Návrhářka Zuzana Osako: Netuším, co se teď v rámci korony bude dít. Jako bych měla přetrhlou intuici

Kdysi jako mladá modelka mířila za úspěchem do Itálie, do tehdejšího impéria domu Versace. Osud ale cestu za snem na světových molech zmařil, pak zastřelili Gianniho Versace a ona se vrátila na Moravu, studovala malbu a poté skončila na šest let v Japonsku. Vdala se za Japonce, porodila tři děti, zapojila se do tradičního života japonských žen. Dnes je zpět v Česku coby ilustrátorka a návrhářka s úspěšnou značkou Tradice. Její unikátní, elegantní, a přitom moderní styl vycházející z lidových krojů upoutal pozornost Českého olympijského výboru, a tak ji oslovil, aby navrhla kolekci pro olympiádu v Japonsku, jež měla proběhnout letos.

Proč si olympijský výbor vybral právě vás? Hrálo v tom roli Japonsko, kde jste žila?

To určitě ano. Ale taky důraz na naše tradice, což je pro moji tvorbu typické. Je to, aspoň pokud vím, vůbec první kolekce pro naše olympioniky, kdy nejde jen o to, aby bylo oblečení funkční a vzdalo hold pořadatelské zemi, ale také aby v něm byl promítnut náš vlastní odkaz. Když mě z Českého olympijského výboru oslovili, vyhrkly mi slzy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si vyberou mě. Byl to splněný sen.

Snila jste, že navrhnete kolekci pro olympioniky?

Velmi obdivuji práci návrháře Ralpha Laurena a on kolekci pro americké olympioniky navrhl. Ano, byl to můj sen. Ale opravdu nikdy by mě nenapadlo, že se jednou splní.

Jak se vůbec postupuje při navrhování funkčního oblečení, které má být zároveň hezké a tradiční ve stylu Japonska i Česka?

Tři týdny jsem téměř nonstop seděla na zadku a kreslila. Když jsem to pak na olympijský výbor šla prezentovat, byla jsem o své práci přesvědčená. Česká tradice – to je jedna z mála věcí, kterou můžu zatím před oficiálním představením kolekce říct – spočívá u mé nástupové kolekce v modrotisku. Současně jsou modrotisk i tradice japonské. Takže se povedlo najít dokonalý propojující prvek. A funguje. Sportovci původem ze Slovácka a z Valašska se v tom odkazu při zkoušení našli. Japonsko je pak také promítnuto ve větší míře elegance, než bychom možná u podobného oděvu čekali. Musím říct, že se mi pracovalo skvěle. Na výboru mi poskytli živé modely z různých sportů a různých proporcí, takže střih a testování materiálů jsem dělala přímo na nich.

Byla ještě nějaká další podmínka, kterou vaše kolekce pro olympioniky musela splnit?

Že to bude slušet jak vysoké ramenaté holce, tak drobounké a hubené. V tom se ukázal neocenitelný právě tradiční kroj. Protože to jsou střihy, v nichž je každá žena pěkná. A tím myslím každý typ postavy. Bylo pak krásné, když sportovkyně, které nejsou zvyklé na určité kousky oděvu, říkaly, že by nikdy nevěřily, že jim to může tak slušet.