Lukáš Chejn: Máme pověst smějících se bestií, ze všeho dokážeme udělat srandu. I tentokrát jsme nezklamali
Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát hudebník Lukáš Chejn, člen Českého národního symfonického orchestru. Koncerty ČNSO můžete vidět v online přenosech 13., 15. a 17 dubna na internetové televizi Mall.tv.
Co vám chybí? Co naopak nechybí?
Jsem zvyklý být mezi lidmi. Komunikovat, domlouvat různé projekty. Skoro každý den vystupovat a hrát s muzikanty před lidmi. Když se člověk ocitne ze dne na den bez toho všeho, je to těžké. Díky technickým možnostem a online připojení je dnes už poměrně běžné sdílet nebo streamovat různé koncerty a představení. My jsme se také s kolegy sešli a připravili tři online koncerty, které budou ke zhlédnutí na internetové televizi Mall.tv ve dnech 13. 15. a 17. dubna. Během nich se může přispívat na dobrou věc. Výtěžek půjde na podporu organizace Sue Ryder, se kterou spolupracujeme jako Český národní symfonický orchestr. Chybí mi také možnost sportovat. Pravidelně jsem chodil plavat, někdy i 2x týdně. Už se těším, až budu moct zase do dráhy. Naopak mi nechybí cestování na různé koncerty.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Na domácí karanténě je pro mě pozitivní čas, který mohu věnovat svým blízkým. Kromě pár dni dovolené, kterou standardně v průběhu roku mám, jsem většinu času pryč a nyní se hlavně u mladšího syna pravidelně podílím na běžných denních činnostech jako je koupání a uspáváni. Hrajeme si spolu, řešíme různé věci a strašně mě to baví. Tímto vzdávám poklonu všem, kteří jsou na mateřské dovolené, udržují chod domácnosti, anebo pracují z domova. Staršímu synovi je 15 a ten je většinu dne ve svém pokoji, kde se intenzivně věnuje škole a přípravě na přijímačky. S manželkou žádné vypjaté situace, vycházející z domácí karantény neregistruji, což je pro mě také příjemné zjištění.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Rozčilují mě média, která nás pod tlakem zásobují informacemi, které jsou někdy až poplašné. Předhánějí se ve vydáváni různých konspirací a senzací. Jeden den uveřejní, že si mají lidé dělat zásoby jídla, druhý den píší posměšně, že lidé panikaří a vykupují obchody. Často jsem se setkal na sociálních sítích s názory různých “googlevirologů”, že se pandemie týká jen starších nebo nemocných lidí. Cítím z toho takovou nedomyšlenou bezohlednost. Jsem rád, že u nás není taková situace jako v Itálii, nebo ve Španělsku. I tak si dovedu představit, v jakém stresu právě starší lidé musí byt a nejen s ohledem na ně se snažím dodržovat veškerá opatření. Doufám, že budou fungovat.
Co vás naopak rozesmálo?
Máme pověst smějících se bestií, ze všeho dokážeme udělat srandu. I tentokrát jsme nezklamali a spousta fórů a příspěvků na sociální síti má opravdu grády.
Co čtete?
V posledních dnech jsem přečetl od Pavla Naumana Pohádky o mašinkách a od Jiřího Žáčka Hrůzostrašné pohádky ilustrované Adolfem Bornem. Mám rozečtené Jezero od Biancy Bellové, to je skvělá záležitost a průběžně čtu Nová tajemství Prahy od Davida Černého.
Na co se díváte v televizi?
V televizi sleduji hlavně zprávy, abych se orientoval ve vývoji různých nařízení hlavně kvůli připravovaným koncertům. A když je volno, tak seriály. Peaky Blinders – Gangy z Birminghamu. Z filmů mě v poslední době uchvátil dokument Nikdy nezestárnou od Petera Jacksona. To je neuvěřitelné dílo postavené z původních záběrů z první světové války, které Jackson sám restauroval, digitalizoval. U některých záběrů jsem měl pocit, že jsou jen pár let staré. Je to neskutečně silné a Peter Jackson nezklamal.
Jakou posloucháte hudbu?
Sleduji novinky, které vycházejí. Muziku poslouchám spíš v autě a většinou podle nálady. Nemám konkrétní žánr. Záleží na náladě, nebo když se připravuje nějaký koncert či natáčí muzika. Tak zrovna to.
Jak získáváte informace?
Ze všech možných zdrojů, ale nejvíc asi internet. Pak televize a zpravodajství. Je toho opravdu obrovské množství a dá práci najit seriózní informace.
Z čeho máte strach?
Mám strach z důsledku krize. Spousta firem, živnostníků a lidí je ve velice těžké situaci a vůbec ještě neumíme dohlédnout, jak moc a koho všeho krize zasáhla a zasáhne.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Určitě nezapomenu na roušky. To je podle mě symbol těchto dní a je skvělé vidět tu pestrost a nápaditost, která je díky naší šikovnosti vidět.
Čemu věříte?
Věřím, že v každé době lidé potřebovali kulturu a že i nyní bude chuť a čas jít na koncert, do divadla, poslechnout si dobrou muziku, anebo jít na výstavu.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Radost mi kromě mé rodiny udělali spoluhráči, kteří se bez mrknutí oka chtěli účastnit koncertů bez nároku na honorář a už při přípravě koncertů bylo jasné, že si skvěle zahrajeme! Koncerty, které bude vysílat Mall.tv a Facebook časopisu Reflex, nabízejí možnost podpořit domovy Sue Ryder, což jsou domovy pro seniory. Doufáme, že se vybere co největší částka.
Změnil jste stravovací návyky?
Stravovací návyky jsem změnil, protože restaurace, do které jsem skoro každý den chod pro své oblíbené maso se zeleninou, má od začátku karantény zavřeno. Manželka je ovšem výborná kuchařka, a tak netrpím. Jenom doufám, že, že první obchod navštívený po otevření nebude obchod s oblečením.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Zatím jsem o ničem neuvažoval.
Koho si dnes vážíte?
Vážím si všech, kteří jsou po celou dobu v „první linii“ za nasazení a odvahu. Vážím si všech, kteří v průběhu celé krize myslí na lidi okolo sebe a snaží se pomáhat.
Další „koronavirové“ dotazníky si přečtěte zde >>>
Vláda si plní dávný sen: zlikvidovat drobné podnikatele. Více si přečtěte v novém tištěném Reflexu >>>
