Náš invalidní reportér JXD z letenské demonstrace: I chromí kulhají proti Babišovi!
Když jsem vymyslel tohle heslo na demonstraci proti Andreji Babišovi a kleptokratické oligarchii, kterou se zde s Milošem Zemanem pokoušejí zavést místo zastupitelské demokracie, myslel jsem si, že jsem frajer. Ne – opravdoví frajeři byli ti, kteří proti Andrejovi přijeli demonstrovat, i když jsou na invalidním vozíku!
Pozn. k videu: Omluvte prosím, že je to točeno z podhledu. O holi nemůžu točit vestoje. Na demonstraci nemohu stát - páteř. Na tuto demonstraci jsem nemohl nejít. Sedl jsem si na karimatku v sekci pro invalidy. Bylo tam plno - včetně vozíčkářů. I další invalidé přišli říct: Máme toho dost! Já taky. A tak jsem točil aslepoň vsedě.
Na demonstrace nemůže člověk o holi moc chodit. Když má takový člověk – jako já třeba – problém stát i několik minut, nemůže demonstrovat vůbec. Ale existují demonstrace, na které nelze nejít. Třeba tuhle neděli proti kleptokratické oligarchii představované duem Babiš – Zeman. Tak mě napadlo udělat si zalaminovaný transparent, přilepit ho páskou na svou hůl, a v sektoru pro invalidy demonstrovat na karimatce vsedě. A týden jsem si připadal jako frajer.
Po první půlhodině na demonstraci jsem pochopil, že většina přítomných v sektoru pro handicapované jsou mnohem větší frajeři než já. Já tam jen přikulhal o holi. Někteří tam ale přijeli na invalidních vozících sami – měli ochrnutou jen spodní půlku těla. Jiní přijeli s doprovodem – byli tak nemocní, že jim musel asistent či někdo z rodiny ten vozík tlačit. A nevidomé přivedli asistenti. Přesto ti všichni ti lidé, které jsem v sektoru pro invalidy potkal, přišli. I když jim musela dát účast desetkrát větší námahu než mně, a stokrát větší námahu než zdravým. Přesto tam byli.
Děkuji pořadatelům – o generaci mladším než já – že tu nesmírně potřebnou akci zorganizovali. Ještě více děkuji těm několika stovkám tisíc demonstrantů, že přišli. Ale ti vozíčkáři, kteří s nesmírnou námahou v tom dusně horkém dni přišli Andrejovi říct, že ho mají dost už i oni – to jsou v mých očích hrdinové. Děkuji, a respekt!
