Saša Rašilov: Mladí jdou do Národního divadla a pak jsou až znechucení něčím, co za ně do inscenace nepatří
Minulé století a rok 1998. Ale také třetí tisíciletí a roky 2003, 2004 či 2005. V těchto letech Saša Rašilov poskytl Reflexu rozhovor či krátké komentáře. A právě k takovému obsahu se se Šasou Rašilovem v novém díle vracíme. Jak se dívá na své tehdejší odpovědi? A jak se cítí nyní, když je poprvé “na volné noze”? To se dozvíte v novém díle Retroview.
“Pro mě vlastně asi nejzábavnější zjištění a i nejpřekvapivější bylo, že nastala taková proměna v tom, že kdysi bylo běžnější, že to modernější divadlo, takovýto progresivnější, nesou, podporujou a chtějí vidět ti mladší diváci, zatímco ti konzervativnější jsou ti starší, kteří chtějí vidět to, jak se to dělalo za časů starých mistrů. Teďka se dost často setkávám s tím, že mladý lidi jdou do Národního divadla a potom jsou rozčarovaný nebo až znechucený tím, že, že se jim ukazuje něco, co za ně tam vlastně jako nepatří. A já jsem si říkal: No, z takhle mladých lidí jsou vlastně konzervy,” komentuje proměnu diváků v Národním divadle Saša Rašilov.
Proč si ověřuje role, ve kterých hraje a co to vlastně pro něj znamená? Co je pro něj naprosto nové a nepřijatelné? A kde bude za dalších 26 let? Zjistíte v novém díle Retroview.
