Dagmar Pecková: Operu už nezpívám. Role, které by mě v tomhle věku čekaly, už za to nestojí

Žijete v Německu a Česku. Kde se vám karanténa snáší lépe?

Ať si říká kdo chce co chce, Němci mají dlouho dopředu velmi dobře rozmyšlené, co budou dělat a jak to zařídit. Tamní vláda zdaleka tolik nepodléhá populismu, aby jeden den vydala nějaké nařízení a druhý ho odvolala jen proto, že se to voličům nelíbí. Což je dáno i tím, že Angela Merkelová nevlastní žádné továrny na výrobu roušek či dezinfekce. Tím nechci nadávat na českou vládu, protože to stejně nemá smysl, nadávkama člověk vůbec nic neovlivní. Akorát říkám, jak to je. V Německu zkrátka první pomoc vlády směřovala k lidem v soukromém sektoru. Ať už to byli majitelé restaurací, malých obchodů, zlatníci, či umělci – zkrátka jakákoli volná činnost, která není vázána na státní sektor, byla podpořena částkou devět tisíc eur. A i když byla od půlky listopadu v Německu uzavřena divadla, nikdo se neodvážil nazvat naše umělecké poslání volnočasovou aktivitou. Tam by si umělce tímto způsobem nikdo urážet nedovolil. Na druhou stranu lidi tam po celý čas vzorně nosili roušky. Samozřejmě že to nikdo nedělal, když šel běhat do lesa, ale pokud vstupoval do obchodu nebo tramvaje, tak si ji nasadil, protože to všichni považovali za zodpovědné chování. Celé je to dáno mírou důvěry v lidi, kteří taková rozhodnutí vyhlašují. Pokud jim důvěřujete, nemusí nic nařizovat, úplně postačí, budou-li apelovat na vaši zodpovědnost. A přesně to se Angele Merkelové podařilo.

V čem se německá kancléřka tak liší od českého premiéra?

Angela Merkelová toho strašně moc dokázala a většina Němců ji velmi ctí, včetně mě. Upřímně nechápu zdejší lidi, kteří na ní neustále hledají něco negativního. Kdyby nebyla dobrá, neudrží se šestnáct let v kancléřském křesle, to je hrozně jednoduché! Podívejte se, pokud se budu držet umění, pak jsem schopná pochopit, že je třeba v případě nezbytnosti divadla zavřít, ale zároveň očekávám opatření, která mi ekonomicky kompenzují znemožnění výkonu profese. Tím spíš, že my si nemůžeme po třech měsících zavřených operních sálů jen tak stoupnout na scénu a začít zpívat – my musíme zkoušet! Příkladně můj muž, který je členem orchestru ve Stuttgartu, v době, kdy toto těleso půl roku nehrálo, bral plnou gáži. V Německu se vláda o své lidi dokáže postarat. Na druhou stranu on doma denně pět hodin cvičí. Každé ráno v sedm vstane a od osmi s tím svým pozounem všechny otravuje. Včetně sousedů.