Video placeholder

Kandidovat v podzimních volbách na senátora by bylo nefér, říká Michal Horáček

-bam-

Černý bookmaker, uznávaný textař, neúspěšný prezidentský kandidát nebo student prvního ročníku bakalářského studia nejsou zástupci nesourodých společenských archetypů, ale životní role Michala Horáčka. Některé z nich zdárně završené, jiné nedokončené, všechny ale stejně neplánované. „Metodický jsem až v případě, že už jsem se rozhodl. Pak bojuju s tím, abych po hurá začátku dotáhl i ten zbytek,“ přiznává v otevřeném rozhovoru s Luďkem Staňkem, kterému prozradil i to, kde chce umřít a jaké je to studovat s o půl století mladšími spolužáky.

„Rozhodnutí nemůže být metodické, je to jako zamilovat se. Toužíte po lásce, ale po jaké a kde ji vzít? Najednou se prostě musí něco stát,“ popisuje Michal Horáček, jak dospěl k tomu, že si v sedmašedesáti podal přihlášku k prezenčnímu bakalářskému studiu dějin umění. „Už jsem byl rozhodnutý studovat historii, ale byl jsem na předvolebním mítinku v Praze 7, na kterém byli různí lidé, a tak si mezi sebou povídali. A jeden člověk mě tam vyhledal a říkal mi: ‚Hele, ta píseň Baroko, to je taková moje hymna, protože já se baroku věnuju.‘ A já na to: ‚To je pěkný a který vy jste.‘ A on, že je ředitel Ústavu pro dějiny umění,“ vzpomíná na setkání s doktorem Bieglem. Ten je, jak se později ukázalo, stejně jako všichni Horáčkovi spolužáci, ale i profesoři mladší než on sám.

Celý rozhovor s Michalem Horáčkem sledujte na internetové televizi Mall.tv:


Právě věkový rozdíl je zdrojem řady nestandardních výukových situací, které demonstruje na aktuálních opatřeních. Ta postupně umožní studentům návrat do lavic, nicméně nabádají k obezřetnosti jejich vyučující starších ročníků. „Ale co studenti nad pětašedesát? Zase na mě zákonodárci nemysleli!“ zlobí se naoko Horáček.

Co se jeho další politické kariéry týče, aktuálně o ní neuvažuje. „Sleduju, co se děje v naší společnosti, a často mě to nenechává chladným, ale nemám žádný plán. Chvíli se mluvilo o tom, že bych mohl kandidovat v podzimních volbách na senátora, byl jsem už domluvený, ale potom jsem musel být poctivý. Tím, že jsem se dostal na školu, se tam pochopitelně někdo jiný nedostal, a ode mě by bylo strašně nefér říct, že mě to přestalo bavit a že půjdu radši dělat senátora,“ vysvětluje.