Jaroslav Flegr: K výrazným změnám společnosti docházelo vždy v obdobích krize. To nás čeká i nyní…

Jsme na tom dnes lépe než v minulosti, co se týče epidemií?

V určitém směru jsme na tom hůře, v určitém zase mnohem lépe. Naší velkou slabinou je dnešní vysoká mobilita, početnost a hustota lidstva. V hustých populacích se pochopitelně jakýkoliv parazit, a zejména jakýkoliv virus, dokáže velmi dobře šířit z jedince na jedince a v globalizovaném světě se zase dovede bleskově rozšířit do všech populací. Husté populace navíc napomáhají šíření virulentnějších variant parazitů.

Takže podobná epidemie, jakou dnes zažíváme, byla jen otázkou času?

Řekl bych, že příroda k nám byla v posledních sto letech velmi milosrdná. Je to téměř zázrak, že pandemie přišla až nyní. Je třeba si uvědomit, že naprostá většina druhů, které na planetě Zemi kdy žily, vymřela v obdobích mezi kata­strofickými událostmi, kdy k tomu vlastně neměly žádný zjevný důvod. Jen asi pět procent druhů vymřelo za dramatických okolností v obdobích hromadných vymírání. Vymíralo se přitom většinou náhodně, vymřel jeden druh a řada dalších s podobným způsobem života na stejném území v klidu přežívala. Mnoho evolučních biologů předpokládá, že nejčastější příčinou tohoto vymírání byla právě virová epidemie.

A v čem spočívá naopak naše výhoda oproti minulosti?

Lépe než v minulosti jsme na tom proto, že máme vědu. Svým studentům už dlouho říkám, že v osmdesátých letech minulého století náš druh doslova unikl hrobníkovi z lopaty. Kdyby se vývoj monoklonálních protilátek a dalších tehdy se rozvíjejících molekulárně biologických technologií o pár let opozdil, asi bychom včas nezjistili, jaký patogen je zodpovědný za umírání nejprve homosexuálů a uživatelů drog, později i zástupců běžné populace. Ani jak s ním bojovat.

Mluvíte o AIDS…

Ano, původce AIDS má několik vlastností, které ho činily extrémně nebezpečným z hlediska přežití lidstva. Tou hlavní je nesmírně dlouhá inkubační doba, jež velmi znesnadňuje možnost dohledat zdroj nákazy. A pak také to, že své oběti zabíjí prostřednictvím jiných patogenů poté, co zlikviduje klíčový prvek imunity hostitele, jeho Th buňky. Z hlediska případného možného vyhubení našeho druhu bylo důležité i to, že se přenáší pohlavní cestou. Virus přenášený třeba kapénkovou nákazou postupně zpomalí a nakonec zastaví své šíření, když jeho vlivem dostatečně poklesne hustota hostitelské populace. V případě pohlavně přenosné choroby však frekvence přenosu na hustotě populace téměř nezávisí, takže parazit může vyhubit svůj hostitelský druh úplně. Věda osmdesátých let nám umožnila rozpoznat podstatu epidemie AIDS během pár let a vyvinout proti němu léky v horizontu pár desetiletí.

Od té doby ale věda znovu dramaticky pokročila…

Samozřejmě, všimněte si, že původce onemocnění COVID-19 jsme byli schopni odhalit během týdnů a vytvořit efektivní diagnostické prostředky, umožňující detekovat jeho přítomnost v organismu pacienta, nám netrvalo o moc déle. To, že už pár měsíců po vzniku epidemie ukončujeme klinické testování několika nových, velmi nadějných léků, je skoro zázrak. Také vývoj vakcíny trval v minulosti desetiletí a její výroba v dostatečném množství roky. Dnes je velmi pravděpodobné, že bude vyvinuta v řádu měsíců a do výroby by se mohla dostat do roka. Z pohledu biologie a biomedicíny 80. či 90. let je tohle všechno doslova zázrak. Až zase budeme dumat, kolik peněz se nám vyplatí dávat na základní vědu, kolik na aplikovanou vědu a kolik třeba na inovaci technologie pečení toastového chleba, měli bychom přemýšlet nejen nad návratností vynaložených prostředků v normálních časech, ale i v okamžicích krize.

Jak přesně?