Muž, který nejí, nepije a pracuje u toho na stavbě. Český breatharián tvrdí, že žije jen z volné energie
Pan Petr Tichý působí jako milý, hodný a nenápadný muž. Přesto najdeme na YouTube skoro šest hodin – přesně 352 minut videí, v nichž propaguje léčitelský blud, který už zabil několik lidí. Takzvané breathariánství. Nejedení a výživu pránou, tedy volnou energií.
Breathariánství – strava pránou – je koncept, při němž jeho hlasatelé propagují trvalé hladovění. Osoba živící se pránou nepotřebuje dle tohoto nesmyslu žádné jídlo, a přesto funguje. Z fyzikálního hlediska by tedy breatharián musel splňovat kritéria perpetua mobile.
S panem Tichým se scházíme v restauraci. Ví, kvůli čemu. Má nám povídat, jak je breatharián a nic nejí. A jaké jsou s tím spojené výhody a požitky. Číšník je u nás takřka okamžitě a pan Tichý na otázku, co si dá, bez váhání odpoví: „Kávu s mlékem!“ Pak si ale uvědomí, že nám vlastně přišel povídat, jak nic nejí, a že kdyby při tom popíjel mléčko, tak by se nejspíše trochu znevěrohodnil. Takže objednávku změní a to kafe si dá bez mléka. Konzumaci kávy koncept breathariánství připouští. Již tato počáteční zkušenost by mi dala možnost – kdybych tu byl soukromě – poslat pana Tichého i s breathariánstvím do háje jako lháře, navíc lháře nešikovného. Byli jsme ale na reportáži a oslnivý vstup sliboval dobrou zábavu. Tak jsme vytrvali a naslouchali výkladu...
Sto gramů arašídů na dva dny
„Člověk se dokáže napojit na jinou energii, než která pochází z jídla. Je to univerzální volná energie, na kterou se dokážou napojit někteří lidé a dokážou z ní slušně fungovat. Já nemusím chodit do restaurací, nemusím nakupovat, nemusím vařit, nemusím shánět tekutiny. Nechávám si v chodu žaludek, takže si obden dávám sto gramů neloupaných arašídů. Když je ale nebudu měsíc mít, nic se nestane, to si jen dělám hezkou chvilku. Na stolici chodím dvakrát týdně. Když jedu na dovolenou, tak si je s sebou neberu. Piju dvě až tři kávy denně, abych se ten den měl na co těšit. Jinak tekutiny nepotřebuju, vodu nepřijímám. Dostává se do mě v podobě prány.“
Proč byli v koncentrácích všichni hubení? ptám se ryze prakticky. Protože nevěděli, jak se přesměrovat na jinou energii. Byli hladoví, ve strachu, byli na tom psychicky špatně. Člověk nemůže přejít na pránu v nepohodě. Nesmí strádat, musí být vyrovnaný, musí mít určitou duchovní úroveň. A ne každému to jde. Je to dar, napojit se na tuto energii. Ale základ jsou informace – většina lidí o tom nikdy neslyšela a neví o tom.
Takže nakonec panu Tichému nabídnu, že ho zavřu na čtvrt roku do sklepa nebo do věže, aby to bylo kontrolovatelné, on se tam bude živit jen pránou, a když za čtvrt roku vyleze živej, dám mu milión. Je bez práce, má hypotéku… Jenže pan Tichý jednoznačně odmítne. Tak nabídnu dvě mega. Odmítne i poté.
Část rozhovoru najdete ve videu v úvodu článku. Celou reportáž v Reflexu č. 8, který vychází ve čtvrtek 21. února 2019.
