Klaus přijal hlavní roli a fungovalo to, říká spoluzakladatel ODS Petr Havlík
Petr Havlík (61) hrál výraznou roli při politické jízdě Václava Klause v začátku devadesátých let. Byl manažerem jeho úspěšné volební kampaně na severní Moravě za OF na jaře 1990, poté se stal jeho poradcem na ministerstvu financí a měl také výrazný podíl na samotném vzniku ODS před třiceti lety.
Připomíná se třicet let vzniku ODS, ale ta by asi nevznikla, kdyby se na podzim 1990 nestal Václav Klaus předsedou Občanského fóra. Jak je možné, že tento Havlovými lidmi neoblíbený, dokonce opovrhovaný ekonom porazil pražské intelektuály v čele s Martinem Paloušem?
Překvapivé vítězství Václava Klause na hostivařském sněmu OF na podzim 1990 se začalo rodit několik měsíců předtím. Klíčovým zlomem vývoje byl Klausův úspěch ve volbách v Severomoravském kraji na jaře téhož roku. Tehdy Klaus získal neuvěřitelných skoro 400 tisíc preferenčních hlasů a to nešlo přehlédnout. Díky tomu se udržel Klaus i ve druhé Čalfově vládě, jinak by skončil v ČNB a jeho vliv by zeslábl. Zmiňovaný Martin Palouš byl jen náhradní variantou, ve skutečnosti se nikomu nechtělo jít do přímého střetu s Klausem. Začali si totiž na poslední chvíli uvědomovat, že jsme si to na rozdíl od nich velmi důkladně odpracovali.
Kdo byl vlastně hlavním ideovým odpůrcem Václava Klause? Václav Havel, Petr Pithart, Jiří Dienstbier, Jan Urban, zmiňovaný Martin Palouš?
K tomuto výčtu bych přidal ještě Pavla Rychetského. Klaus byl jinak konstruován než oni. Byl dobře připraveným makroekonomem. Měl dobré povědomí o volném trhu svobodného světa. Do OF ho tehdy přivedla Rita Klímová (matka Vladimíra Mlynáře), která externě spolupracovala s Prognostickým ústavem. Mezi humanitně zaměřenými intelektuály byl cizorodým prvkem. Vždy byl velmi pracovitý a cílevědomý. Byl to však Václav Havel, který jej nominoval do federální vlády a později souhlasil i s jeho nominací na jednoho z lídrů volební kampaně v prvních svobodných volbách. První formulace pravicové politiky vznikly na půdě Meziparlamentního klubu demokratické pravice v létě 1990. Tam hráli klíčové party zakladatelé Občanské demokratické aliance. My jsme si tu rétoriku pak osvojili a dali jí konkrétní podobu. Bylo zřejmé, že všeobjímající OF mohlo být jen dočasným řešením. Prosazovali jsme jasně vyprofilované standardní politické strany. Museli jsme vlastně rehabilitovat pojem politická strana a obhájit pravicový koncept. Nebylo to vůbec samozřejmé. Naši oponenti snili o jakýchsi třetích cestách, a neuspěli. Jiným tématem pak byla osobní rivalita Klause a Havla. Zvláště ze strany Klause byla postupem doby až iracionální. Byl jsem prvním, kdo po hostivařském sněmu veřejně prohlásil, že se OF musí rozdělit na několik politických subjektů. Reakce lídrů OF byla tehdy, mírně řečeno, velmi odmítavá.
Václav Klaus tehdy našel do jisté míry útočiště na severní Moravě. Čím si vysvětlujete jeho úspěch v tomto zdánlivě plebejském a sociálně vykořeněném kraji?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
