Prokop: Polovina lidí chce zpřísňovat, druhá uvolňovat. Politici jim podléhají a pak tady máme poloviční opatření
Sociolog z firmy PAQ Research a člen NERV Daniel Prokop uvedl v pořadu Prostor X příklady ze sociologického průzkumu ve společnosti. Dle jeho slov je obyvatelstvo ČR v otázce přístupu k současným epidemickým opatřením rozděleno více méně na dvě poloviny. Důvod tohoto rozdělení vidí Prokop nejen v rozdílných zkušenostech lidí s onemocněním covid, ale také v nedostatečné rovnováze pozitivní a negativní motivace občanů tato opatření dodržovat.
„Když zkoumáme podporu těch opatření, tak před čtrnácti dny nám říkala asi polovina lidí, že by se ta opatření měla nechat nebo zpřísnit, a polovina lidí, že by se měla uvolňovat. Takže ta společnost je rozdělená půl napůl, nebo byla – teď už by to asi bylo pro zpřísnění,“ říká Daniel Prokop a vzápětí vysvětluje důvody tohoto rozkolu ve společnosti.
„Podle mě politici někdy moc podléhají těm nejhlasitějším skupinám. Jako ti důchodci a ti starší lidé a lidé, kterým někdo umřel, a podobně nejsou tolik slyšet, ale jsou tam skupiny, které se výrazně bojí a bojí se oprávněně. Ty postoje závisí na tom, jestli znáte, že vám někdo umřel, jestli doceňujete závažnost té epidemie… No a podle mě je dobré informovat realisticky, dopředu a dělat ta opatření prostě úplná. To byla jedna taková neshoda v tom NERVu, protože já také nejsem pro uzavření celého průmyslu, ale já říkám: musíte dělat ta opatření vyrovnaně a nesmíte říkat, že průmysl v Česku se nikdy nezavře. Protože tím vytváříte morální hazard, tím vytváříte to, že někdo ví, že se na něj nikdy nesáhne, a naopak v ostatních segmentech se cítí jakoby úkorně, protože na ně se sahá bez zdůvodnění v podstatě a na ten průmysl se nikdy nesáhne.“
Celý rozhovor se sociologem Danielem Prokopem můžete zhlédnout zde:
Prostor X: Rozhovor s Danielem Prokopem • Prostor X
Jak by měl systém opatření fungovat, vysvětluje Prokop na příkladu ze školního prostředí: „Vláda se prostě musí chovat jako dobrý učitel – ke všem přísně. Vysvětlovat jim, že ta přísnost má smysl a že není bezpodmínečná, a motivovat k tomu, aby se všichni učili dobře, odměňovat je za to, když se učí dobře, vytvářet tam i pozitivní motivace, a ne to, že jako řeknete, že jedna třída nikdy poznámky nedostane a druhá třída bude trestaná i za sebemenší problém.“
