Janovské ghetto: K čemu bylo 211 milionů z Bruselu? K h*vnu, tvrdí místní obyvatelé

Vystupujeme z auta uprostřed vybydlených a zničených paneláků, mezi kterými občas vykoukne nějaký pěkně natřený a obývaný. Hlouček Romů pilně sedí na schodech jednoho z nich. Představím se a vysvětlím, že jsme se po jedenácti letech přijeli podívat. K čemu ty peníze – 211 000 000 Kč – z Bruselu byly. Činilo to asi 40 000 Kč na obyvatele na zvelebení lokality. Všichni dotázaní odpoví, že k hovnu.

Vzhled lokality jejich výrok plně potvrzuje. „A co úžerníci? Furt tady vládnou?“ Úžerník je termín, kterým čeští Romové označují romské lichváře. A nazývat „dluh“ slovem „úžera“, jak činí Romové, je myslím velmi trefné. Všichni oslovení se zahledí do země. Pak se rozlétnou dveře a vyjde mladý muž, který strávil hodně času u holiče, má drahé tmavé brýle, voní na dálku drahou voňavkou, na krku má nejspíše opravdu zlatý řetěz a oblečení alespoň na laika, jako jsem já, působí draze a někam jde. Romové dále hledí do země a já mám otázku zodpovězenou. Škoda že nepřišel na pokec i jeho tatínek.

Před jedenácti lety vrcholila krize

Tehdy v Janově proti Romům demonstrovali náckové a já jsem tam přijel na celý den. Mluvit s místními. Bavili se. Pak jsem vydal článek a dodnes mě z něj trochu mrazí. Psal jsem:

Paní Martina Vettermannová bydlí v Janově přes dvacet let a není Romka, naopak patří k těm občanům, kteří nyní sympatizují s Dělnickou stranou či ji alespoň chápou jako legitimní subjekt, který artikuluje legitimní požadavky. Bohužel – a to je největší problém – se totiž ukazuje, že neonáckové v Litvínově nazvali problém více než palčivý.

Sedíme s ní v restauraci Permoník přímo uprostřed Janova a už když jsme na ni před hospodou čekali, bylo jasné, že není moc dobré tu bydlet. Jednoduše – všude plno kraválu, neustálý hluk ječících dětí (byť byl všední den a měly být ve škole) a všude potloukající se party postávajících Romů. Ghetto jak z filmu. Paní Vettermannová vypravuje, jak se tu kdysi žilo.

Jak Janov vznikl

Před dvaceti lety bylo sídliště milé a příjemné, těch několik romských rodin, co zde jako všude na severu bydlely, byly asimilované, a i když někdy někdo dělal neplechu, byl vždy v menšině. Sídliště bylo vystavěno na počátku 80. let pro dělníky Chemopetrolu a zaměstnance dolů. Na sídliště byli také stěhováni lidé z obcí, které zbourali kvůli těžbě uhlí. Nyní je pro ty, co zůstali, život v Janově téměř nesnesitelný.

Paní Vettermannová popisuje dění rok po roce. Problémy začaly narůstat od roku 2001, kdy se byty privatizovaly a město je částečně prodalo soukromé firmě, částečně obyvatelům. Část janovských bytů byla družstevní. Město po privatizaci v Janově už nic nevlastní – a to se ukazuje jako překážka nejjednoduššímu řešení. Komunitu sociálně slabých v Janově od té doby totiž masivně posílili Romové, přistěhovaní z celé republiky do bytů v domech, jež město některé prodalo pražské firmě, jiné zase obyvatelům, a ti je – sami většinou byli hluboce zadlužení – obratem prodali realitní kanceláři.

Část domů vlastní Stavební bytové družstvo Krušnohor, část pražská společnost dříve Tellmer, nyní Haines (nejproblémovější domy) a část společenství vlastníků. V posledních pěti letech v Janově stoupl počet obyvatel závislých na sociálních dávkách o dva a půl tisíce, protože realitní kanceláře handlovaly s nepřizpůsobivými obyvateli lukrativních oblastí v celé republice jejich byty za byty v Janově a malý, řádově desetitisícový doplatek.

Proto se tam posledních pět let masivně přistěhovávali nepřizpůsobiví z celých Čech a v současnosti v této čtvrti žije šest tisíc lidí, z toho téměř polovina jsou příjemci sociálních dávek. Podle odhadů městské policie tři tisíce z nich jsou místně příslušní Romové, podle zasvěceného sociologa Ivana Gabala jich tam včetně „rodinných návštěv“ může být deset tisíc.

Městská policie pociťuje jako pro Janov přelomový rok 2006, kdy začali v Janově přibývat cizí Romové. V té době také vzniká na město odeslaná petice nespokojených neromských občanů Janova, na které se paní Vettermannová podílela a která poukazuje na narůstající bordel na sídlišti, působený především nově přišedšími Romy. Na sídlišti v té době město zřizuje služebnu Městské policie, a vzniká – podle pana starosty Šťovíčka také z iniciativy města – Osadní výbor, společenství zastupitelů a těch lidí v Janově, kteří by rádi žili normálně, což v současném ghettu není možné. A že to ghetto je, bylo už ve stejné době v roce 2006 potvrzeno jaksi vědecky. Tehdy totiž vyšla „Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a komunit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti“ sociologa Ivana Gabala, který studii zpracoval na zakázku Ministerstva práce a sociálních věcí. A Janov je v ní popsán jako jedna z více než tří set sociálně vyloučených lokalit u nás.

Vláda také – tentokrát Ministerstvo vnitra – zadala společnosti Člověk v tísni analýzu poměrů v janovském ghettu. Takže se (beze jmen, Člověk v tísni není banda policejních donašečů, ale bohulibá organizace) policie dozvěděla o existenci silných mafiánských struktur mezi janovskými Romy, kde vrcholem zločineckých pyramid jsou úžerníci – romští lichváři – a „pod nimi“ umístění pasáci, dealeři a vařiči pervitinu či zloději. To vše sdružené do čtyř romských rodů.

Město se snaží

V prosinci loňského roku se Janov dokonce stal cílem návštěvy Jiřího Paroubka, kterého kvůli tomu, že je to pouze imagemaking, napadl tehdejší ústecký hejtman Jiří Šulc (ODS). V březnu se už dokonce o Janov zajímala Džamila Stehlíková. Sdělila Právu: „Kromě problémů, jako je vysoká míra nezaměstnanosti, otázka bydlení či drobná kriminalita, je tu například rozšířena i lichva.“ Přesto její tehdy vznikající Agentura proti sociálnímu vyloučení, která zahájila s cílem především získat resocializační metodiku dvanáct resocializačních projektů v dvanácti vybraných lokalitách, v Janově nezřídila stanoviště.

Město ale začalo vykazovat první viditelnější aktivity. Uzavřelo smlouvu s družstvem a firmou vlastnícími byty v Janově tak, aby tam dále neprobíhal příliv chudých z celé republiky. O zlepšení situace v Janově se v březnu pokouší městská policie i klub pro děti ze sociálně slabých rodin. Litvínov se také zapojil do pilotního programu Ústeckého kraje – vybraní obyvatelé dostávají od března místo finanční podpory pro nejchudší poukázky na jídlo, ošacení a hygienické potřeby. Poukázky se nedají prohrát v hernách, byť i je se snaživí Romové pokoušejí vyměňovat za alkohol a cigarety. Město také začíná pracovat na zmapování stavu sídliště, které má zahájit jeho revitalizaci.

V červenci se o Janov začíná zajímat Dělnická strana, politická reprezentace českých neonacistů. Původně má v úmyslu vyslat tam své takzvané Ochranné sbory, jakýsi pokus o reminiscenci stranických paramilitárních jednotek tipu SA nebo Lidové milice. Nakonec však, pravděpodobně z technických důvodů, od záměru opustí. V září hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc (ODS) kandiduje do krajských voleb s heslem „Makejte, gadžové, ať se máme líp“ opsaným z jedné zdi v Janově.

V sobotu pátého října se Dělnická strana odhodlá vyrazit „dělat mezi Cikány pořádek“ a dvanáct jejích členů vyrazí coby Ochranný sbor do Janova hlídkovat. Vzápětí je odtud vypakuje asi sedmdesát Romů. Mezi nimi s golfovou holí v celém Litvínově populární Vilda Matej, který opravdu není prototypem diskriminovaného Roma. „Seber se a vyjeď, ty kundo špinavá česká, rozumíš? Na co si hraješ, jako že jsi fašistka, jo? Co?“ sdělil s noblesou gentlemana dělnické stranici (či ochranné sboristce, chcete-li) Lucii Šlégrové.

Policisté ochranné sboristy ochránili a odvedli. Policie pak zakázala členům DS vstup do Janova do pondělního rána. Značnou pozornost medií i místních občanů vyvolalo právě angažmá Vildy Mateje. Tento muž v minulosti trénoval městskou policii v Mostě a nyní je významnou složkou tamního podsvětí. Za svoje extempore proti příslušnici Dělnické strany je stíhán za rasistické výroky, bez ohledu na to onen incident nastartoval mimořádně závažné dění.

Náckové se vracejí

O několik dní později zasedla Bezpečnostní rada města Litvínova. Starosta, vedení policií státní i městské, hasičů... Dohodli se na zvýšení aktivit městské policie v Janově. Nezahálela ovšem ani druhá strana – neonacisté začali připravovat další akci v Janově. Naplánovali ji na sobotu 18. října a své věrné svolávali přes propagační klip na Youtube.

V ten den se v Litvínově sešlo tři sta neonacistů – Národní odpor, Autonomní nacionalisté a neonacistická Dělnická strana. Kolem čtrnácté hodiny vyrazili náckové k Janovu, kde na ně před místní diskotékou čekalo asi dvě stě Romů, antifašistů a anarchistů s úmyslem zabránit jim v přístupu do Janova násilím. Náckové napadli několik novinářů, antifašistického aktivistu Ondřeje Cakla, členku antikonfliktního týmu a policii.

Podařilo se jim prorazit policejní kordon, vzduchem létaly lahve, dlažební kostky a dělobuchy a janovské sídliště se na to odpoledne změnilo ve válečnou zónu. Policisté předvedli k podání vysvětlení šest extremistů, v jejichž autech našli zbraně, a čtyři zadrželi kvůli účasti v potyčkách. Jeden z nácků, který zranil těžkooděnce v obličeji dlažební kostkou, byl druhý den obviněn z trestného činu útoku na veřejného činitele. Přesto Sdružení Tolerance a občanská společnost, Český helsinský výbor a další nevládní lidskoprávní organizace tvrdě zkritizovaly policii za to, že se jim osmnáctého nepodařilo nácky udržet pod kontrolou.