Zdeněk Piškula: Každý teď máme šanci ujasnit si priority a začít “nový život”. Když se nám bude chtít
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát herec Zdeněk Piškula.
Co vám chybí?
Nevěřil bych, že to řeknu, ale je to společnost.
Co naopak nechybí?
Shon všedního dne v zasekané Praze.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
V mém případě vše. V den, kdy byla vyhlášena karanténa, jsem odjel s kamarádem na chatu a teď nám tu začíná už čtvrtý týden.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Snad jen ten můj kamarád, se kterým tu jsem. Čtyři týdny je hodně a tak si občas lezem na nervy.
Co vás naopak rozesmálo?
Banality, kvůli kterým na sebe vyjedeme.
Co čtete?
V divadle máme studijní volno, takže se věnuji budoucím inscenacím. Momentálně je to Vojna a Mír a Bouře.
Na co se díváte v televizi?
Na chalupu jsme si přivezli promítačku, takže si každý den pouštíme filmy a provozujeme soukromé, chalupářské kino. Naposledy to byl skvělý film, který doporučuji - There will be blood.
Jakou posloucháte hudbu?
Všechno možný, od rapu po klasiku.
Jak získáváte informace?
Skrze internet.
Z čeho máte strach?
Momentálně z dalšího vývoje věcí pro divadelníky. Spektrum lidí a povolání, kterých se to dotkne, je samozřejmě mnohem širší, ale divadlo se týká mně osobně, tak to řeším nejvíc.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Teď mě nic nenapadá. To zjistím za třicet let.
Čemu věříte?
Že zítra vyjde slunce.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Jelikož jsem zavřený na chalupě s jedním člověkem, tak předpokládám, že ten člověk. Žádný konkrétní příklad mně v tak obecné otázce nenapadá.
Změnil jste stravovací návyky?
Nejsme žádní kuchaři. Maso udělat umíme a fádní přílohu také, ale tím to končí. Kupodivu jíme zdravě, protože naházet nakrájenou zeleninu do remosky, je nejjednodušší.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Myslím, že karanténa s námi všemi udělá divy, předpokládám, že k lepšímu. Každý máme čas zamyslet se sám nad sebou, ujasnit si priority a začít “nový život”, když se nám bude chtít. Já osobně v sobě momentálně nějaké hodnoty měním a zbavuji si špatných návyků.
Koho si dnes vážíte?
Našeho národa. Ta pospolitost, která se probudila ze spánku. Je to důkaz, že když se chce, tak to jde. Člověk se cítí bezpečněji, když ví, že celku může věřit.
