Režisér Zdeněk Suchý: Mám strach, že už nikdy nebude, jak bylo a ještě toho někdo využije
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát režisér Zdeněk Suchý.
Co vám chybí?
Všechno, co normálně máme a nijak zvlášť si toho nevážíme.
Co naopak nechybí?
Nechci filozofovat v době, kdy nemohu podat ruku, nebo obejmout.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Není. Ale možná je dobré si občas připomenout, jak je všechno křehké, rychle se to bortí a jak těžce budeme dávat do původního stavu úplně obyčejné věci, zvyky a situace.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Virus, Zeman, Babiš, Nejedlý, Hamáček.
Co vás naopak rozesmálo?
Děti.
Co čtete?
Životopis Ivana Krále.
Na co se díváte v televizi?
Připoslouchávám, když se děti dívají na pohádky, abych pak věděl, o čem jsou a nebyl za vola.
Jakou posloucháte hudbu?
Muzikál Frankenstein.
Jak získáváte informace?
No, špatně.
Z čeho máte strach?
Mám zdravý strach o rodinu a celkem nezdravé obavy, že už nikdy nebude, jak bylo a ještě toho někdo využije.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Na neschopnost, aroganci a výsměch nahoře. Na věcnost a sounáležitost dole.
Čemu věříte?
Že to dobře dopadne.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Všichni, kdo místo kopání do někoho, kopou za něco či pro někoho.
Změnil jste stravovací návyky?
Ne.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Nevím. Ale určitě si schovám tu šitou roušku, abych si připomínal, že musíme spoléhat sami na sebe.
Koho si dnes vážíte?
Všech v první linii a lidí dobré vůle.
