Šedo: Výměna ministra má smysl, jen pokud to bude za někoho lepšího. S Prymulou mám dobré zkušenosti
Český lékař a biochemik Aleksi Šedo na konci ledna odstoupil z funkce náměstka ministra zdravotnictví ČR. V pořadu Prostor X rozebírá své důvody pro toto rozhodnutí a zároveň poskytuje nahlédnutí za oponu fungování ministerstva. Dle slov Šeda nevěnuje ministr Blatný dostatek prostoru všem svým poradcům a neudává dostatečná zdůvodnění pro své kroky. Srozumitelná komunikace ministerstva s veřejností je dle Šeda zásadní záležitost, nicméně v poslední době se i vinou Blatného jen zhoršuje. Šedo se v rozhovoru také vyjádřil k otázce výměny ministra zdravotnictví Blatného a k jemu často spekulovanému nástupci Romanu Prymulovi.
„Kdybychom měli přepřáhnout, musí to být za někoho, kdo je garantem něčeho lepšího. Přepřahání jen pro budování dalšího chaosu je strašně nepříjemné. To má samozřejmě dopad i dovnitř ministerstva, protože to ministerstvo je takový malý korporátek, kde když se často mění ten top manažer, tak lidé pod ním jsou pak nervózní a různě fabulují a tak různě se to hemží. Každá taková další změna zatěžuje i ty vztahy, které jsou při pohledu zvenčí možná nepodstatné, ale ten tým nemůže pracovat úplně dobře. Pak vznikají různé skupinky a problémy s důvěrou. Každá takováhle změna je velice bolestivá,“ vysvětluje Aleksi Šedo své výhrady vůči častým změnám na pozici šéfa ministerstva zdravotnictví.
Celý rozhovor s Aleksi Šedem můžete zhlédnout zde:
Prostor X: Rozhovor s Aleksi Šedo • Prostor X
„Je důležité změna koho za koho a za jakých okolností… Nový CEO problémy ve firmě také vždy nevyřeší,“ doplňuje Šedo. Mezi možnostmi by podle Šeda mohli být i kandidáti, kteří nemají nezbytně zkušenosti s medicínou, ale jsou dobří krizoví manažeři. Na otázku, zdali by často navrhovaný Roman Prymula byl lepší na postu ministra zdravotnictví nežli Jan Blatný, odpovídá Šedo: „Na to byste se měli zeptat jeho, já osobně s ním mám z minulosti zkušenosti dobré… Moje profesní zkušenosti s ním byly takové, že jeho slovo je buď ano-ano, nebo ne-ne a to slovo platilo. A u něj si nedovedu představit, že by mi řekl, že nepodepsal něco, co podepsal a naopak.
