Jak žijí osobnosti v době pandemie? Plácám se v tom víc, než bych čekal, říká zpěvák Dan Bárta
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou? Čeho se bojí? Jaký je jejich život v současné epidemii? Tentokrát zpěvák Dan Bárta.
Co vám chybí?
Živý hraní. Teď jsme měli jet...
Co naopak nechybí?
Volno.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Jsme doma víc spolu a cvičíme se v ohledupnosti. A uvědomuju si, kolik je lidí, na kterých mi záleží a se kterými při tom běžným frmolu nestíhám jen tak normálka pokecat.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Přepíčená prezentace situace a vůbec spousta keců kontra trapně malé počty vyšetřených osob a žádná dezinfekce a tak. A že místo toho, abych to svý neplánovaný volno využil k tomu, že udělám něco na zahradě a v sadu, zlámal jsem si malíček na levačce. Že se v tom popravdě plácám víc, než bych čekal.
Co vás naopak rozesmálo?
Fór, že burky by se teď hodily, a takový jedno na netu video, co si dělá srandu z premiérových proslovů.
Co čtete?
Jim Al-Khalili, Johnjoe McFadden: Život na hraně – nadcházející věk kvantové biologie, J. Patrick Deneen: Proč selhal liberalismus a Petr Hampl: O mravencích a lidech – sociomorfní projekce v dějinách myrmekologie.
Na co se díváte v televizi?
Včera jsem viděl dokument o Janu Vodňanském a Petru Skoumalovi. Jinak moc nekoukám. Asi zatím.
Jakou posloucháte hudbu?
Žádnou. Asi zatím. Skládal jsem nějakou novou věc...
Jak získáváte informace?
Z netu. Ale moc tomu nedám. Spíš po pár dnech nějaký sumáře. Utíká to pomalu.
Z čeho máte strach?
O mámu, a že to bude dlouhý, to asi nejvíc. Plus ty malý strachy, co tak jako na člověka vybafnou a pak se zase ztratěj. A že si někde nedám majzla nebo budu fanfarón a pak někoho nakazím.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Na prázdný noční ulice, prázdnou oblohu, to divný ticho a to jaro, co jede jakoby bokem, jakoby nic. Ale pámbu ví, co mi časem vytane.
Čemu věříte?
Že to dobře dopadne. Že to nebude mít víc vln. Že v nějaký laboratoři na to kápnou. A že to v lidech trochu zůstane jako zdvižený prstíček.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Mikuláš nějakou hláškou a milipedkou z modelíny, Bětka, sama sebou. Eliška jedničkou z fyziky. A pár lidí, že se jim líbí ta naše nová deska. A vyzimoval jsem obě včelstva a našel na louce bledule, pardon. Jo a kluci z kapely teď před chvíli, že jsem je pobavil nějakou kravinou (kterou přikládám).
Změnil jste stravovací návyky?
Ne, nebylo proč. Většinou jím doma, dost často z papíru. Prostě potrava.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
To se teprve uvidí, neboť jsme teprve na začátku.
Koho si dnes vážíte?
Popravdě, i když je to patetický, tak zdravotníků v terénu a nemocnicích. Musí to bejt stres. Ta Itálie je hrůzostrašná. A vůbec, toho hlavně, že to někdo bere zodpovědně, ani nemachruje, ani nepanikaří, jen je věcnej, ať je to kdokoliv.
