Hana Michopulu: První tiskovku vlády ke koronaviru jsem rozchodila až druhý den v lese...
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát gastronomická novinářka Hana Michopulu.
Co vám chybí?
Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale chybí mi fyzický kontakt při styku s lidmi – jako je normální potřesení rukou při přivítání nebo objetí při potkání s přáteli. Nejsem vůbec člověk, který si to běžně nějak zvlášť užívá, ale teď si na odstup nemůžu zvyknout. Uvědomila jsem si, jak velkou součástí komunikace to tvoří.
Co naopak nechybí?
Pracuju z domova ve tvůrčí profesi, takže na domácí režim jsem zvyklá. I termíny si zadávám sama. Doma píšu i točím podcasty. V tomhle smyslu se pro mě moc nezměnilo.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Pokud vás baví vařit a máte zahradu, je z půlky vyhráno. Já jsem naložila už dvě pětilitrovky korejského kimči, každé na jiný způsob. Dnes jsem dělala korejské BBQ a pokusy s pastou gochujang. Fermentuju zeleninu a tvaroh, sbírám jarní divoké byliny. Taky plán letos nesázet zeleninu vzal okamžitě s propuknutím epidemie za své. Naopak jsem objednala fóliovník a už klíčí toskánská kapusta, francouzská dýně a dvě odrůdy rajčat.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Když jsem viděla první tiskovky vlády, upadla jsem do deprese, jak strašně špatné je vedení země. Rozchodila jsem to až druhý den v lese. Dopadne to tak, jak má.
Co vás naopak rozesmálo?
Mapa bytu s nápisem „Kam vyrazit o víkendu?“
Co čtete?
Teď nečtu. Nějak nemůžu.
Na co se díváte v televizi?
Dívám se na Netflix, HBO a nově Aerovod – filmy z českých artových kin.
Jakou posloucháte hudbu?
Lovila jsem zrovna na Spotify něco starého, důvěrně známého a pozitivního, ale vyšel mi z toho nakonec Johny Cash. Tak nevím.
Jak získáváte informace?
Z Twitteru. Sleduju tam jednak co se děje v gastru po celém světě a jednak deníky, časopisy a jejich komentátory.
Z čeho máte strach?
Nemám strach.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Zatím nemám takovou „tu“ vzpomínku, co máme všichni třeba z povodní a podobně. Doufám, že to tak zůstane.
Čemu věříte?
Že se tahle pohroma přinese kromě bolesti a smrti i nějakou lekci nebo poučení. Že kromě ztrát a škod si díky ní lidé pár věcí uvědomí. Snad nezapomenou.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Moje sousedka, která mi ušila několik roušek.
Změnila jste stravovací návyky?
Nijak zvlášť.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Ne.
Koho si dnes vážíte?
Vážím si všech, kdo v takových situacích neztrácí nervy a tzv. drží.
