Klub rváčů aneb Pohled do krvavého světa novodobých gladiátorů

Obava o jejich životy a zdraví se přetahovala s tou­hou vidět je vyhrát, vidět je překonat své hranice. A pak jen rychle odvrátit zrak, když jim odletí z těla výdech plný slin smíchaných s krví a dopadne do první řady na nažehlenou ko­šili obtloustlého muže, jemuž na koleně odpočívá pěstěná ruka s růžovými gelovými nehty mladinké společnice.

Je jen pochopitelné, že se kolem zápasů MMA točí kontroverzní lidé typu Iva Rittiga a Jaroslava Starky. Vysílá se tím jasný signál – sice nejsem sám zápasník, ale patřím do stejného klubu, dejte si na mě pozor.

Pocit strachu

Bylo nepříjemné a svým způsobem bolestivé vidět zápasníky přijímat neuvěřitelně brutální rány; vidět tak zblízka skutečnou bolest a krev, pot a sliny a zase bolest.

Hlavně o ní to je. O jejím zvládnutí a potlačení skrze její přijetí. A pak také o strachu. O jeho překonání.

Podívejte se na rozhovor s Karlosem Vémolou v Prostoru X >>>

Strach je drží při životě. Strach je žene dál. Strach přetavený v čistý adrenalin a touhu dokázat sobě a světu, že je možné se tomu/jim/všemu postavit čelem a tělem. Do posledního vyraženého dechu, zlomeného žebra či zápěstní kůstky, do posledního chvístance krve.

I ti největší a dnes nejslavnější zápasníci MMA cítí před zápasem strach, prozrazují to jejich zaťaté a nervozitou, nedočkavostí skřípající čelisti, když rádobypovzneseně a furiantsky vykřikují provokativní vtípky do mikrofonu, urážejí a hecují soupeře, dostávají publikum do varu, hrají svou roli. Třetím hráčem při zápase jsou totiž diváci – zápas musí někdo sledovat, jde o to, bít se před lidmi.

Zvíře v nás