením jsme zjistili, že nešlo o nějaký esoterický veletrh, nýbrž o rituál nového náboženského kultu.
Parkoviště pod Řípem bylo plné, desítky a desítky aut. Fotograf mě vysadil u hloučku pořadatelů, kteří stáli u skupiny holemi a berlemi vybavených návštěvníků. Přidal jsem se k nim se svou holí a za pár minut už jsem seděl s třemi dalšími špatně chodícími v teréňáku a jeli jsme po lesní cestě na vrcholek Řípu. U hospody u stolů na její zahrádce se hodovalo z přinesených svačin. Šedesát až sedmdesát procent účastníků tvořili starší lidé, ale nad očekávání tu bylo i mnoho mladých. Před rotundou na vrcholu vyhrazovaly řečniště pásky, zvukařská aparatura a zase kvanta pořadatelů oblečených v reflexních vestách. Ptal jsem se tří – nebyla to najatá agentura, ale příznivci pana Pfeiffera, dobrovolníci.
Obešel jsem asi deset návštěvníků, kteří se už v části vyhrazené divákům pomalu shromažďovali. Přijeli z celé republiky. Ostatně byly pro ně vypravené speciální autobusy. Dorazily z Ostravy, ze Znojma, z Českých Budějovic... Na přímou otázku, co od slavnosti čekají, neodpověděl jasně nikdo. Ale když vysvětlovali, tak bylo jak na slovech, tak na výrazech tváře poznat, že přišli za mystickým, náboženským zážitkem. Nezastihl jsem ani jednoho čumila – kromě našeho štábu, který dofuněl na vrchol po svých, a ještě s kamerou a fotoaparáty.
Šokující praktiky alternativního centra Aktip >>>
Stáli jsme tak asi půl hodiny před začátkem v prostoru pro diváky a plkali. Vtom ke mně přistoupila starší dáma a sprdla mě, že se směju, protože jsem zkouřenej. Po chvíli se nám ji podařilo laskavými slovy pacifikovat a zjistit, že se jedná o dlouholetou biotroničku. Už před vystoupením gurua se musíme chovat s náležitou úctou.
Biotronika je, když…
„Biotronika je nemedicínský obor sloužící k pomoci pacientům při chorobách způsobených bioenergetickou nedostatečností. Člověk sestává ze tří základních částí. Hmoty, ducha a vitality. Je-li příčina onemocnění ve hmotě, je hmotné podání léků nejúčinnější, je to doména medicíny. Porucha v psýše má být ovlivněna zejména psychickou silou, tedy psychoterapií, ve vážných případech hlubokou hypnózou, která v této podobě není dnes prováděna. Porušené vitální systémy buněčné, orgánové i celotělové pak náleží biotronice. Vitální síla je odpovědná zejména za řízení pochodů a procesů v buňce, orgánu a celém těle. Biotronika je samostatným oborem, který má svá přesná pravidla a zákonitosti. Nemá žádné vedlejší účinky, ošetřuje komplexně celý organismus nebo orgán či skupinu buněk. Biotronik pracuje vždy nezištně a musí mít i další vlastnosti, které jsou podmínkou této práce.“
Tyhle řeči na webu dub.cz – Duchovní univerzita bytí, jejž Společenství Josefa Zezulky provozuje – jsou v podstatě stejné jako u každého esoterika-léčitele, o nichž zde píšu už léta seriál. Na webu pana Pfeiffera je však něco, co jej od běžného esoterika odlišuje. Výslovně se tu dočteme, že jsou nová registrovaná náboženská společnost. A pokud někdo provozuje náboženství a potřebuje ke spáse své duše nosit chryzantému v zadku, nelze jej z pozic vědy a rozumu kritizovat, protože věda a rozum ani spásu, ani duši neznají.
Takže pan Pfeiffer má právo i na – například – toto vyjádření ke své duchovní hudbě: „Je to majestátní, veliké, úžasné, ostatně jako vše, co je. Každý strom, každá tráva, každý tvor, to jsme my. Neničme a služme, radujme se z toho, že jsou, i když z toho nic nemáme. Buďme pozorní ke každému druhému, mějme radost z jeho úspěchu, nebojujme, nesoutěžme. Jedno jsme my všichni. Ón.“
Ano, jsou to iracionální všeobecné plky, ale v náboženství se to smí. Věřit ve vitalitu je stejně iracionální jako věřit, že před dvěma tisíci lety vstal po třech dnech z mrtvých nějaký v Betlémě narozený Žid.
Celkem chabá show
Tomáš Pfeiffer začal mluvit. Kameraman zvedl kameru a natáčel. Starší dáma si k němu natěsno stoupla a začala do něj cílevědomě vrážet. Když mu dostatečně bodyčeky rozvibrovala záběr, ohradila se, že ji uhodil kamerou. Kameraman nevydržel a vycouval z místa dobrého záběru směrem dozadu. Dáma se nejprve asi pět minut upřeně a nenávistně koukala na mě a pak si šla stoupnout i ona dozadu – opět vedle kameramana. Ale po pár minutách bez dalšího incidentu odešla. Aby nám tu za chvíli nebylo horko, napadlo mě, ohlédl jsem se a zjistil, že za námi stojí asi osm set lidí. Dav. Celý prostor mezi řipskou rotundou a hospodou hlava na hlavě.
Pan Pfeiffer nejprve zdůraznil, že společenství už je oficiálně uznané náboženství. A pak – a to myslel vážně – prohlásil, že se jedna ze sousedních zemí brzy zatopí mořem a u nás zavládne subtropické klima. A že praktikující jeho víry musí být vegetariáni. Mezitím samozřejmě vedl obvyklé esořeči, že by lidi měli být tak nějak všeobecně hodní.
Jedna z dívek, kterou jsem před začátkem oslovil, mi s pohnutím řekla, že dnes bude slibovat. Ptal jsem se co, ale byla zjevně rozrušená a potřebovala být sama se sebou, tak jsem ji nechal na pokoji. Nyní odešla – spolu s asi dvacítkou dalších – ze zástupu pod řečništěm a slibovali všichni. Pan Pfeiffer držel žezlo své univerzity a novicové – včetně té dívky – na ně vkládali ruku. Takže šlo o iniciaci, oficiální vstup do kultu – jakým je u křesťanů křest.
„U zájemců o členství v prvním stupni DUB se předpokládá nabyté, rozumem i citem zdůvodněné poznání bratrství a soucítění s nižšími tvory a z tohoto poznání vyplývající vegetariánství. Slavnostní slib posluchače 1. stupně se každoročně koná na hoře Říp v Den otevřeného nebe, 30. března.“
Slibující, často mladí lidé a pan Pfeiffer s velkým logem svého učení a řipskou rotundou za zády vypadali důstojně. Ale celkově: Ve vší úctě byly kázání a ceremoniál řídké, informačně chudé a docela nudné. Jak katolíci, tak Hare Krišna to na svých shromážděních dělají mnohem barevněji a zábavněji a i inženýr Benda, který se znal s mimozemšťanem Aštarem Šeranem, vykládal zábavnější historky.
Pfeiffer v datech
Když jsem pročetl bohaté materiály učení, zjistil jsem, že jde o poměrně povrchní mix nejrůznějších esoterických nauk, jež poslepoval a o nichž napsal rozsáhlé dílo v devadesátých letech zesnulý esoterik Josef Zezulka. S ním se pan Pfeiffer setkal, pochopil jeho učení a Zezulka mu prý na smrtelném loži sdělil: „Tomáši, předávám vám Biotroniku i filosofii Bytí – nyní je povedete vy. Předávám vám poznané, abyste je nesl a ochraňoval. Až se naplní čas i vám, předáte dalšímu. Předávám vám tu naši Společnou věc.“ A od té doby pan Pfeiffer Zezulkův odkaz šíří.
Od počátku devadesátých let patří k našim nejznámějším esoterikům. „Léčil“ diváky televize Nova skrze obrazovku ve sledovaném pořadu. Také „léčil“ na dálku obálkou časopisu, který vydával. Podle nápisu na obálce se čtenář mohl přiladit k jeho léčebnému působení na pět minut každou sobotu od 21. hodiny, což vyvolalo i pozornost časopisu Dingir, jenž se věnuje novým náboženstvím a sektám. Biotronici neunikli ani pozornosti spolku Sisyfos. Za rok 2007 získal pan Pfeiffer zlatý Bludný balvan za proplétání esoteriky s byznysem při plnění vodnářského poslání. A já si osobně myslím, že by si spíš zasloužil zlatou medaili za marketing.
Na jeho webu se totiž prodává úplně všechno představitelné newage duchovno, jaké si dokážete představit. DVD Genesis aneb Boží matematika – Fraktály v pohybu 150 Kč. Kniha Vladislav Šíma – Fraktální astrologie pro každého 160 Kč. Fraktální obrazy Genesis aneb Boží matematika – formát A4 60 Kč, formát A2 320 Kč. Časopis Biotronika 30 Kč. CD Horoskop 3000 – Hudební vize budoucnosti 150 Kč.
Ale také šungit, což je na uhlík bohatá hornina, z níž se dělají nejrůznější esoterické „čističe“ čehokoliv. Vlastností šungitu je, že když ho dáte do vody, tak s ní neudělá vůbec nic. U Pfeifferů pak: Šungitová pyramida leštěná třikrát tři centimetry 189 Kč, patnáctkrát patnáct centimetrů 3799 Kč.
Guru má také nadační fond. A tak si tu můžete koupit lístky na páně Pfeifferovu duchovní hru na tibetskou mísu – vstupenky stojí od sto třiceti do dvou set osmdesáti korun – a samozřejmě její nahrávky. Dále guru pořádá přednášky – za podobné ceny – a diář jeho vystoupení na webu je bez ironie nelidsky nabitý. Kázat s takovou intenzitou musí být zcela vyčerpávající. Ale obchod s duchovními parafernáliemi svého kultu má Tomáš Pfeiffer natolik rozjetý, že mu to určitě za tu námahu stojí.
Zezulkova katedrála
Rituál skončil jednak sborovým zpěvem posvátného tónu Ón (ne óm, fakt ón – pozn. red.) a pak hymnou. Kupodivu věřící zazpívali i druhou sloku písně, která již hymnou není, ale bylo to delší, takže vhodné i na olympiádu. A šlo se na exkurzi do sídla společenství v Praze. Houf čekající na odvoz méně mobilních byl plný stařenek, tak jsem jim dal přednost a šel si koupit kafe do prodejního okénka hospody. Odnesl jsem si ho do zahrádky, našel si v rohu volné místo u popelníku a usedl. Když jsem si zapálil – na tom místě pro kuřáky –, vytřeštil na mne opodál sedící muž oči: „Přece nám tu nebudete kouřit!“
„Ono je to vaše?“ překvapilo mě mužovo sdělení.
„Je to debil!“ začala křičet k pánovi patřící dáma. „Má špatný energie, pojď pryč!“ A odkvačili. Ano – ti lidé se chovali typicky jako příslušníci kultu při svém rituálu. Když viděli někoho, kdo k nim nepatří, reagovali agresí. Během dvou hodin, co jsme na Řípu na sletu těch mírumilovných esoteriků pobyli, to byl již třetí úplně nesmyslný agresívní výstup, který pfeifferovci předvedli.
Pak jsme dojeli – jak lidé v osobácích, tak autobusy, ale nikoliv organizovanou kolonou – do Soukenické ulice kousek od náměstí Republiky. A po jednom jsme špalírem věřící ochranky ve vestách vstoupili do zadního traktu domu, kde je vybudována – nestydím se napsat – Zezulkova katedrála. Chrám. Tedy prostor stavěný dle Zezulkových zásad zdravé architektury (žádné ostré úhly), uprostřed pod stropem z nějakých tyček sestavený tvar pyramidy, na zdech desítky a desítky obrázků meditačních kreseb, spousta fotek pana Zezulky, a hlavně hlava na hlavě nadšených věřících. V celém biotronickém sídle byl zákaz fotografování, filmování a pořizování audiozáznamu, což mi vzhledem k tomu, že návštěvu inzerovali jako den otevřených dveří, přišlo poměrně pikantní. Uprostřed té opravdu velké místnosti – katedrály – seděli hudebníci. Interpreti vážné hudby zvučných jmen a pořadatelé rovnali návštěvníky podle toho, z jakého kouta republiky přijeli. A já pochopil zákaz focení. Byl to den otevřených dveří pro věřící, nikoli pro veřejnost. Tak jsme vypadli.
Smířlivý závěr
U nových kultů je vždy potřeba se ptát, nakolik je onen konkrétní kult zhoubný. Biotronici na mě rozhodně nijak děsivě nepůsobili. Pokud se samozřejmě jeden z manželského páru v tomto náboženství zhlédne, tak to vztah skoro s jistotou rozbije. Ale totéž platí pro všechny kulty. V kontextu explozívního rozmachu iracionality jsou ovšem následníci gurua Pfeiffera rozhodně ohroženi míň než třeba svědci Jehovovi. Vánoce ani transfúze jim totiž Zezulkovo učení nezapovídá.
Jako guru ani filozof na mne pan Tomáš Pfeiffer opravdu nezapůsobil. Ale to, jak se mu daří to jím vytvořené náboženství zpeněžit, ve mně vyvolává jistou závist. Obzvláště s přihlédnutím k jeho výroku, že „biotronik pracuje vždy nezištně“.
Text vyšel také v tištěném Reflexu č. 15/2018
