Od prvních hodin procesu s obviněnými z vraždy Kuciaka a Kušnírové je jasné, že boj bude tvrdý
Za přísných bezpečnostních opatření začal v pondělí ráno v Pezinku proces s Mariánem Kočnerem, Alenou Zsuzsovou, Tomášem Szabóem a Miroslavem Marčekem. Kromě vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové jsou obviněni i z dalších trestných činů, například z nedovoleného ozbrojování; Szabó s Marčekem pak i z další vraždy, a to podnikatele Petera Molnára. Zoltán Andrusko, jež byl podle všeho spojovacím článkem mezi Kočnerem a Zsuzsovou na jedné straně a vykonavateli popravy novináře a jeho dívky Szabóem a Marčekem na straně druhé, už účastníkem procesu není. Přiznal se výměnou za nižší trest – odsedí si patnáct let – a je v roli spolupracujícího svědka.
Hned první den začal ostře: Obžalovaný Marček se přiznal ke všem třem vraždám, pozůstalým se omluvil a detailně vypověděl, jak koho zavraždil, na čí popud, jak si sám vyráběl tlumiče a podobně. A zatímco klidným hlasem popisoval osudové minuty, pár metrů po jeho levici se třásli, vzlykali a plakali příbuzní Kuciaka, Kušnírové a Molnára.
Marčekův bratranec Szabó, jež byl podle všeho spolupachatelem (nejen jako řidič, ale také coby spojka na Andruska, opatřovatel zbraní, iniciátor vraždy Molnára a podobně), se však rozhodl hrát mrtvého brouka, odmítl odpovídat na otázky a pouze přednesl svou smutně úsměvnou, vysoce nepravděpodobnou a čistě účelovou verzi o tom, jak o ničem nevěděl, jen svého bratrance, který byl divný a on ho vlastně neměl rád, všude vozil.
Hodit všechno na bratrance
Stejně jako se Szabó pokouší vše hodit na bratrance, tak se snaží z obvinění vyvléct i Zsuzsová. Ta tvrdí, že kromě Kočnera – s nímž zprvu nezávazně flirtovala a pak („když on zjistil, že nejsem žádná zlatokopka“) se stali dobrými přáteli a on jí nezištně léta dával peníze pro její dceru, jejímž kmotrem se stal – zná letmo pouze Andruzska, protože si u něj v restauraci kupovala pizzu, čistil jí bazén a přestavoval pokoj její matky. Zsuzsová a její advokáti jdou dokonce tak daleko, že ji označují za oběť lynče slovenské veřejnosti a médií. Z taktických důvodů odmítla zatím odpovídat na otázky.
Stejně na to jde Kočner – zatím žádné odpovědi na otázky. Oba si chtějí počkat na to, jak se bude proces vyvíjet, a tomu budou přizpůsobovat své verze. Marián Kočner jako zdánlivé gesto vstřícnosti přiznal, že se u něj opravdu našlo šedesát nábojů do střelné zbraně (prý si je vzal už dávno, když odcházel z vojenské služby), ovšem s vraždami a zbytkem obvinění nechce být spojován. I on je prý obětí komplotu a štvavé kampaně.
Kromě Marečka nikdo z obžalovaných nepocítil potřebu vyjádřit pozůstalým svou lítost. Kočner vypadal, že jde na nudné obchodní jednání – klidně pomrkával nejen na svého obhájce, usmíval se, choval se sebejistě a i vizuálně se zdálo, že přijel z krejčovského salónu a od holiče, ne z vězení. To Zsuzsová naopak vypadal doslova příšerně, vazba se na její vizáži zásadně podepsala. Sebevědomí a útočnost však neotupila; žádná pokora či stud.
Je zřejmé, že se Kočner a Zsuzsová snaží vše hodit na vykonavatele poprav. Szabó se pak rozhodl obětovat svého bratrance.
Právě započatý proces bude vskutku lítým soubojem a výsledek není vůbec tak jasný, jak se snad mohlo zdát a jak si nejen většina Slováků přeje.
Reportáž o procesu přineseme příští týden v tištěném Reflexu.
