Děkan Stanislav Balík: Toužil jsem po „dnech bez ponožek“ a možnosti úřadovat v pyžamu, což se začíná dařit
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát bývalý soudce Ústavního soudu, dnes děkan Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni Stanislav Balík
Co vám chybí?
Moje paní, jež pečuje na Českolipsku o stárnoucí maminku, oddělená část širší rodiny a příjemné tváře mých studentů.
Co naopak nechybí?
Byrokratické zbytečnosti, na něž konečně není čas a bez nichž se lze obejít.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Toužil jsem po „dnech bez ponožek“ a možnosti úřadovat v pyžamu, což se začíná dařit.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Jsem vcelku kliďas.
Co vás naopak rozesmálo?
Jako pijáka „úřednického benzínu“ kreslený vtip Lubomíra Lichého, zobrazující soudce a státní zástupce v rouškách při pití kávy s podtitulkem: „Nevím jak vy, kolegové, ale s tou rouškou si kávu nevychutnám.“
Co čtete?
Dekameron.
Na co se díváte v televizi?
Můj tatínek říkával, že díky televizi získává čas, a když byl dotazován, jak to myslí, odpovídal: „Tím, že se na ni nedívám.“ Snažím se řídit moudrou otcovskou radou.
Jakou posloucháte hudbu?
Klasiku všech období, ať soustředěně jako náhradu za zrušené koncerty České filharmonie či jako obvyklou kulisu.
Jak získáváte informace?
S tou televizí jsem asi nemluvil úplně pravdu, z ČT 24 a z internetu.
Z čeho máte strach?
Z koronaviru.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Na atmosféru doby.
Čemu věříte?
Pánbůh s námi a zlé pryč.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Všichni, s nimiž tuto dobu kontaktně i distančně v rodinné, přátelské, kolegiální či jiné vazbě prožívám.
Změnil jste stravovací návyky?
Stravování jsem plně nahradil stolováním.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Určitě to nebude společenský život.
Koho si dnes vážíte?
Všech bez rozdílu.
