Rouška a ochranný štít? Je to blbost  – jako všechno, co vymyslí úředník od stolu, říká majitel barbershopů

Podle průzkumu veřejného mínění vadila Čechům v době karantény víc zavřená kadeřnictví než zavřené hranice. Jakmile taky směla lazebnictví otevřít, zájem zákazníků o úpravu zevnějšku byl tak masívní, že skoro všechny kadeřnické salóny mají plno na několik týdnů dopředu. „Jen my máme přes osm set objednávek,“ přitakává Tomáš Kožíšek, majitel jednoho z prvních barbershopů (tedy pánských holičství) v Praze. Není divu, že jeho Thomas’s BarberShop prodloužil otevírací dobu. Některá kadeřnictví jedou dokonce nonstop; jít se nechat ostříhat ve tři ráno může být svým způsobem zážitek.

Dost možná je to dané i tím, že řada holičství už po karanténě neotevře. „Osobně si myslím, že tahle epidemie náš obor částečně pročistí. A to je jen dobře – vždyť dnes je barbershop na každém rohu a v řadě z nich pracují nevyučení holiči, kteří neumějí vzít nůžky do ruky a jsou schopni akorát tak měnit nástavce na holicím strojku. Něco takového je třeba v sousedním Německu zcela nemyslitelné – pokud si tam člověk chce otevřít vlastní holičství, musí nejprve složit mistrovské zkoušky; stejně, jako tomu bylo v Československu za první republiky. Zatímco teď si stačí zažádat o živnostenský list, takže ve výsledku dělá barbera každý, kdo si na ruku nechá vytetovat břitvu. Z profese se zkrátka stala móda, v níž se zhlédla řada mladých kluků – a to už nemluvím o tom, jak moc v téhle subkultuře jedou drogy. Zrovna nedávno mi vyprávěl jeden zákazník, že se byl nechat oholit někde v Karlíně, a protože se mu holič zdál nějaký podivný, tak se ho zeptal, zda je v pohodě. On mu zašermoval břitvou před obličejem a povídá: ‚Kámo, kámo, dojíždí mi piko – sorry!‘ Takže i tohle je důsledek přílišného boomu barbershopů. Když jsem otvíral svůj první podnik, nemohl jsem sehnat zaměstnance, dneska jsou po Praze desítky barbershopů plné holičů. Logicky jsou mezi nimi lidi, kteří nic neumějí,“ tvrdí Tomáš Kožíšek.

Turecký med

Tomáš Kožíšek vlastní tři barbershopy – své první pánské holičství otevřel v roce 2010 v Navrátilově ulici na Praze 1; o tři roky později druhé na Smíchově a v roce 2015 třetí v pasáži Černá růže. „Všichni mi to tehdy rozmlouvali, nikdo nevěřil, že by se v Česku mohlo uživit výhradně pánské holičství,“ popisuje tehdejší nedůvěru okolí. Svým způsobem byla ta skepse pochopitelná – po roce 1989 se v tuzemských kadeřnictvích prakticky přestalo holit. „Za časů socialismu všichni kadeřníci od rána do večera holili jednoho chlapa za druhým. Byla to strašně úmorná činnost, ze které nebyly žádné peníze. A tak, jakmile padl direktivní režim, kdo mohl, ten se vrhl na ženské – kdekdo onduloval, barvil a vydělával prachy, takže netrvalo dlouho a pánská holičství prakticky zmizela,“ popisuje tehdejší si-
tuaci lazebník, jenž měl v péči třeba hlavu kuvajtského šejka nebo Václava Klause.
Není divu, že v následujících dvaceti letech se muži naučili holit doma a svůj vlasový porost často svěřili do péče manželky. Otevírat v takové době barbershop opravdu vypadalo jako hodně riskantní krok. Na druhou stranu tady byla prvorepubliková tradice pánských holičství a barbershopy také existovaly po celém světě. „Ze začátku taky byli mými klienty mí známí a cizinci žijící dlouhodobě v Praze, ale velmi rychle nás objevili i Češi – většina našich zákazníků se dneska chodí pravidelně každý měsíc nechat ostříhat a k tomu i oholit,“ říká Tomáš Kožíšek, jehož podnikatelský úspěch způsobil doslova boom barbershopů. „Kdekdo najednou zjistil, že je to výnosný byznys, a začal otvírat pánská holičství – většina mé dnešní konkurence se rekrutuje z mých bývalých zákazníků a zaměstnanců,“ říká Tomáš Kožíšek.