Jak žijí v době pandemie Eva a Václav Hudečkovi? Vážíme si všech, kdo drží zemi v chodu!
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát manželský pár - spisovatelka Eva Hudečková a houslový virtuos Václav Hudeček.
Co vám chybí?
Vašek: Nám oběma zatím nic, zdá se, že odoláváme.
Co naopak nechybí?
Vašek: Volno, toho máme nyní nechtěně mraky.
Eva: Spěch a neodkladné povinnosti, které si teď dávají na čas.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Vašek: Člověk se dostane k restům, jako je například třídění archivu, digitalizování fotografií a negativů a tak podobně. Eva má zase klid na dokončení svojí nové knihy.
Eva: Karanténa očistná, člověk si uklidí i sám v sobě.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Vašek: Lidé, kteří z tepla domova u lahve piva mají pocit, že oni by všechno zvládli lépe.
Eva: Nevděk a nepokora lidí, kteří využívají situace, aby si přihřívali svojí nechutnou polívčičku.
Co vás naopak rozesmálo?
Vašek: Internet plný vtipných reakcí na dost vážnou situaci a radost z toho, že těch trapných a zlých je minimum.
Eva: Kouzelný humor, národní poklad, jaký třeba kdysi býval v českých filmech. Trefil cíl a přitom nezraňoval.
Co čtete?
Václav: Těsně před vypuknutím pandemie jsem dočetl geniální knihu Yuvala Noaha Hararího „Homo sapiens“. Nic lepšího do současného světa neznám.
Eva: Antivirovou literaturu, Haška, Čapka, verše našich básníků, texty Jiřího Suchého. Geniální prevence.
Na co se díváte v televizi?
Václav: Kromě zpráv si hlavně pouštíme filmy a pořady z našeho archivu, na které jsme za normálních okolností doposud neměli čas.
Eva: Nadchl nás anglický seriál Foylova válka, pravdivá studie charakterů v těžké době, mistrovské dílo po stránce umělecké, řemeslné i mravní.
Jakou posloucháte hudbu?
Václav: Jako vždy, operu, Beethovenovy klavírní koncerty, Semafor, Čechomor a mohli bychom pokračovat.
Eva: Nikdy se mi neoposlouchá „Venouškův Vivaldi“, Smetanova “Má vlast“ je pro mě útěchou.
Jak získáváte informace?
Václav: Máte-li na mysli informace o koronaviru, tak od přátel lékařů.
Eva: Od kompetentních a důvěryhodných lidí, a to neplatí jen pro viry.
Z čeho máte strach?
Václav: Z lidské zloby a hlouposti.
Eva: Ze zavádějících lží, které zatajují, o co vlastně jde.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Václav: Když vykvetly první květinky, virus nevirus.
Eva: Na pocit, že všichni kolem nás se chovají laskavě a vstřícně, jak vir vybudil v lidech protilátku, příznaky vlastenectví. To už tady dlouho nebylo. Nádhera.
Čemu věříte?
Václav: Pokud by otázka zněla „komu“, byla by to moje žena. A čemu? Chytrému rabínovi, co říkal, že „Všechno je jinak“
Eva: Milující bytosti jsou velkou posilou proti lidské zlobě i proti zlým virům.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Václav: Každodenních radostí je spousta. Jen je musíme chtít vnímat a těšit se z nich.
Eva: Někdy stačí udělat málo, pro někoho to může znamenat moc.
Změnili jste stravovací návyky?
Václav: Ty měním průběžně podle obvodu v pase. Souvisí to s dopnutím, či nedopnutím fraku.
Eva: Snažím se to uhlídat, abychom si neškodili.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Václav: Spousty volného času.
Eva: Izolace. Chtěla bych se víc vídat s blízkými lidmi, zkušenost, že to nemusí být samozřejmostí, je poučná.
Koho si dnes vážíte?
Oba: Všech, kteří zajišťují, aby země fungovala, a riskují své zdraví. Lékaři, sestry, zdravotní personál, prodavačky, řidiči hromadné dopravy a kamionů, strojvůdci, zaměstnanci pekáren, fabrik, zemědělci… Klobouk dolů před politickými představiteli, kteří prokazují, že slouží své zemi.
