Zpověď 63leté striptérky jménem Sugar: Lidi se tomu nejdřív chechtají, ale pak se třeba zamyslí

Fotografie od Kateřinky Smidové jsou úžasné, líbí se mi úplně všechny. Otevřely mi můj svět, vidím na nich, co lidem při vystoupení dávám. Zahrnuju je láskou. Mám v sobě plno něhy. A já ji předávám mužům. Proto si mě zvou na večírky. Přináším lásku, jemnost a humor. Když se chlap položí, dám mu takovou tu legrační pusu na břicho, jako by byl miminko. Vždycky se rozchechtá, rozněžní. Někdy si lehnout nechce. Nenutím ho. Nucení se mi protiví. Odmala muži slyší: „Musíš se dobře učit, mít slušnou kariéru.“ Pak vyrostou a poslouchají: „Musíš dost vydělávat! Koukej nakoupit, nebo nebude co k večeři.“

Takový člověk je celý sevřený. Jestliže si tedy nechce lehnout – já vycítím, že by to nezvládl –, vyřeším to na židli. Sednu si k němu na klín, nechám ho pochovat ty kozičky. Dokážu odhadnout, co je komu příjemné. Nakonec mě takový ostýchavý pán mačkal a děkoval mi. Klienta k sobě přivinu, svým objetím mu chci říci: „Líbilo se ti to? Snažila jsem se, aby se ti to líbilo.“ Laskavá náruč lidem chybí.

Nahota mi nedělá ani trošku problém. Lidi se můžou potrhat smíchy a mě to těší. Mám ve vystoupení komediální prvky – udělám dva kotouly dopředu, jeden dozadu, svíčku a potom si hodím nohy na klienta a takhle zvedám zadek. To doma trénuju na balančním míči. Denně hodinu cvičím, mám jedenadvacet cviků, a chodím i k trenérovi. V mládí jsem šest let navštěvovala taneční kursy.

Dodává mi sílu a elán, že jsou lidé s mým vystoupením spokojení. Je mi třiašedesát, a pokud o sebe budu pečovat, ještě deset let můžu pracovat. Mám sice artrózu v kolenou, ale neberu žádné prášky na bolest. Jaká je moje oblíbená muzika? Vondráčková, Karel Gott a Ewa Farna. Její Boky jako skříň dávám na začátek.

Donaha

Byla jsem učitelka v mateřské škole, děti mě milovaly a já je. S kluky jsme na škváře kopali do míče, vymýšlela jsem pořád nějaké hry, soutěže, ráda jsem s dětmi kreslila. Učila jsem dvacet let. Kolegyně mě nemusely. Snižoval se stav a paní ředitelka mi oznámila: „Evičko, máte poloviční úvazek, padlo to na vás.“ Sháněla jsem práci. Můj kamarád Michal, před kterým jsem si stýskala, prohlásil: „Evíku, neštvi mě a jdi někam tančit! Tančíš výborně a umíš rozesmát lidi. Jsi bavička!“ Zeptal se mě: „Co by tě bavilo dělat?“ A já řekla: „Brouku, mě by bavil striptýz.“ Léta jsem chodila kolem klubu Carioca, pod Baťou na Václaváku, okukovala tanečnice, lákalo mě to. „Zkus se někde svlíknout donaha, třeba na diskotéce, abys zjistila, jestli to dokážeš,“ poradil mi Michal.