„Zakleknutá" Soňa Peková: V budoucnu hrozí úplně jiná válka. S něčím, co jsme nikdy neviděli
Pokud dobře spíte a neberete kvůli zachování klidu lexaurin, není důvod vás testovat, říká mi Soňa Peková (45), kterou „proslavil“ koronavirus. Přesněji stát, jenž její laboratoři zprvu zakázal kvůli chybějící certifikaci testovat vzorky lidí. Ministr zdravotnictví ji dokonce obvinil, že s dvěma již odebranými chybně manipulovala, což byla lež. Vymyslela snazší způsob testování a stát jí ho nakonec povolil. O aktuální epidemii mluví paní doktorka věcně, klidně. Chcete-li se skutečně vyděsit, přečtěte si její slova o budoucnosti, v níž hrozí „genetický terorismus“. Proti tomu je nějaký virus z netopýra legrácka.
Jsme teď všichni amatérsky vzdělaní, ale i popletení nekonečným proudem informací a dezinformací. Můžete nám laikům tento virus jednoduše představit?
Virus je buněčný parazit. Nedokáže žít sám a potřebuje svého hostitele, což je buňka. Hostitele si pečlivě vybírá, jeden virus má rád koně, druhý papoušky a u papouška mu chutná třeba jen výstelka zobáčku. Když se dostane do buňky, zotročí si ji a začne se kopírováním množit. Pro každého svého „potomka“ musí najít další buňku, další domeček. A zůstaneme-li u příměru, když dětičky odcházejí z „rodné“ buňky ven, aby infikovaly další buňky, berou si kus té původní s sebou a roztrhají ji na kusy. Organismus hostitele, třeba onoho papouška, je poškozen a může zemřít.
A jak umírá samotný virus? SARS, tedy příbuzný aktuálního viru, záhadně zmizel. Vymře jako nějaký druh živočicha?
Může, když přijde o svého hostitele. Epidemie odchází ne proto, že by to virus už nebavilo a umřel, ale proto, že se zvýší imunologická paměť dané populace. Jedinci – tedy třeba i lidé – si vytvoří protilátky, virus je poražen a může vyhynout. Ale některé viry vypadají, že se objevily a zmizely proto, že nebyly úplně přírodní. A co není úplně přírodní, je většinou neživotné. Což je zrovna horké téma.
Ano, vy jste naznačila možnost, že tento virus byl vytvořen laboratorně, protože tomu odpovídají některé jeho genové charakteristiky, a nedopatřením unikl. Myslíte si to stále?
Myslím si to stále.
I přesto, že analýza genomů SARS-CoV-2 a příbuzných koronavirů provedená mezinárodním týmem vědců nepřinesla o laboratorní úpravě důkazy?
Jak to vysvětlit, abych vás nezahltila odbornými termíny? Genom tohoto viru je jasně definován, má své stavební komponenty a na první pohled opravdu vypadá, že je z netopýra. Akorát „cihličky“, z nichž je stavba genomu postavená, jsou v některých oblastech atypické. Takže dům vypadá architektonicky stejně, ale cihly, jež byly použity na stavbu, jsou v některých důležitých místech jiné, než by člověk očekával. Všichni vědí, že v čínském Wu-chanu pracují s viry netopýrů. Ale teď musíme především zvládnout epidemii a pak můžeme řešit, zda něco uniklo, či neuniklo.
K čemu takové laboratorní „plození“ virů slouží? Člověku hned naskočí biologické zbraně.
Cílem je porozumět, jak virus funguje, porozumět jeho životnímu cyklu. Díky tomu můžeme vyvíjet protilátky, očkovací séra, léky. Virus samotný není biologická zbraň.
Platí teze, že viry jsou pro člověka nejnebezpečnější nepřítel, který může jednou lidstvo zničit?
Lidé zničí sami sebe.
Vy jste zachytili v laboratoři dva nakažené, čili, laicky řečeno, máte ten virus schovaný v krabičce a můžete ho zkoumat?
Máme izolovanou jeho nukleovou kyselinu současně s nukleovou kyselinou pacienta. Dívala jsem se na genom viru, zajímalo mě, jak je udělaný, protože se chová jako blázen.
Říkáte jako blázen. Četla jsem, že tento koronavirus je nový, na počátku genetického vývoje, proto ta divoká, agresívní a vysoce nakažlivá mutace. Agresivita by měla být jen dočasná. Něco jako puberťák, který se stárnutím zklidní?
Virus neznáme, a tak si každý tvoříme vlastní teorie podle toho, v jakém oboru virologie pracujeme. Já si myslím, že to není skutečně přírodní izolát. Nějakou náhodou se stalo, že má v sobě některé sekvence, které mu dávají onu agresivitu. Mezinárodnímu týmu vědců neoponuji, tělo viru je určitě z netopýrů, akorát jeho regulační oblasti podle mě dávají tomu tělu nějaké jiné příkazy, než by to dělal takzvaný divoký typ viru.
Soňa Peková (45) je molekulární genetička. Vystudovala všeobecné lékařství, pracovala v Ústavu molekulární genetiky AV ČR a Ústavu hematologie a krevní transfúze, následně v Laboratoři klinické biochemie, hematologie a imunologie Nemocnice Na Homolce. V roce 2006 získala doktorát v oboru molekulární biologie, genetiky a virologie, v němž je i soudní znalkyní. Byla mj. vedoucí Laboratoře molekulární diagnostiky Chambon/Synlab Genetics. V březnu 2020 jako vedoucí Tilia Laboratories odhalila dva případy nákazy virem SARS-CoV-2 a vyvinula nový typ testu na jeho detekci. Je vdaná, má syna.
Jaká válka nás čeká v budoucnu? Na co bychom se měli připravit? Jak dlouho potrvá současné pandemie? Přečtěte si rozhovor se Soňou Pekovou v novém tištěném Reflexu >>>
