Málo kyseláčů, hodně lidí a představení nováčků. Festival minipivovarů na pražské náplavce vrcholí
Stejně jako loni touto dobou sedím na pražské náplavce, vedle mě třetinková sklenice s červeným nápisem Pivo na náplavce, okolo prochází smějící se skupinky s pivem v ruce. Stejně jako loni se rozhlížím, co zajímavého a neobjeveného může šestý ročník festivalu Pivo na náplavce nabídnout. Za zvuků projíždějících vlaků po již brzy bývalém železničním mostě přemýšlím, jak podat letošní zprávu o (alespoň pro mě) nejdůležitější minipivovarské události letošního léta.
Nabízí se několik možností. Loni jsem coby prostoduchý nadšenec psala o pivovarech, které jsem zde „potkala“ a dříve již několikrát navštívila, ve snaze o oněch vybraných vykreslit komplexní obrázek. Letos do čistého nadšení, které se projevovalo mimo jiné nadužíváním výrazů „boží“ a „hustý“, vešel prvek zkušenosti, kterou se pokusím zprostředkovat těm, které můj koníček v podobě objevování českých i světových pivovarů ještě neomrzel.
„Mně to přijde jako skvělej způsob objevování naší vlasti,“ říká mi kamarád, zatímco si pochutnává na excelentním ležáku z pivovaru Krušnohor v Kraslicích. „V některých těch místech nic není. Ale je tam pivovar, a ty tam proto jedeš.“ Shrnul tím podstatu mého koníčku, která nespočívá primárně ve vysedávání v hospodách, jak by se na první (a možná i na druhý) pohled mohlo zdát, ale v objevování koutů naší vlasti, které zůstávají často skryté i těm, kdo jinak scestovali půl světa. Zdá se mi to jako velká škoda, protože spoustu krás (samozřejmě nejen těch pivních) máme my Češi na dosah ruky. Tak třeba pivovar Krušnohor. Zavřete oči, představte si mapu naší malé vlasti a řekněte si: kde leží Kraslice? Těm, kdo Krušnohor znají, by se alespoň zhruba měla vybavit západní část republiky a Sokolovsko. Jak název napovídá, leží Kraslice v podstatě v úpatí Krušných hor. Na náplavku přivezl rozličnou nabídku povětšinou svrchně kvašených piv, přičemž trochu překvapivě excelentní ležák strčil do kapsy summer ale i ipu. Což mě trochu překvapilo, ale učím se přistupovat k pivovarům a jejich pivům bez předsudků (ne vždy se mi to daří), což ideálně znamená, že když piju někde ne úplně povedené pivo, neznamená to, že příště nemůže být bezchybné. K lásce k minipivovarům patří i to, že se často v téměř domácích podmínkách vaření prostě něco nepovede.
Letos překročil počet minipivovarů v České republice číslo čtyři sta. Zda je neustálý růst udržitelný a zda je to dobře nebo špatně, nechci hodnotit, logickým důsledkem však je, že na letošní náplavce bylo k vidění několik nováčků. Mezi ně patří například plzeňský Kalikovar (zkuste si spočítat, kolik už v Plzni mají pivovarů? za chvíli jim bude Praha závidět), který funguje rok. Banánový ocas neměl v kalikovarských pivech jen americký pale ale, ale také ležák, což bylo poněkud udivující (ale proč ne…). Mezi vydařené nováčky rozhodně patří písecký pivovar, jejichž piva byla ve vysokém nadprůměru. Písečtí však nezaujali jen pivy, ale také unikátním stánkem v podobě dodávky obrácené „zadkem“ dopředu, z níž udělali pojízdný výčep. Další novinkou, která na náplavku letos zavítala, byl Dědkův mlýn. Pivovar, který byl založen jako projekt nadšence, se nachází jihozápadně od Prahy nedaleko Unhošti. Prostředí je kouzelné, majitel taky, piva jsou sladší (což nepreferuji), ale pokud si dobře vzpomínám, tak jejich neuvěřitelně kalné nakuřované sklidilo při mé návštěvě velký úspěch.
Možná jsem jenom zpovykaná (a všichni pivovarští mě teď pomluví; poslužte si, diskuse pod článkem je otevřená), ale česká pivní scéna poněkud trpí zvláštním nešvarem – konzervatismem. Je fajn, je tu spousta minipivovarů, ale většina z nich nabízí dost podobný sortiment a i v sousedních zemích potvrzují, že se do těch pivních stylů neumíme opřít a že téměř jediný pivovar, který u nás (někdy až příliš) experimentuje je Crazy Clown. Jakoby žitné ipy byly málo žitné, kyseláče, hit posledních měsíců, málo kyselé (všechna čest zichoveckému kyseláči).
Když už je řeč o kyseláčích: jsou to suchá, velmi kyselá a v našich konzervativních končinách lehoučká piva, které už nechutnají jako pivo, ale jako hutná, lehce alkoholová ovocná (kyselá) limonáda. Na to, jaký boom kyseláče poslední dobou zažívají, jsem jich letos na náplavce potkala překvapivě málo. Nutno však vyzdvihnout čestnou výjimku: pivovar Zichovec, tradiční záruka kvalitního piva v jakémkoliv pivním stylu, přivezl lahodný Sour Passion Fruit, který vynikal nad jiné české kyseláče výrazně vyšší kyselostí doplněnou jemným ovocným nádechem. Ani kyseláče však nepředčí mou lásku ke stoutům, silným, těžkým, hořkým a kávově-čokoládovým pivům, které se servírují při vyšších teplotách a které je možné pomalu a labužnicky usrkávat po malých doušcích. Chápu, že tato těžká piva se hodí spíše do zimního koloritu (jenže v zimě zas nejsou pivní festivaly…), ale i tohoto stylu bylo na náplavce jako šafránu. Tímto děkuji pivovar Zhůřák, jejichž dvacetistupňový Imperial Coffee stout částečně uspokojil mé chutě.
Na pivním festivalu na náplavce se mi líbí i nelíbí jedna věc: lidé. Je skvělé slyšet povídat si všemožně staré muže i ženy, jak rozebírají, jaké pivo mělo jakou chuť, co jim nejvíc chutnalo, co naopak zklamalo. Nic mě netěší víc než zájem o českou scénu minipivovarů. Snad se jednou dostaneme do fáze, že vedle „géčka“ budou točit i v „obyčejných“ hospodách třeba jeden minipivovar. Přehršel lidu však současně představuje i nevýhodu, ovšem očekávanou a pochopitelně snesitelnou. A ještě perlička na závěr: festival na náplavce tradičně koliduje s festivalem na Pražském hradě, který má stejné zaměření a částečně i podobnou pivovarskou nabídku (byť širší). Kdo má minipivovary jako koníček, v Praze se tento víkend rozhodně nemá důvod nudit. Bylo mi vyčteno, že jsem coby pivní nadšenkyně tuto akci zazdila („…autorka článku totiž selektivně vybírá jen ty akce, s kterými sympatizuje. Takovýto postup přitom neodpovídá objektivní skutečnosti, když na Pražském hradě je každoročně pořádaná akce s nejvyšším počtem zastoupení minipivovarů…“), ovšem je to přesně tak: Náplavku mám prostě raději než Pražský hrad. I když z jiných než pivních důvodů.
