Lou Fanánek Hagen: Kvůli koronaviru se možná vrátí nějaká digitální forma estrády
Skupina Tři sestry nezahálí ani v časech koronakrize. Poté, co jí virus „posunul“ Vinyl tour, o kterém v únoru hovořil Reflex s Fanánkem ve velkém rozhovoru, rozhodl se soubor udržet kontakt s fanoušky prostřednictvím sociálních sítí. Čtvrtého dubna formace odvysílala přes internet akustický set nazvaný Vinyl show z hospody Na staré kovárně, k němuž se připojilo na osmdesát tisíc lidí! Spolupráci s virtuálním publikem si formace znovu vyzkouší ostrým koncertem v Akropoli v pátek 17. dubna od 20 hodin. Kromě MALL TV, která jej odvysílá, se na zdárném průběhu podílí i Reflex. Na to, jak Tři sestry v těchto dnech snášejí „stav nouze“, jsme se zeptali frontmama kapely Fanánka a basisty Ing. Magora.
Jak zatím Tři sestry „bojují“ s pandemií?
Magor: Já bojuju s pocitem, že jsme byli hozeni přes palubu, a ještě nám na hlavu lijou vodu. Takže bojuju s pocitem bezmoci, že jakýsi „stát“ mi sebral svobodu a veškerou obživu. Ale bojuju a pracuju, byť bez výdělku. A třeba Supice šije roušky.
Fanánek: Tomu se nedá říci, že bojujeme. Byli jsme zakázáni, a přestože respektuji rozkazy vrchnosti, naprosto s nimi nesouhlasím. Roušku opravdu nesnáším, po pár minutách cítím, jak dýchám vlhký, horký vzduch. Chybí mi živé hraní, to nemá jiné řešení než hrát pro lidi.
Máte za sebou první online session – jaký to byl zážitek hrát bez diváků, kteří sedí u monitoru?
Smyslem happeningu na Kovárně bylo především setkání členů kapely a požití nápojů. Už se nám po sobě moc stýskalo. Máme se rádi. Hraní „nasucho nasucho“, tedy akusticky bez diváků bylo nakonec moc fajn a užili jsme si je, i protože jsme táborákový model dlouho nerealizovali, a jen jsme si ověřili, že naše písně žijí svým životem a dají se hrát v jakékoli orchestraci. Uvidíme, jak to dopadne s hraním na opravdovém pódiu. Bez diváků na mokro.
Na 17. 4. ve spolupráci s MALL TV chystáte koncert už z pódia v pražské Akropoli. Jak bude komponovaný?
Nadcházející koncert v Paláci Akropolis bude klasický BEST OF, to nejlepší za 35 let naší kariéry, vystoupení se vším všudy, na plný koule, jako kdybychom stáli před (mimochodem již dávno) vyprodaným sálem, a abychom se do toho správného hracího módu dostali, nám určitě pomohou technici podáváním mnohých nápojů. Ale jak jsme zmínili, největší drogou je nám být spolu. Saprlote.
Myslíte, že se hudební život v Česku v něčem nezvratně změní?
Fanánek: Řízené zchudnutí cílených skupin českého národa přinese i nižší návštěvnosti, zpočátku budou chtít všichni co nejvíc hrát – divadla, kapely… Bude těžké pro lidi s tenčí peněženkou vybrat, na co půjdou a co si odepřou. Pokud budou represe trvat déle, vznikne možná nějaký nový formát hudebního přenosu něčím ozvláštněného, aby lidi bavilo to sledovat. Možná se vrátí digi forma estrády...
Magor: No, a jestli se na nás stát opravdu vykašle, jak se dosud děje, a jeho represe ohledně veřejného shromažďování budou trvat delší než velmi krátkou dobu a přijdeme s hraním třeba o léto, pak potěš koště, to si ani nedokážu představit. Dnes již víme, že díky miliardovému záchrannému balíku pan ministr Zaorálek dotovanou kulturu nenechá padnout. Tedy ti, co dosud brali od státu, budou brát ještě více. My, kteří jsme po státu nikdy nic nechtěli (než svoji svobodu), možná propadneme nemilosrdným sítem trhu.
