David Vávra: O počátcích Reflexu, o loňském dočasném ochrnutí i o pocitech během pandemie

David Vávra: O počátcích Reflexu, o loňském dočasném ochrnutí i o pocitech během pandemie Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Fotosky z chystaného filmu Pravda vítězí, které vyšly v Reflexu 5/91, vypadaly naprosto věrohodně. Tomu nešlo nevěřit!
Fotosky z chystaného filmu Pravda vítězí, které vyšly v Reflexu 5/91, vypadaly naprosto věrohodně. Tomu nešlo nevěřit!
Fotosky z chystaného filmu Pravda vítězí, které vyšly v Reflexu 5/91, vypadaly naprosto věrohodně. Tomu nešlo nevěřit!
Mystifikaci nerozklíčovali ani kamarádi ze Sklepa. A někteří se i hluboce urazili, že jsme se zpronevěřili ideálům revoluce, že ji zpochybňujeme a že točíme takové věci.
V tuto chvíli David Vávra definitivně porazil svou nemoc: i přes omezení pohybu paží doběhl Jizerskou „pětadvacítku“. V cíli zapózoval se svou dcerou a členem organizačního výboru závodu, Davidem Doušou.
15 Fotogalerie

David Vávra: O počátcích Reflexu, o loňském dočasném ochrnutí i o pocitech během pandemie

Milan Tesař

Když jsme v redakci přemýšleli, s kým si k třicátým narozeninám časopisu nadělit rozhovor, volba padla na Davida Vávru (63). Jeho spolupráce s Reflexem je při pohledu zpět nepřehlédnutelná. Vytvářel k článkům úžasné koláže, dělal rozhovory, a hlavně: v masce Alexandra Dubčeka se stal tváří mystifikace o vzniku filmu Pravda vítězí, který měl vrhnout nové, nelichotivé světlo na sametovou revoluci. Tahle akce Reflexu z února roku 1991 vyvolala mimořádný a, nutno přiznat, značně zjitřený ohlas. Každopádně svědčí o tom, co všechno bylo začátkem devadesátek možné. Jakkoliv jsem měl za to, že si s Davidem hlavně připomeneme staré časy, jeho loňská nemoc a následná koronakrize vzpomínkám nakonec ubraly prostor.

Jakmile si v Davidově dvorní kavárně Kaaba v pražské Mánesově ulici objednáme, ukážu mu obálku Reflexu ze září roku 1991. Je na ní – bez jakéhokoli vysvětlení – soška sádrového trpaslíka.

Jestlipak víš, co je uvnitř?

Netuším.

Je v něm tvůj rozhovor s Jaroslavem Rónou s titulkem Hrb s pitnou vodou.

Já jsem kladl otázky?

Ano. Přijde mi to pro tu dobu příznačné. Tehdy mohl každý dělat, na co měl chuť. Neexistovala omezení: pokud sis řekl, že uděláš rozhovor do Reflexu, stal ses na chvíli novinářem a prostě jsi ho udělal.

Já si na to ale vzpomínám. S Jardou jsme se seznámili během sklepovského představení, kde se říkalo, že „na zádech mají hrby s pitnou vodou, a když mají žízeň, tak se napijou“… To byl Jardův text.

Jak jsi se na Reflex vlastně na­pojil?

Já byl hned u prvního čísla. Přes kamaráda Aleše Najbrta. Vyráběl jsem na zadání koláže. Půl roku to byl jeden z mých hlavních příjmů. Dostal jsem článek a ten jsem ilustroval.

Třeba?

Pamatuju si například tehdejší boje o Československou televi­zi, kdy jsem do středověké bitvy umístil televizní obrazovky. Anebo nacionální napnelismy s Mečiarem. Ilustroval je obraz, kde Me­čiar sedí někde s Klausem a za nimi bere vichřice chatičku. Na to se nezapomíná.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!