Vojta Kotek: Vůbec jsem netušil, jak bude těžké hrát v Divadle Járy Cimrmana
Na Štědrý den hrál hlavní roli v tradiční vánoční pohádce. Natočil ji Karel Janák, který ho před šestnácti lety ve Snowboarďácích přivedl před filmovou kameru. Seriál Einstein a film Admin byly kvůli karanténě odsunuté, Vojta Kotek tak měl dost času smiřovat se se smrtí svého otce, s nímž hrál v Divadle Járy Cimrmana. A taky se zotavovat z havárie na motorce, při níž si letos v červenci zlomil dva obratle…
Vždycky jste se pohádkám dost vyhýbal – co vás teď přimělo přijmout roli v pohádce O vánoční hvězdě?
Prince jsem si vlastně zahrál jen jednou, a to ještě tak trochu pod nátlakem – v roce 2008 v pohádce Fišpánská jablíčka od Dušana Kleina. Bylo mi tehdy řečeno, že role od tohohle režiséra se neodmítají, což jsem vzal za bernou minci. Moc mě to ovšem nebavilo – tehdy už mi všechny ty role klaďasů a hezounů strašně lezly na nervy, protože herecky nic moc zajímavého nenabízejí. Záporáci jsou mnohem lepší! Role v pohádce O vánoční hvězdě sice není záporák, ale aspoň to není princ – hraju venkovského učitele, s čímž jsem se dokázal přece jen líp ztotožnit. Ale hlavně mě potěšilo, že je to pohádka o tom, co dokáže opravdová láska – tedy kouzla a zázraky. To je sice klasické pohádkové téma, ale mám pocit, že se v posledních letech z pohádek lehce vytrácí. A právě tahle žánrová čistota mě natolik oslovila, že jsem úplně zapomněl, co to znamená točit s režisérem Karlem Janákem, a ještě k tomu v zimě!
Zapomněl jste na vaše společné natáčení snímku Snowboarďáci?
To ne, i když už je to šestnáct let. Ale nějak se mi vytratilo z paměti, že Karel je zastydlý puberťák, možná ještě spíš předpubertálního věku, což se na jednu stranu pro pohádku hodí, protože on dokáže mít z některých věcí až dětinskou radost, zejména z obrazů, kdy někdo odněkud někam jde… Bohužel my jsme natáčeli ve skanzenu v Zuberci, což je údajně nejstudenější místo na Slovensku. Taky tam proto snad jako na jediném místě v Evropě byl sníh. Karel byl tou lokalitou natolik fascinován, že jsme každý den celé dopoledne přecházeli z jednoho místa na druhé, až začalo padat světlo a pan režisér si uvědomil, že ještě musíme natočit dva důležité dialogové obrazy, takže jsme je zpravidla byli nuceni sfouknout napoprvé… To byl celkem legrační flashback – Karel se nepochybně posunul ve spoustě věcí, tedy až na to filmování. Ale teď vážně: bylo to skvělé natáčení!
Jak se vám hrál učitel hudební výchovy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
