Kdo skáče, ten je Čech! Výpravy našich fanoušků na hokej do Bratislavy jsou velké mejdany
Restaurační vagon speciálního fanouškovského vlaku Českých drah se vždy brzy ráno ve dnech, kdy naši reprezentanti hrají v Bratislavě zápas hokejového mistrovství světa, ihned zaplní a pivo teče proudem. Lidé skandují, zpívají, objímají se, baví se, dávají se do hovoru se zcela neznámými spolucestujícími. Výpravy českých fanoušků na zápasy hokejové reprezentace na Slovensko připomínají velkou a většinou veselou party. Na rozdíl od jiných dní a nocí to vypadá, že národ drží při sobě.
„Musely jsme s kamarádkou vstát už ve čtyři ráno, abychom to všechno stihly,“ říká paní Lucie z Rakovníka, která přišla minulou sobotu (to jsme hráli zápas s Norskem) na pivo do restauračního vagonu fanouškovského vlaku Českých drah. Čepuje se Plzeňský prazdroj, který je současně partnerem národního týmu. Vše zapadá do sebe, stejně jako lidé.
Zatímco na fotbalových stadionech někdy vidíme nevraživost, slyšíme nechutné skandování či dokonce sledujeme bitky pitomců, kteří se na sportovní utkání přicházejí vyřádit, spanilé jízdy hokejových fanoušků za reprezentací na Slovensko jsou přesným opakem všeho toho, co jinak zažíváme doma. Měl by z toho radost i exprezident Václav Havel, protože „láska“ zde skutečně vítězí.
Cítit se bezpečně a fajn
„Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!“ Známý pokřik a mnoho dalších proto slyšíte opakovaně a často. Při své cestě vlakem na hokejové mistrovství jsem se několikrát zamýšlel nad tím, jak to ti lidé vlastně mohou vydržet. Jedou brzy ráno z Prahy do Bratislavy, po cestě se veselí, pijí, zpívají, pak musí dlouhé hodiny trávit někde ve slovenském hlavním městě (v posledních dnech i tam někdy prší a není nejtepleji), pak absolvují několik hodin na zápase, kde neustále fandí, potom jedou zpátky. Trvá to dohromady třeba 20 hodin. A když jedou fanoušci ještě do svých domovů po celé republice, tak vlastně celý den. Stojí jim to vůbec za to?
„Je to úžasný zážitek. Málokdy prožijete něco podobného. Zde se většinou lidé nehádají, objímá vás někdy úplně cizí člověk, smějeme se, přitom doma máme velmi rozdílné politické názory a fandíme jiným klubům. Zde to najednou zmizí,“ vysvětluje pan Radek z Prahy. Zřejmě i proto se na spanilé výpravy vydává mnoho žen. Cítí se bezpečně a fajn.
Jágr je pořád superhrdinou
Na hlavním nádraží v Bratislavě vždy na vlak českých fanoušků, do kterého se vejde na 800 lidí, čekají na peronu policisté. Práci ale nemají, jen přihlížejí kupě veselí, která se přivalila. „My jsme tady doma,“ skandují u toho Češi a Slováci to berou jako fakt. Nejenom, že ti starší pamatují společný stát Československo, ale většina Slováků i zcela upřímně fandí našemu týmu. A my jim. Slovo „bratrské“ bych přenechal bývalé komunistické propagandě, ale přátelské je to jednoznačně.
Jste sice v cizí zemi, ale všemu rozumíte a je to tu skoro jako doma. Jen platíte eurem a vězte, že ceny jsou o něco vyšší než u nás. Jen ti taxikáři jsou nepoučitelní i zde. Zneužívají situace a za jízdu, která stojí pět eur, chtějí rovnou dvacet. Obejít se to dá – objednejte si Uber či společnost Hopin. Pojedete za normální cenu a dopravní gangsteři ostrouhají.
Pozoruhodné také je, jak hokejový národ přemýšlí. Například legendární hráč Jaromír Jágr byl některými lidmi a médii v minulých dnech velmi tvrdě kritizován za to, že byl v delegaci prezidenta Miloše Zemana, která zavítala na návštěvu komunistické Číny. Ovšem když se Jágr objevil na některých zápasech české reprezentace, bylo ihned jasné, že je pro fanoušky pořád tím starým známým „hokejovým bohem“. Halou se neslo bouřlivé „Jááááárda Jágr!“, které dojalo i samotného hráče. Tady rozhoduje to, co dokázal ve své sportovní kariéře, ne nějaké pofiderní politické spory, které jsou pomíjivé. Kdyby ale dorazili na hokej Zeman či premiér Babiš, je téměř jisté, že i meze jinak tolerantních českých fanoušků existují – podobné osoby zde mezi sebou nechtějí. A obě strany velmi dobře vědí proč.
Pivo teče proudem
Výhodou cest do Bratislavy je i fakt, že centrum města a několik zdejších pamětihodností se dá projít poměrně rychle. Při výpravě na hokej to stihnete. Na mnoha místech mají navíc české pivo. Kdybyste ale chtěli ochutnat výborné víno, navštivte vinný bar Cork v Panské ulici v centru města. Nebudu popisovat podrobnosti, ale skutečně to stojí za to.
Na rozdíl od fanoušků jiných týmů, kteří se musí před i po zápase rozptýlit po městě a tam družně posedět, mají ti naši i další velkou výhodu. Na dohled od stadionu Ondreja Nepely (skvělý československý reprezentant v krasobruslení narozený právě v Bratislavě, který v japonském Sapporu v roce 1972 získal olympijské zlato) se nachází Český dům, který vznikl z iniciativy reprezentačního partnera společnosti Pilsner Urquell. Kromě tradičního piva je v něm pro fanoušky nachystána také spousta dalších aktivit, mimo jiného i virtuální realita.
„Když je zápas našich reprezentantů, přijdou sem stovky fanoušků. Rozhodli jsme se, že jim přeneseme kousek domova do Bratislavy. A každý den se nám to daří, například minulou sobotu, kdy jsme hráli s Norskem, jsme zde vyčepovali víc než 3000 piv,“ říká Eva Andrejčáková, Senior Brand Manager Pilsner Urquell pro Českou republiku.
Český dům je otevřený denně od 11 hodin až do půlnoci a atmosféra zde bývá elektrizující. Jen si zde někdy musíte vystát frontu na pánské toalety. Opojný mok přece jenom na těla fanoušků po chvilce působí.
Víceméně domácí šampionát
Samozřejmě se dobrá nálada stupňuje s dobrým výkonem české reprezentace. Když vyhráváme, otřásá se místní hokejová hala v základech, protože Češi na našich zápasech tvoří až kolem 80 procent diváků. Tomu je vždy přizpůsobená i choreografie při samotné hře. Ocenit musíme, že naši fanoušci jsou uznalí i k soupeřům. Pokud je důvod, vždy zatleskají i jim.
Mistrovství světa v hokeji na Slovensku je tedy pro české fanoušky skoro domácím šampionátem. Jen při těch cestách zpátky domů už na některé lidi sedá únava. Ovšem jen do doby, kdy je na nové cestě nevystřídají čerstvé síly. To je jako v hokeji.
