Okamura je slepá vývojová větev. Jak to vypadá uvnitř tuzemské národovecké scény?
Myslí poslanec Lubomír Volný své výroky vážně? Proč skončil v politice Václav Klaus mladší? A proč jsou Nejedlý s Mynářem ubožáci? Rozhovor s mužem, který se roky pohybuje v zákulisí nacionalistické politiky.
Čeští nacionalisté za sebou mají turbulentních sedm let. Vstup Tomia Okamury do politiky a následný rozpad jeho prvního projektu, strany Úsvit přímé demokracie, kde za dosud nevyjasněných okolností zmizely z partajních účtů desítky milionů korun.
Vzestup mediální slávy antiislamisty Martina Konvičky, kterou entomolog a docent Jihočeské univerzity následně nedokázal přetavit v politický kapitál. Rozdrolení protiislámského bloku na několik vzájemně se obviňujících skupin. Vznik „alternativního“ mediálního prostoru. Založení Trikolory a následný odchod Klause mladšího z veřejného života. Výzvy jeho otce ke sjednocení národoveckých sil. Mediálně vděčné eskapády poslance Lubomíra Volného. Téměř u všeho byl jeden muž. Nikoliv na podiích před kamerami, ale v zákulisí.
Tomáš Měšťan, kameraman, režisér, dokumentarista, novinář, provozovatel několika nacionalisticky orientovaných webů. Pracoval pro Českou televizi i Russia Today, přátelí se jak s politiky, které liberální část české společnosti považuje za největší ohrožení demokracie, tak s lidmi z pražské či brněnské levicové umělecké scény. Absolventi FAMU o něm (a dvou jeho souputnících) natočili pozoruhodný dokumentární film Budovatelé říše (2018). Když má čas, jezdí do Srbska za svým kamarádem, celosvětově uznávaným režisérem Emirem Kusturicou. Tomáš Měšťan je tak vzdálen od stereotypní představy o českém nacionalistovi, jak je to jen možné. A o svém světě umí mluvit s pozoruhodnou ironií.
Jak ses dostal k národovecké politice?
Přes Petra Hampla. Já jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany, ale Hampl byl u Svobodných a hodně jsme mluvili o tom, jak českou pravici nasměrovat více nacionálně. Nakonec ale došlo ke spojení Bloku proti islámu, který vedl Martin Konvička, s Úsvitem přímé demokracie, kde předtím proběhla vzpoura proti Okamurovi. Spojení jsem tehdy hodně tlačil i já, zpětně vím, že to byla chyba. Odčinili jsme ji tím, že se to po půl roce rozpadlo. S lidmi v zákulisí Úsvitu, jako byl třeba někdejší šéf Věcí veřejných Vít Bárta a dalšími okolo něj, se nemělo smysl bavit.
K čemu vlastně došlo?
Úsvit slíbil peníze na kampaň, které najednou prostě nebyly. Já jsem do účetnictví neviděl, dodnes se spekuluje, zda za vytunelováním Úsvitu přímé demokracie stál přímo Okamura, ještě v době, kdy stranu vedl, nebo podnikatel Tomáš Hrdlička, který jak se říká, má velký vliv i v nynější SPD. Každopádně finance v Úsvitu spravovali lidé, se kterými bych nejel ani metrem.
Martin Konvička měl v letech 2015 a 2016 značné mediální pokrytí, dokonce 17. listopadu 2015 vystoupil na jednom pódiu s prezidentem Zemanem. Pak se z veřejného života stáhl. Byl za tím hlavně neúspěch jeho politických ambicí?
Na Konvičku byl ze strany mediálního mainstreamu obrovský tlak, vlastně se divím, že to vůbec ustál. Konvička byl líčen jako největší fašista v zemi a blbec k tomu. Přitom ten borec rozhodně není hloupej a nacista není už vůbec. Paradoxně, pokud jsem někdy v životě potkal nějakého liberála, je to Martin Konvička. Takže toho měl myslím plné zuby. Kromě toho jeho neustálé blokace ze strany sociálních sítí mu na radosti taky nepřidaly. Já jsem mu pak ještě dělal kampaň v Ostravě během senátních voleb 2018. Neuspěli jsme, bylo vidět, že značka Konvička už netáhne, ale možná je to i tím, že věci, které jsme my v rámci Bloku proti islámu říkali před šesti lety, se mezitím staly standardní výbavou řady větších stran. Za mě Konvička svoji úlohu v dějinách splnil.
Třetí významnou postavou národoveckého a antiislámského hnutí, kterou už jsi zmínil, je Petr Hampl. Ten chtěl v rámci celé scény hrát roli jakéhosi ideologa. I jemu však politické angažmá nevyšlo. Co je s ním teď?
Hampl se posunul téměř ke komunismu nebo hodně konzervativní levici. Přitom začínal u Svobodných jako kandidát na předsedu. Rozešel se i s Institutem Václava Klause, se kterým dříve spolupracoval. Teď se obklopil lidmi, jako je Jan Keller (sociolog a europoslanec za ČSSD v letech 2014 až 2019, pozn. red), nebo Josef Skála (místopředseda KSČM, pozn. red). Hampl nyní často mluví například o tom, že je třeba znárodňovat zahraniční kapitál (korporáty) a já mu v tomhle vlastně rozumím.
Ideově čisté pravicové síly jako Svobodní nebo někteří lidé v ODS se pořád zaklínají laissez-faire kapitalismem devatenácého století nebo devadesátými léty v Česku, volnou rukou trhu. Obojí je podle mě mrtvé. Ten boj se dnes vede jinak a jde už o něco jiného. Svobodní jsou podle mě dnes budoucnost české pravice, je tam plno mladých lidí. Nemají kam spěchat, musí si napřed ujasnit, co vlastně chtějí a jak to chtějí dokázat, a ne se hrnout zase zbytečně do voleb. Jako předloha jim může sloužit polská strana Konfederace, kterou v Polsku volí plno mladých lidí, je v Sejmu a neustále posiluje. Hampl teď píše zajímavé sociologické knihy, které přímo bytostně liberálové a mainstream nesnáší, mimochodem jdou na dračku, protože prostě lidi zajímá to, o čem se jinak v mainstreamu mlčí nebo čemu mainstream dává oblíbené nálepky o fašismu, nacismu atd...
Dá se říct, že domácí nacionalistická scéna, která posilovala i díky zahraničním tendencím, jako bylo vítězství Trumpa v Americe, se vlastně rozpadla?
Určitě se fragmentovala, což je normální vývoj. Vzedmutí bylo hlavně díky migrační krizi a od té doby už myslím i většinová společnost pochopila, o co šlo. Že pokud chceme v Česku fungovat jako dosud, kdy si v zásadě každý žije, jak chce, nesmí se zde islám uchytit jako v západní Evropě. Že je to nebezpečné. A pokud ještě dnes někdo tvrdí opak, tak je blázen nebo zločinec.
Takže jediný, kdo politicky minimálně neztratil, je Tomio Okamura?
Možná neztratil, ale všichni víme, že Okamura je slepá vývojová větev.
Proč?
Mě netrápí, že je politický podnikatel. Okamurův problém je, že se nikam neposune. On nikdy nepůjde z deseti procent na dvacet a ze dvaceti na třicet, protože není ochoten dělat reálnou politiku. Snažit se něco prosadit. Dovnitř té scény i navenek. Nikdy nic vlastního nevymyslel, vždy jen kopíroval to, co funguje. To není nic zlého, pokud by s tím pracoval tak, že by se to odrazilo v nějákém zákoně, ale to se tedy moc neděje. On prostě nepřijme vládní odpovědnost. Ministr vnitra, natož premiér z něj nikdy nebude. Opozičních 10 % je pro něj prostě ideální. Bez zodpovědnosti...
Zmínil jsi Tomáše Hrdličku. Několik bývalých členů SPD teď uvedlo, že je to ve skutečnosti on, kdo stranu řídí. Je to podle tvého názoru pravda?
Nemůžu to ani potvrdit, ani vyvrátit. Nicméně se to tak říká a myslím, že ani samotný Hrdlička se tomu až tak nebrání, aby se to vědělo. Ale koneckonců je to jedno, vždycky je někde někdo v pozadí. Kdyby Okamura dělal opravdu politiku, má dneska 20 % a je jedno, jestli musí něco z těch státních příspěvků dávat nějakému Hrdličkovi. Nicméně Hrdličku jsem potkal na oslavě Václava Klause juniora, když slavil 50. narozeniny. Byl tam gratulovat a nemyslím, že by měl třeba na chod Trikolory nějaký vliv. Prostě se s těmi lidmi zná, jestli díky SPD i něco vydělá tak, jak vydělával, když byl členem ODS, je mi v podstatě jedno. Je chyba SPD, že se nerozvíjí a je pořád tam, kde je, a za to nemůže Hrdlička, ale vedení toho hnutí. Okamura je promarněná šance. Sice se z té scény drží nejvíc a nejlíp, dostal se do sněmovny a znovu dostane, ale k ničemu to nevede…
O vládních ambicích a hájení hodnot, jimž věří, naopak otevřeně mluvil Václav Klaus mladší. O důvodech, proč tak narychlo ukončil své veřejné působení, se hodně spekuluje. Víš něco bližšího?
Když Klaus Trikolorou rozjížděl, tak jsme to spolu i konzultovali, ale pak jsem viděl první tiskovku, jakými lidmi se obklopuje a bylo mi jasné, že je bez šance.
Jak to myslíš?
Na Klause mladšího se nabalila spousta lidí, kteří se nejen v pravicově-nacionalistických kruzích pohybují už skoro deset let a jde jim o jediné: dosáhnout na jeden a půl procenta hlasů, a tedy i státní příspěvek, nebo mít nějakou veřejnou, dobře placenou funkci. Myslím, že Václav Klaus mladší byl v tomhle ohledu hodně naivní, i přes své příjmení. A taky šlo o to, jak úzce byla Trikolora vymezená. Největší podporu měla mezi malými a středními podnikateli. Což není základ, na kterém se dá postavit politická síla.
Všimni si, jak Klaus v začátcích pořád opakoval mantru, že Trikolora je i pro metaforickou paní poštmistrovou. Pak to říkat přestal, protože dobře věděl, že ho žádná paní poštmistrová volit nebude. Proč by to dělala? Sedí na poště za dvacet měsíčně, její manžel řídí okresní autobus, mají tři děti – tyhle lidi umí stokrát lépe oslovit Okamura než syn prezidenta, který si vzpomněl, že bude dělat politiku, a nabízel nízké daně a obecné fráze o normálním světě. Taky něco prosadit ve sněmovně plné v podstatě „bezejmenných a ochotných ke všemu marnému“ je prostě nemožné a unavující. Tohle všechno si Klaus postupně uvědomoval.
Viděl jsem se s ním pár dní před tím, než oznámil, že končí, a už tehdy mi bylo v podstatě jasné, že předsednictví Trikolory zjevně položí. Byl znechucený a unavený. A myslím, že ukončení veřejného angažmá pro něj bylo vysvobození. Jistě jsou tam i lidé, co to myslí vážně, ale ti nemají klasicky na nic vliv, jen platí členské příspěvky nebo roznášejí letáky a plakáty, to je obdobné jako u SPD. Kdyby šel Václav Klaus mladší do voleb, dostane Trikolora tři čtyři procenta a příspěvek dvacet milionů, který by straníci ve vedení rozkradli jako vždycky. Ostatně zbytku vedení Trikolory už zjevně o nic jiného nejde, jsou to ti lidé, o kterých jsem už mluvil. Jeden a půl procenta a více a státní příspěvek na to, aby si zaplatili hypotéky a dovolenou v Karibiku. Klaus mladší ale stále potenciál má a není vyloučeno, že se někdy objeví třeba v roli ministra školství, která by mu slušela. K tomu ale nepotřebuje partičku čekatelů na funkce a státní příspěvek.
Další z politiků, který s tebou své kroky konzultuje, i když nepůsobíš jako jeho oficiální poradce, je poslanec Volný. Ten kromě bitky v parlamentu proslul například tvrzením, že dopravní firma DHL práškuje z letadel Brno covidem. Jak tohle vnímat?
Šlo pochopitelně o tah, jak rozvířit mediální vody. Volný má zjevně určitý politický talent, umí upoutat média, pracovat s nimi, proto jsem rád, když se občas spolu o těch věcech bavíme. Většina politiků, kteří na sebe chtějí upozornit, to dělá přes skandály podobného typu a nejen na populistické pravici, kromě toho vypínat mu mikrofon, i když říká věci, se kterými nemusím souhlasit, je prostě přes čáru, pokud ještě mluvíme o demokracii.
Teď se během covidu vyrojilo strašně moc různých spasitelů, po Praze běhá jakási Peterková, všichni z ní mají srandu a Volný je něco podobného, jen v parlamentu. V zásadě jde o zrcadlení dění u progresivistů. Tam mají osmdesát sedm nebo kolik pohlaví, naše scéna má chemtrails a práškování covidem. Zeman měl svoji analýzu Československa na Letné. Volný to zkouší jinak. Zemanovi se taky smáli, přestali, až vyhrál volby. Důležité je, jestli takto získaný mediální kapitál dokážeš využít. A Volný má v rámci svého uskupení (Volný Blok, pozn. red.) šanci si sáhnout třeba na dvě procenta. Co s nimi pak udělá, je další věc, viz platí, co jsem předtím řekl o Trikoloře, i když u Volného jsem ochoten i připustit, že mu jde hlavně o politiku. Vítězství je kapitál a díky němu pak můžeš dělat věci, které by ti jinak neprošly a na kterých v politice opravdu záleží. To ví každý politik...Ví to zjevně i Volný… Jestli z něj bude ten kýžený „Tribun lidu“, se ale teprve uvidí.
Hodně se mluví o rozdělené společnosti, ale ty se pohybuješ v národoveckých kruzích a zároveň se stýkáš s lidmi z uměleckého světa, s pražskými a brněnskými filmaři, divadelníky, u nichž jsou politici jako poslanec Volný či mladý Klaus absolutně neakceptovatelní. Jak to zvládáš?
Taky to není úplně růžové, spousta lidí mě odstřihla, ale někteří se po letech zase vrátili, teď u mě třeba byl jeden divadelní režisér, absolvent DAMU a velký progresivní levičák, neviděli jsme se tři roky a vlastně jsme se na spoustě věcí shodli. V zásadě si myslím, že fakt není dobré věci příliš hrotit. Jasně, hodně to hrotí i lidé z mého názorového spektra, ale spousta liberálů taky. A pokud to bude tímhle tempem pokračovat, skončí to věšením na kandelábrech. A slovy klasika: „Komu tím prospějete“?
Když už mluvíme o umělcích, jezdíš pořád za Emirem Kusturicou?
Jasně. Když Kusturica natáčel film Závěť, postavil si kulisy horské srbské vesnice, které už na místě zůstaly. Teď je z nich něco jako skanzen nebo filmová vesnice s názvem Kustendorf, kde Emir dělá festivaly, kam jezdí celý svět, mladí i staří filmaři, muzikanti, spisovatelé atd. Teda kromě Čechů, ti se asi bojí, že by z nich doma udělali Putinovy agenty. Kusturica je dnes spíš v pozici filozofa či gurua a filmy už ho tolik nezajímají, i když teď bude točit velký historický snímek Most na Drině podle stejnojmenné novely Ivo Andriće, oceněné Nobelovou cenou za literaturu. Naposledy jsem s ním osobně mluvil poté, co dostal od Zemana vyznamenání.
V tom ses nějak angažoval?
Já jsem to vymyslel. Vyvolal jsem na internetu kampaň, aby lidi posílali do prezidentské kanceláře a do sněmovny maily s přáním, aby Kusturica vyznamenání dostal. Za den se sešlo asi tisíc mailů. Udělali jsme i tiskovku, kde vystoupil právě Martin Konvička, Petr Hampl, Eva Hrindová nebo poslanec Jaroslav Foldyna, ten to pak tlačil i ve sněmovně, kde se pod to podepsali poslanci napříč spektrem. Emir měl radost a myslím, že si vyznamenání zaslouží, protože doteď všude po světě říká, jak zásadní vliv na něj měla FAMU, kterou vystudoval, a česká kultura obecně.
Na to, že se označuješ za nacionalistu, o lidech z tohoto prostředí mluvíš často s despektem. Koho vlastně respektuješ?
Zajímavý politik, byť ne v Česku, je Petr Bystroň (původem Čech), poslanec Německého spolkového sněmu za AfD. Pořád říkám, že v Evropě bude dobře, až se Čech stane německým kancléřem. S Rakušákem to naposledy moc nevyšlo, že. Bystroň je typ politika, kterého by ve finále volili i městští liberálové, protože jeho potenciál je prostě státnický, nejde o žádného „nácka“. A přesně takový nám tady chybí… Já jsem ho sice párkrát nabádal, aby šel zpátky do Čech a dělal politiku tady, ale pravda je, že v Německu, v první linii toho všeho je dnes užitečnější. Česká politika dneska, jak nacionální, tak eurohujerská, je prostě spíše akvárium malých rybiček hrajících si na velryby. Jedinou opravdovou velrybou Moby-Dick je tady Miloš Zeman a Václav Klaus senior, sekundoval jim ještě Kalousek, který se beztak ještě vrátí, jinak je to prostě malý zatuchlý rybník.
A jaká představa společnosti je pro tebe tedy ideální?
Můj vztah k národovectví i liberalismu vystihuje jedna scéna z amerického akčního filmu Skála. Tam generál americké armády, který se stane v podstatě teroristou (i když víceméně oprávněně) proti vládě USA, říká herci Seanu Connerymu, že: „Strom svobody se čas od času musí zalít krví vlastenců a tyranů.“ Thomas Jefferson. A Connery mu na to odpoví: „A vlastenectví je mizernou ctností.“ Oscar Wilde. Podle mě tyto dvě věci musí být v rovnováze. Pokud se jedna z nich vychýlí, je zaděláno na velký problém.
