Nový feudalismus na postupu: Klimatická opatření mohou Evropu přivést k hladomoru
Klimatické summity posledních let ze všeho nejvíc připomínají středověké církevní koncily. Pompa. Účast nejvyšších hodnostářů i univerzitních církevních dogmatiků. Jediný správný názor, hysterie a nesnášenlivost. Kázání vody a pití vína. Už jen chybělo pro výstrahu někoho upálit. Na lavici obžalovaných je tentokrát oxid uhličitý.
Zatímco více než tři miliardy lidí na severní polokouli se právě oblékají do kabátů, usilovně a draze topí a připravují se na pravidelnou šestiměsíční porci tmy, chladu, či dokonce mrazu, v New Yorku takový koncil proběhl.
Bezuhlíková ekonomika
Slétli se věrozvěsti klimatické katastrofy. Slétli se, aby podebatovali pod vlajkou OSN, aby zastrašili některé, dosud váhající politiky a vnutili světu agendu, která je dětinská a sebezničující. A o kterou málokdo normální stojí. K řečnickému pultu na hlavním plénu byli připuštěni pro jistotu jen ti, kdo předem avizovali bombastické plány nebo katastrofická „vědecká zjištění“.
Na lavici obžalovaných je tentokrát oxid uhličitý. Fanatici chtějí bezuhlíkovou ekonomiku skoro hned (2025), vykolejený Brusel jen o trochu později. Předseda Evropské rady Donald Tusk – za tichého smíchu politiků z ostatních kontinentů – vyhlásil, že „Evropa vyhraje závod o první klimaticky neutrální kontinent na světě“. Tomu se říká střelba do vlastní nohy.
A aby Evropané vyhráli závod, o nějž nikdo jiný nestojí, co mají dělat? Vyhazovat oknem bilióny eur na různé pofidérní – až potrhlé – projekty, jejichž společným jmenovatelem je vysoká cena, nízká účinnost, naprostá neefektivnost a jednoduchá nelogičnost, za nimiž se skrývají obrovské zisky naprosté menšiny a nekonečné ztráty těch ostatních. A to všechno kvůli životodárnému oxidu uhličitému (CO2). Pokud by se oxid uhličitý, tento bezbarvý, nepáchnoucí, neškodný – a v atmosféře vlastně raritní – plyn (ve vzduchu je ho obsaženo pouze 0,04 procenta), dostal péčí Bruselu mimo zákon, pak vítejte na prahu nového feudalismu.
Elektřina na příděl
S takzvanou bezuhlíkovou ekonomikou se totiž rázem dostaneme do světa, v němž elektřina bude na příděl, bude násobně dražší a mnohdy nebude vůbec. Její produkce se bude řídit nikoli poptávkou, nýbrž momentálním počasím. Firmy se pozavírají ve prospěch zámořské konkurence, domácnosti se vrátí ke koním a k loučím. Lidé budou nuceni celý život prožít v blízkosti svého vybydleného bytu, topit tím, co najdou, jíst jakési chaluhy a umělou hmotu z tuby.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
