DJ Roxtar: Léčebna byla úžasný zážitek. Miliardáři i celebrity jsou si tam všichni rovni, dnes jsme přátelé
Dominik Turza známý především pod přezdívkou DJ Roxtar a zároveň hlas populárního maňáska Adolfeena se v pořadu Prostor X rozpovídal o své závislosti na alkoholu, marihuaně a kokainu. V rozhovoru popisuje, jaký byl jeho život pod vlivem drog, jejich klady a zápory i okolnosti svého rozhodnutí s nimi skoncovat. Léčebna závislých byla dle jeho slov úžasná zkušenost, a to díky programu, výsledkům i lidem, se kterými se během své terapie seznámil.
„Léčebna byla úžasný zážitek, neboť když jsem vyšel ven, tak jsem nevěřil tomu, že jsem fakt nabitej a rozhodnutej prostě nebrat drogy, nepít a nestydět se za to a jít s kůží ven,“ ohlíží se Turza za svým časem stráveným v léčebně.
„Já jsem v léčebně napsal největší Adolfeenův hit prostě, když jsem neměl počítač k dispozici, jenom večer. Měl jsem tam tužku a papír a takhle jsem si tam napsal text, protože mi řekli: Dominiku, věnujte se něčemu kreativnímu, vy to milujete, vám to jde, jste čistej, věřte nám, ono to půjde,“ popisuje Turza motivaci, jíž se mu během léčby dostávalo.
Celý rozhovor s Dominikem Turzou můžete zhlédnout zde:
Prostor X: Rozhovor s Dominikem Turzou • Prostor X
„A ti lidi, přátelé, které jsem si v té léčebně našel, ten program, co mě tam naučili, a ty nástroje, který používám, to jsou věci, který by si zasloužil každej. To NEO Centrum není jenom léčebna o závislostech typu – já beru prášky a nemůžu se jich zbavit. Oni vás tam naučí i jakoby žít samy se sebou. Přijmout sám sebe a přestat se trápit minulostí, co vám kdo udělal, co se vám podařilo, nepodařilo, přestat žít minulostí, žít tady a teď,“ říká Turza a dodává: „Aby člověk byl v pohodě, musí začít sám u sebe. Super klišé je ta věta, ale je to tak.“
Na otázku, jaké lidi v léčebně potkal, Turza odpovídá: „Od politiků po opravdivé miliardáře, zpěváky, zpěvačky, hudebníky, široké spektrum lidí, které by člověk v životě nepotkal. Ale tam jsme si všichni rovni, všichni bojujeme s nějakou závislostí. Byli tam lidé závislí na sexu, na práškách na spaní, na drogách, na heroinu, na alkoholu… a jsou z nás přátelé. Já těm lidem můžu kdykoliv zavolat. To se mi tam hrozně líbilo, jak najednou ty kasty nebo společenské vrstvy úplně padají. Tam člověk prostě řeší své problémy. Vy se tam dozvíte hluboké trápení nebo časovou osu někoho, koho třeba vídáte jenom v televizi, a najednou tam mluví jako člověk, najednou se chová jako člověk a vy přestanete mít předsudky, nějaké jako nelibosti, že toho člověka nemáte rád, že to je namyšlenej kretén, ale nevíte, co je za tím backgroundem, co měl za život, co prožil za hrůzy a proč skončil v léčebně. Tohle mi hrozně otevřelo oči v přístupu k lidem a v přístupu k lidem, co mě nemají rádi. Já se modlím každý den za lidi, co mě nemají rádi. Já se modlím za to, aby se měli líp, protože když se budou mít líp a budou v pohodě, tak nebudou mít důvod nemít rádi mě. Protože takhle já jsem žil. Já jsem záviděl, neměl jsem rád lidi, i jsem je pomlouval a vymýšlel jsem si historky. Já jsem byl příšernej člověk, když si to tak uvědomím, ale nemusím už takový být, můžu být lepší.“
