Vytváříme očkovací McDonald, který je využitelný všude, říká jihočeský hejtman Martin Kuba

Dvanáctého prosince 2020 prohlásil ministr zdravotnictví Blatný, že vysokokapacitní očkovací centra jako v Izraeli nebo Německu u nás nepotřebujeme, protože se očkování provede přes nemocnice. Jak vás na jihu Čech napadlo jít jinou cestou?

V politice se často používají slova, která mají vyvolat dojem, že něco je vyřešené. Takové slovo je i strategie. Šestého prosince 2020 jsem si přečetl strategii ministerstva zdravotnictví a zhrozil se. V té strategii se v podstatě řešily hlavně fáze vývoje vakcíny. Bylo tam napsané, které typy budou k dispozici a že je prý složité vakcíny rozvážet mražené. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsme na tom hodně špatně. Strategie není, když Spojenci v době druhé světové války vyhlásí, že porazí Hitlera. Za tím pak musí být spousta konkrétních kroků. O těchto věcech vládní zdravotnická strategie nemluvila.

Jak jste uvažoval dál?

Prošli jsme si počty nemocných v jihočeských nemocnicích a zjistili, že 72 procent pacientů hospitalizovaných s covidem bylo nad 60 let. Takže jsme si s kolegy řekli: Kdyby tyhle věkové skupiny byly očkované, v podstatě nemáme problém. Ano, do nemocnic budou nadále přicházet nemocní na covid-19, ale nikoli už v takovém počtu a s takovou úmrtností. Lidí nad 60 let (plus zdravotníků) je v Jihočeském kraji kolem 200 tisíc.

Co z toho vyplynulo?

Pak už si jen stanovíte, jak dlouho chcete stanovený počet lidí očkovat. Dva roky, rok, nebo tři měsíce? Zvolili jsme poslední variantu. Podle nás je správná, protože na jejím konci je rychlý návrat všech lidí k normálnímu životu. Tomu musíte přizpůsobit kapacity očkování. Při dvou dávkách vakcíny je to 400 tisíc očkování. To si vydělte počtem dní, za který všechno chcete stihnout, a vyjde vám, že musíte denně očkovat šest až osm tisíc lidí. Pak to porovnáte s kapacitou sedmi krajem zřizovaných nemocnic a vidíte, že když budete dodržovat vládní linii, nemůžete to nikdy zvládnout. Bylo nám všem jasné, že ve většině ze sedmi okresů musíme vybudovat vysokoprůtoková očkovací centra.

Počkejte, takže když ministr v oficiální strategii vyhlásil nebudovat žádná velká centra a že všechna očkování budou dělat jen nemocnice, vy jste začali ty kapacity vytvářet v jižních Čechách natruc?

Žádná vládní strategie žádného člověka ještě nenaočkovala.

To je věta jak z filmu Pelíšky. „Ona nebude rajská, jak naplánoval táta? Co vidíš? Kuře! Tak vidíš.“

Ano, asi tak. V jižních Čechách všechny nemocnice spadají pod kraj, to je naše výhoda. V centru mohou psát, jaké strategie chtějí, ale potom tuto logistickou akci musí provést konkrétní lékaři, konkrétní zdravotníci a konkrétní lidé z toho kraje. Když jsme zjistili, že strategie je špatná, dospěli jsme k rozhodnutí, že alespoň v našem kraji musíme udělat všechno pro to, aby to organizačně dobře dopadlo. Vláda říká: My testujeme. A já odpovídám: V jihočeských nemocnicích testují jihočeští lékaři a sestry. To není truc. Jen jsme dopočítali, co je nutné k tomu, abychom do léta měli proočkovanou rizikovou část populace.

Na všechno, co jste chtěli vědět o očkování, ale báli jste se zeptat, odpovídá profesorka Jiřina Bartůňková

Rozhovory

Vraťme se ještě k prosinci 2020. Od ministra Blatného se celý národ dozvěděl, že se nemají vytvářet vysokoprůtoková centra pro očkování, jež však začaly jižní Čechy a pak i další kraje budovat. Co jste tehdy řekl vašim koaličním partnerům? Dámy a pánové, jdeme proti záměrům ministra?

Víte, já jsem toho v politice už viděl hodně na to, abych si sedl na zadek z ministra, který říká zjevné nesmysly. Kdybychom ho tehdy poslechli, dnes slyšíme od premiéra, že jsme se na očkování nepřipravili, rozumíte? To nebyl trucpodnik, ale pokus o funkční řešení.

Jsou strategie ministra Blatného ovlivněny tím, že pochází z druhé největší české nemocnice, která má větší možnosti než ty okresní a krajské?

Nevím. Rozhodně je podivné, jak jsou všichni zaskočeni, že se najednou očkuje. Například hlavní titulky posledních dní byly: Nejsou jehly a stříkačky. Jak nejsou? V jižních Čechách jsme si s řediteli sedli a řekli si už před měsíci, že si uděláme zásoby. Na rozdíl od vlády nemusíme pokorně čekat na zásilku někde z Číny. Připadá mi, že někdo není schopen si položit čísla vedle sebe. Jestli pan ministr říkal, že je to v pohodě, protože Motol bude očkovat pět set lidí denně, tak každý si už v prosinci mohl vypočítat, kam to povede.

Kam?

Pak tu máme očkovací program na deset let. Ironicky říkám, že by to byl evropský očkovací projekt i s udržitelností.

Jaká je vlastně celostátní očkovací struktura? Je tu národní koordinátor pan Blahuta, který má ovšem zákaz se vyjadřovat do médií. Pak je tady hlavní zmocněnec pro očkování pan Babiš se svým poradcem Prymulou, no a potom ministr zdravotnictví Blatný. No a nakonec hejtmani jako zřizovatelé nemocnic a také některé města se svými nemocnicemi. Jaká je hierarchie toho systému?

Ministr v hlavním městě velí fakultním nemocnicím a město do toho složitě vstupuje. Pak jsou kraje, které mají svoje nemocnice v každém okrese. To je jednodušší, protože umíme převážet covid pacienty z jedné nemocnice do druhé. Také si z jedné krajské nemocnice můžeme jednoduše vakcínu rozvést do dalších nemocnic. Komplikované je to v situaci, kdy v kraji jsou městské, krajské i fakultní nemocnice, ale od toho je tam krajský koordinátor pro očkování, aby to propojil. Nepochybuju, že za chvíli pan Babiš řekne: Já vám vakcíny dal, a že neumíte očkovat, je vaše věc.

Díky čemu v jižních Čechách tak rychle očkujete?

Ještě než přišla vakcína, jsem svolal ředitele nemocnic a lidi ze sociálního odboru a řekl jim, aby si ve svých okresech udělali soupisy lidí v našich zařízeních. Lékaře a sestry v nemocnicích, seniory v domovech, sestřičky a pečovatele v těch domovech, záchranáře. Takže na každý týden máme plán postupu. Pak se nezdržujete ve stylu přišla vakcína, komu ji dáme? To se zřejmě stalo ve Státním zdravotním ústavu, najednou tam vakcína přišla a uvažovali, komu ji dát, a očkovali sebe a své příbuzné. My od začátku věděli, komu ji dát.