Miroslav Singer: Až skončí pandemie, budeme se muset všichni něčeho vzdát
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát ekonom a bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer (51).
Co vám chybí?
Život s přáteli v Praze i na vesnici.
Co naopak nechybí?
Pražské dopravní zácpy.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Nevím, stále docela často jezdím do práce. Moc ji nezažívám.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Asi ani ne, když o tom přemýšlím.
Co vás naopak rozesmálo?
Neuvěřitelná spousta dobrých kameňáků přicházejících z WhatsAppu.
Co čtete?
Žižku od Čorneje a Arnhem od Beevera
Na co se díváte v televizi?
V televizi se už celý desetiletí dívám jen občas na fotbal, či hokej. Takže teď na nic.
Jakou posloucháte hudbu?
Teď asi nejvíc Marka Lanegana a Marii Peszek.
Jak získáváte informace?
Ze serverů a přehledu tisku
Z čeho máte strach?
Ani ne tak z koronaviru, i když tam se bojím o rodiče, ale z jeho ekonomických dopadů.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Na ty prázdné pražské ulice, na klid a profesionalitu lidí při řešení situace tam, kde dělám. V Generali i Monetě. Vážně. Všichni mají můj obdiv.
Čemu věříte?
Mnoha věcem, nemá cenu vyjmenovávat.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Moje děti. A že se jeden můj kamarád vrátil z mise v Afghánistánu v pořádku.
Změnil jste stravovací návyky?
Při konferenčních hovorech, které nahrazují schůze občas něco konzumuju. Jo a jím víc ovoce, třeba jsem zase začal s banány.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Všichni se budeme muset vzdát, svět se změnil. Já myslím, že se už bude míň cestovat, neb se lidem plasticky připomněla rizika cestování.
Koho si dnes vážíte?
Příliš dlouhý seznam. Ale určitě lidí, se kterými dělám. Já se snažím celý život dělat s takovými lidmi a moc se mi to vyplácí.
