Jsme digitální stádo: Řídí matematické algoritmy v zákulisí naše životy?
Třetina obyvatel vyspělého světa zkontroluje na telefonu události, messenger a notifikace aplikací sociálních sítí do pěti minut po probuzení. Další třetina to stihne během snídaně. Pokud využíváte svůj smartphone naplno, displej vašeho zařízení na vás v momentě, kdy mozek ještě pomalu přepíná ze spánkových alfa vln na denní beta režim, vyplivne masívní množství dat. Dozvíte se, co dělali či právě dělají vaši kamarádi. Hlásí se lidé, s nimiž kamarádi ještě nejste, ale mohli byste být. Agregátory zpráv, vytuněné podle vašich osobních preferencí, malují obraz světa, jaký chcete vidět. Skutečně?
Rozespalý příjemce toho obrovského množství informací, nabídek a možností má pocit, že tenhle virtuální svět je jakýmsi obtiskem jeho žité reality. Jenže to není tak docela pravda. Jestliže v analogovém, „skutečném“ světě činí lidé rozhodnutí sami (nebo si aspoň namlouvají, že tomu tak je), miliardy uživatelů internetu spíš připomínají digitální stádo, usměrňované matematickými honáky a držené v požadovaném směru robotickými ovčáckými psy. Jsou to algoritmy. Matematické rovnice, jež, převedeny do binárního kódu, řídí běh propojeného světa právě tak výrazně jako rozhodnutí vlád a prezidentů.
Kolaps před třetí
Psal se rok 2010 a světová ekonomika rozhodně nebyla v nejlepší formě. Spojené státy si lízaly rány po zdrcujícím finančním propadu z let 2007 a 2008, v Evropě se roztáčela nová krize, živená kolabujícím a zadluženým Řeckem. Takže když se šestého dubna ve 14.45 newyorského času začal index Dow Jones propadat rychlostí jako nikdy předtím, na americké burze vypukla panika hraničící s hysterií. Indexy Nasdaq a SP 500 se rovněž řítily dolů.
Ztráty šly do stovek miliard dolarů. Volný pád trval devět minut. Pak se situace vrátila k normálu. Pro incident se vžilo označení Flash Crash 245 (podle času, kdy k němu došlo) a burziáni i odborníci z bezpečnostních složek zprvu spekulovali o tom, že šlo o technologický kiks nebo formu sofistikovaného kyberútoku.
Teprve po pěti letech byl zatčen londýnský makléř Navinder Singh Sarao. Byl to právě on, kdo za propadem stál. Významná část současných burzovních obchodů je totiž automatizovaná a využívá matematické modely a algoritmy. (Na zdokonalení matematického modelu užívaného při burzovních obchodech s deriváty zbohatl například český podnikatel a mecenáš Karel Janeček.)
A pomocí jiných, takzvaných spoofing algoritmů lze na trhu řízeném počítači vyvolávat dojem umělé nabídky, poptávky, přebytku a tak dále. V nastalém zmatku lze pak například levně nakupovat a po uklidnění situace draho prodat. Přesně na to se Singh Sarao specializoval. Jeho firma Sarao Futures Limited měla mít mezi lety 2009 a 2015, kdy byl zatčen, čistý zisk přes čtyřicet miliónů dolarů. Sarao byl nakonec propuštěn na kauci ve výši padesáti tisíc liber. Užívání spoofing algoritmů a na ně navázaných praktik bylo ve Spojených státech zakázáno ještě v roce 2010, v rámci regulace Wall Streetu, prosazené administrativou prezidenta Obamy. Je však patrně jen otázkou času, kdy se regulace podaří obejít někomu dalšímu, pomocí ještě sofistikovanějších modelů.
Jako na pastvě
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
