Nejistota a mrazivé ticho: Jak se dělala sametová revoluce v okrese s ozbrojenou vojenskou posádkou
„Vyškov měl zpoždění. Všude v zemi se už něco dělo a tady bylo divné bezčasí. Řeknu to upřímně – báli jsme se, vždyť tu byli ozbrojení vojáci. Ještě jednadvacátého listopadu zasedal ve Vyškově Okresní výbor KSČ, který oficiálně sedmnáctý listopad odsoudil a vyzval ke klidu na práci. Čili vyškovští komunisti nevěděli, co se děje. A tím pádem si nebyli jistí ani lidé, uvědomovali si však, že velkou část města tvoří armáda,“ vzpomíná primář a přední český gynekolog a porodník Jan Machač na listopad před třiceti lety, kdy spoluzakládal v jihomoravském Vyškově Občanské fórum.
I tak se během nocí začaly po Vyškově objevovat plakáty, ovšem byly přes den strhávány. „Plakáty měli na svědomí hlavně manželé Viničtí. Byli takoví předzakladatelé Občanského fóra,“ pokračuje Jan Machač s tím, že po pár dnech i vyškovská Veřejná bezpečnost na strhávání plakátů rezignovala.
Nikdo nic neví
„Bylo už jasné, že se opravdu něco děje, že ty události jen tak nevyšumí a věci se nevrátí ke starým pořádkům. Ale vyškovským komunistům to, zdá se, pořád buď nikdo neřekl, nebo to odmítali připustit,“ říká primář Machač.
O víkendu, pětadvacátého listopadu se pak prý náhodou přichomýtl k založení tamního Občanské fórum. „Nahoře v Besedním domě měla ples moje starší dcera a dole v restauraci sedělo pár lidí, o kterých jsem věděl, že jsou proti režimu. No, a když jsem šel kolem, zavolali na mě a chtěli s něčím poradit, byli trochu bezradní, jak formulovat požadavky… tak jsem se stal mluvčím. Předsedou byl doktor Machálek.“
Když v pondělí sedmadvacátého listopadu, probíhala generální stávka, coby tehdejší lékař vyškovské nemocnice vystoupil za Občanské fórum ve Vyškově na náměstí vedle zástupců KSČ. „Přečetl jsem poněkud nesouvislou řeč, v níž jsem mimo jiné požadoval odchod vojsk Varšavské smlouvy a hlavně jsem apeloval na klidný průběh. Šlo o to, nevyprovokovat vojáky. Později sice prohlásil generál, který to měl ve Vyškově na povel, že nebyly žádné plány na vojenský zásah. Ale to jsme tenkrát nevěděli, že i oni byli paralyzovaní a netušili, co mají dělat,“ popisuje Jan Machač.
A přiznává, že jej mrzí, jak je dnes módní zpochybňovat tehdejší události a hlavně jej trápí, jak snadno se lidé už zase vzdávají svobody, tentokrát ve jménu konzumu a pohodlného života.
Mrazivé ticho a strach
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
