Hlavně neupadnout do depresí. Znám hudebníky, kteří už kariéru pověsili na hřebík, říká Martin Šanda
Existuje řada rozvážkových služeb, ale jen v případě privezemenakup.cz objednávku zákazníkovi doručí třeba první houslista, hobojista či harfistka z Bohemian Symphony Orchestra Prague, který v minulosti na tuzemských i zahraničních koncertech doprovázel například Josého Carrerase, Alice Coopera či Vanessu Mae. A někdy k tomu i zazpívá. Třeba valentýnské přání… Za celým projektem stojí dirigent Martin Šanda (39), jenž se tímto způsobem rozhodl dát svým hudebníkům obživu v době, kdy se žádné živé koncerty nekonají.
Co vás přimělo založit donáškovou službu privezemenakup.cz?
Poslední koncert jsme odehráli 12. března v katedrále svatého Klimenta, v době letního rozvolnění pak ještě dvě vystoupení v Obecním domě, která byla nasmlouvaná dávno dopředu. V podstatě jsme jenom nechtěli platit stornopoplatky. Naštěstí, i když to bylo v červenci a srpnu, nějací diváci přišli, takže jsme skončili jen v lehkém minusu a neprodělali desítky či stovky tisíc jako některé jiné soubory. Hlavně jsme však měli domluveno přes 180 koncertů, které jsme byli nuceni zrušit. To znamená, že všichni muzikanti najednou seděli doma a pomalu se jim hroutil celý dosavadní život, protože od svých šesti let denně osm i deset hodin cvičili hru na hudební nástroj. A co teď s tím? Bylo mi jasné, že dřív, než je to zlomí, musíme vymyslet, jak jim pomoct. Už jsem totiž ve svém okolí zažil sebevraždy z těžkých depresí a rozhodně jsem nechtěl, aby se to opakovalo! A tak jsme s mým obchodním partnerem Františkem Zemjánkem rozjeli e-shop – internetovou samoobsluhu s rozvozem.
Ale proč zrovna tohle?
Uvědomil jsem si totiž, že devadesát procent muzikantů, kteří jsou celý život zvyklí jezdit na kšefty, má vlastní auto. Rozvážet lidem nákupy pro ně proto nebude žádný problém. Zkrátka se mi to jevilo jako ta nejjednodušší práce. Nezapomínejte, že muzikanti, kteří se ještě někdy chtějí vrátit ke svým nástrojům, těžko mohou dělat profesi, při níž by si mohli zničit ruce, zatímco tohle zvládne každý! Vím, o čem mluvím, sám jsem se loni v říjnu nechal na měsíc zaměstnat u jedné rozvážkové služby, abych si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je. Chtěl jsem vědět, co lidi na téhle práci štve, co je špatně a co by se dalo zlepšit. A musím říct, že podnětů bylo velmi mnoho, protože ty podmínky byly naprosto příšerné – neustálé vymýšlení pokut za cokoliv, takže jsem se nedokázal zbavit dojmu, že firma akorát hledá způsoby, jak vyplácet co nejméně. A tehdy jsem si řekl, že pokud nabídnu svým lidem lepší podmínky a zákazníkům nižší ceny, musí to fungovat. A to jsem udělal a zatím to opravdu funguje. V současné době máme v nabídce několik tisíc položek a náš sortiment nadále rozšiřujeme, dokonce už se na nás začínají obracet sami dodavatelé. Ono stačí jen nesedět s rukama v klíně a nebrečet. Zadarmo vám totiž nikdo nic nedá!
A není v tomto segmentu služeb už poněkud velká konkurence?
Taky jsem si to myslel, ale pak jsem zjistil, že i na tomhle trhu je pořád ještě prostor. Třeba my nabízíme k Valentýnu nejrůznější balíčky – od klasických přes párové až po rodinné. A taky máme balení, která obsahují dobroty nejen pro lidi, ale i jejich domácí mazlíčky. Ale často stačí i zcela běžný sortiment… Zjistili jsme totiž, že lidi jsou tak pohodlní a mají pořád tolik peněz, že jim nedělá problém objednat si dovážku třeba z McDonaldu, který mají pět set metrů od bydliště. Občas je proto výhodnější jim to doručit pěšky než startovat auto! Opravdu není výjimkou, že si někdo objedná z kavárny, která je sto metrů od jeho domu, dvě kávy – za jednu zaplatí padesát korun, ale za dovážku 120 korun. Nejdřív jsem nad tím kroutil hlavou, ale pak jsem si řekl, že by se toho dalo využít. Vždyť vlastně nejde o nic jiného, než co děláme v hudební oblasti: nabízet lidem za rozumnou cenu prvotřídní kvalitu. A v obou případech platí, že tenhle přístup je správná cesta. Navíc my máme i přidanou hodnotu – náš doručovatel vám může například na objednávku zazpívat. Zvažovali jsme, že by někdo mohl i zahrát, ale ty současné teplotní rozdíly nedělají houslím či klarinetu za šest set tisíc či milión korun zrovna nejlépe… Ono to možná zní dost bláznivě, ale blíží se svatý Valentýn. A copak není romantické poslat svému partnerovi či partnerce dárkový balíček po někom, kdo mu při předávání zazpívá?
Jak přijali vaši hudebníci, kteří jsou zvyklí hrát v Obecním domě klasickou hudbu, že teď budou rozvážet nákupy?
Zatím zboží rozváží dvanáct lidí z řad muzikantů a přidružených profesí, jako jsou třeba produkční nebo technici, ale už se ozývají další hudebníci, že by měli o tuhle práci zájem. Samozřejmě že někteří rozvážkovou službu považují za cosi podřadného a nehodného absolventa konzervatoře, či dokonce hudební akademie, ale ti ať si sedí doma, nic nedělají a jen brečí, že nejsou koncerty, a tudíž nemají žádné příjmy – to je jejich problém! Nehledě na to, že podle mého se i jejich postoj časem změní, protože momentálně opravdu není kde hrát a peníze pomalu docházejí. A v takové chvíli člověk musí spolknout svoji hrdost a nějakým způsobem se přizpůsobit době a možnostem. Koneckonců zboží vám klidně doveze i dirigent, protože podle mého je to práce jako každá jiná a já se žádné práce neštítím. Nejdůležitější je přece neupadnout do depresí, což nejsou planá slova. Znám hudebníky, kteří svou muzikantskou kariéru už kvůli koroně pověsili na hřebík a rozhodli se dát přednost práci v Amazonu, což mi vysvětlili tak, že už nechtějí nikdy zažít okamžik, kdy budou bez práce. A v on-line prodeji vidí větší perspektivu…
Nezní vám to jako dirigentovi poněkud depresívně?
Svým způsobem jim rozumím, protože se obávám, že současná situace, kdy se nehraje, hned tak neskončí. A až se tak stane, beztak nebude tolik koncertních příležitostí jako před pandemií, protože už dnes vím, že spousta menších agentur dávno zkrachovala. To ani nemluvím o tom, že mnoho pražských koncertů bylo vázáno na cestovní ruch. Takže dokud se neotevřou hranice a nezačnou sem zase proudit davy cizinců, kteří tvořili podstatnou část posluchačů vážné hudby, mnoho muzikantů bude bez práce. Nehledě na to, že i před koronou tady nebyly stovky, ale tisíce muzikantů – na jedno místo ve státním orchestru se dnes běžně hlásí sto hudebníků, v zahraničí na takový konkurs dorazí i několik stovek uchazečů! Konzervatoře a hudební akademie zkrátka ročně vychrlí takové mraky absolventů, že jich posléze spousta bohužel skončí na pracáku. Umějí sice skvěle hrát, ale nenajdou uplatnění… A to nejenom muzikanti, ale všechny profese, které jsou na hudební sféru navázané. A já si osobně myslím, že než se tahle situace vrátí do doby, na jakou jsme byli zvyklí v roce 2019, bude to trvat minimálně deset let. A do té doby musí lidi z něčeho žít.
Co vás vlastně přimělo založit Bohemian Symphony Orchestra Prague?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
