Zprávy z Los Angeles: Lidé jsou naivní, berou krizi jako prázdniny, obává se filmařka českého původu
Ester Brymová studovala filmový střih v New Yorku; už 13 let žije v Los Angeles, kde několik posledních let strávila jako zaměstnankyně Netflixu. Kvůli koronaviru odjela před deseti dny s mužem a sedmiletou dcerou do hor, do San Bernandino Mountains v Jižní Kalifornii. Točí tam malá deníková videa a s Reflexem si povídala o současné situaci v USA.
Žijete v Los Angeles, proč jste se schovali právě sem, do známého kalifornského lyžařského resortu?
Minulé léto, v červenci 2019 jsme tady naštěstí koupili chalupu; teď jsme moc vděční. Je tady pusto, prázdno a bezpečno. Scarlett zavřeli základku 13. března, chodí teprve do první třídy a ze mě se jako z mnoha maminek na světě stala domácí učitelka. Den před tím měl Donald Trump svůj první koronavirový projev; lidé zpanikařili a okamžitě vykoupili obchody s jídlem. Nejvíc mě dodnes rozesmává americká touha po toaletním papíru; možná je to tím, že jinak už doma všichni všechno mají.
Dnes je na tom velice kriticky New York, kde jste žila deset let, pak New Jersey a Connecticut, Kalifornie vyhlásila stav nouze už 5. března. Jaká je tam situace teď?
Stav nouze byl spíš kvůli přístupu k finančním zdrojům: všechna skutečná opatření začala v Kalifornii platit teprve před týdnem, restaurace a bary nefungují jen pár dní, pláže se zavřely až 28. března. Lidé v Kalifornii brali celou krizi pořád jako prázdniny. Pláže na Santa Monice byly ještě minulý pátek narvané, všude lidé bez roušek, sluníčko, teplo, mladí si vyrazili na kolech a na bruslích do lesa, koukali, kde by si dali další margaritu. Sledovala jsem to odsud ze zasněženého pohoří dost s obavami.
Vy jste se hned po prvním Trumpově projevu stala jednou z propagátorek hnutí #staythefuckhome, Zůstaňte kurva doma. Proč?
Určitě na to má vliv i moje dětství v komunistickém Československu. Nařízení beru vážně: když zavřeli minulý týden celou konglomeraci Los Angeles, rychle jsme s mužem naházeli všechny věci do auta a vydali se i s dcerou na cestu do hor. Sousedka náš útěk z města pozorovala a ptá se: „Co tak spěcháte, proč nejedete až zejtra?“ A já jsem jí odpověděla: „A co když už žádné zítra nebude, co když už nebudeme smět opustit město?“ A ona: „Ale to je nesmysl! Copak si myslíte, že budou strážníci hlídat na dálnici a že vás můžou nutit, ať se vrátíte do Los Angeles?“ Jo, přesně to si myslím, říkala jsem si v duchu a už jsme frčeli jako Homolkovi, kteří čekají konec světa. My jsme z Česka naučení, že nám mohou sebrat opravdu všechno. To tady nikdo nezná; nikdo to nechápe.
Jaké sledujete zprávy?
Začínám každý den ráno na Twitteru, kde si projedu svoje „popular subjects“ a vím, co se děje zdaleka nejen v USA. Pak sjíždím BBC, Los Angeles Times, New York Times, veřejnoprávní rozhlas NPR a pak různé české online zdroje. Obvykle do hodinky mám hotovo, televizi nemáme, takže se vyhnu sledování nesmyslů. Hodně s rezervou beru Facebook, kam si každý napíše, co chce, a nedá se tam nikomu moc věřit. Bez sociálních médií bychom teď byli úplně namydlení. Vzpomínám na útoky 11. září, které jsem zažila v New Yorku; tehdy nešlo nic než jen CNN, žádné jiné informace v podstatě nebyly, teď je ta izolace přeci jen snesitelnější.
Ale zato delší. Jak to máte s prací?
Můj muž Tom pracuje v losangeleském postprodukčním studiu jako online editor, jenže 2. března mu umřela maminka v Liberci, tak jako jediný syn okamžitě odletěl do Čech a vrátil se až 12. března, téměř posledním letadlem, jen tak tak. V práci jej okamžitě dali do karantény, protože Česká republika už byla v té době na seznamu ohrožených zemí, takže tam teprve tenhle týden na začátku dubna půjde poprvé od příletu osobně. Práci mu mezitím vyměnili za trošku horší, původní job museli dát někomu jinému. Ale pořád to jde. Já jsem skončila v Netflixu a chystala se na pohovory na nabídnuté pozice v Disney Channel a NBC Universal, ale obě dvě firmy mi minulý týden zavolaly, že v tuto chvíli mění plány a že nebudou nabírat nové zaměstnance.
Takže učíte Scarlett, dívala jsem se na ta vaše videa, péct českou bublaninu.
Já ta videa beru jako deníček právě pro dceru, aby měla památku. Někdy si připadám jako ve filmu Život je krásný, pamatujete si ho, dostal Oscara: že venku se dějí hrůzy a vy vychováváte veselé a šťastné dítě. Každý rok mi z Česka přijíždí na prázdniny slečna na hlídání, což letos nepřipadá v úvahu, takže je možné, že Scarlett půjde až v září do druhé třídy; stejně jako v ostatních částech světa ani tady vůbec nevíme, jak se celá situace vyvine.
Točíte také nezávislé dokumenty, jeden z nich s názvem Slavný! Díky internetu! dokonce promítala Česká televize. Váš zatím poslední titul Not Your Skin má momentálně úspěchy na amerických festivalech. Co budete točit dál?
Anděla na horách přece, trojku! Nebo taky seriál Jak pěstovat tulipány pod sněhem. Ale když tady budu rok zavřená jen sama s rodinou, určitě z toho něco kreativního bude. To je jasná věc.
