Měla jsem i sedmdesát zvířat. Kočka bere člověka jako božského lovce, říká trenérka koček Nevečeřalová

V čem jsou kočky a psi odlišní?

Jsou to odlišné druhy, navíc kočka je mnohem méně domestikovaná. Proto jsou psi – z mého pohledu – lépe manipulovatelní. Kočka s námi žije mezi čtyřmi stěnami teprve sto padesát let a za dalších sto padesát let bude úplně jiné zvíře, než je teď.

Chovala jste někdy pejska?

Ke své první kočce jsem se dostala až ve dvaceti letech. Dokonce jsem chtěla být trenérka psů a na České zemědělské univerzitě jsem studovala kynologii. Rodiče chovali vždycky briardy, takže vím, co trénink psa obnáší i že je o něco snadnější než výchova kočky, protože je lépe motivovatelný. Proto se věnuju „klikr tréninku“ koček, což je metoda, kdy po zvukovém kliknutí a správném provedení cviku přichází odměna. Stejně se trénují i jiná zvířata. Psi to dělají pro své oblíbené dobroty, ovšem když chcete manipulovat kočku, ve většině případů si vezme jeden dva pamlsky a víc už nechce. Je obtížné najít pro ni „důvod“, proč by s vámi spolupracovala. Pes to dělá i proto, že vás má rád.

Měla jste někdy doma jiné zvíře?

Jeden čas jsem jich měla ve svém pokoji sedmdesát! Různé ještěrky, potkany, fretky, želvičky, psa, kočku. Během vysoké školy jsem byla na praxi v zoo, přitom se člověk naučil, že by měl sem tam nějaké zvíře zachránit, a najednou zjistil, že se mu pomalu nevejdou do bytu. Stejně jsem přišla i ke své první kočce, kterou mám už třináct let. Její máma byla zdivočelá, takže s ní byly problémy, a to odstartovalo můj zájem o tato krásná zvířata. 

Předení a vrnění ale není projev spokojenosti, že?

Není. Spousta koček vrní, když rodí nebo se něčeho bojí, protože tím rozvibruje bránici a to je uklidňuje. Jako když člověk medituje a dělá u toho „ohmmm“.

Jak navazujete se zvířaty vztah?

V zoologické zahradě jsem se třeba starala o zakrslá göttingenská prasátka a přitom jsem si vytvořila až nezdravé pouto se samičkou Pepinou. Stačilo, že jsme se na sebe podívaly a rozuměly jsme si. Jako když potkáte člověka a hned je vám sympatický. Já si myslím, že zvíře si člověka vybírá samo a že si ho vyhlídne podle toho, aby mohl něco konkrétního zažít. Každá z mých pěti koček mě něco naučila a všechno dodnes v praxi používám.

Když přijdete do neznámé rodiny, máte větší respekt ze zvířat, nebo z lidí?   

Mám respekt ke všem. Někdy jsem nervózní, když jedu za agresivní kočkou a vím, co se může stát. Od jednoho takového kocoura mám na lýtku jizvu. Ale většinou se do konfliktu nedostanu, jelikož čtu signály, které zvíře vysílá, a umím se mu vyhnout. Proto pořádám různé přednášky, abych to naučila i ostatní a také oni dokázali eliminovat nepříjemné situace.

Jaké konkrétní signály jsou pro vás důležité?

Všechny. Když kočka sklopí uši a nahrbí se, tak vím, že na ni nemám v žádném případě sahat. Nemám ani ráda, když se ruší ve svém úkrytu. Když řeším nějaký problém a lidi ji vytáhnou odněkud, kde se cítila bezpečně, jediná její reakce je, že je podrápe a najde si jiné útočiště. Proto ji nechám a třeba ji za celou dobu návštěvy nevidím. Nebo za ní vlezu jen proto, abych se podívala, jestli je zdravotně v pořádku. Tím to pro mě končí. Důležitější je pro mě prostředí, ve kterém žije.

Jaké je, vyrazit za klientem, o kterém nic nevíte?

Naštěstí mě všude vozí manžel, který se, když jsem na konzultacích nebo na natáčení, stará o syna a dělá mi současně bodyguarda. Já nikdy nevím, co jsou lidi, za kterými jedu, vlastně zač. Zaklapnou za mnou dveře a nikdo o mně neví. Už několikrát se mi stalo, že si mě pozvala paní, její muž s tím nesouhlasil a začal být na mě agresivní, takže jsme s mým manželem domluveni na tom, že když se mu do určité doby neozvu, začne mě shánět.

Jak probíhá vaše konzultace?

Nejdřív mi majitelé svůj problém přiblíží, pak se jdu podívat, jak žijí, většinou přijde i kočka, protože je zvědavá, a hned se jí zalíbí můj „kouzelný kufřík“, kde mám různé vůně, bylinky a hračky. Ve skutečnosti je to taková kočičí past, jelikož si u toho kufříku můžu zvíře analyzovat. Zjistím, jestli je lekavé, nebo otevřené a chce komunikovat. Dozvím se všechno, co o něm potřebuju vědět. Na lidi bohužel žádný kufřík nemám, ale debata s nimi je pro mě základ poznání.

Funguje aromaterapie i na psy?

Funguje. Akorát to, co je bezpečný pro psa, nemusí být bezpečný pro kočku. Osmdesát procent esenciálních olejů, které se na aromaterapii používají, jsou pro kočky jedovaté. Když ji například namažete známým olejem tea tree, který lidi používají na rány a hojení, můžete ji poměrně rychle zabít.

Podle čeho určujete „diagnózu“?

Problém může být v prostředí, ve zdravotním stavu zvířátka i v některém členu rodiny. Domácnost vnímám jako celek. Když mi lidi napíšou, že jim kočka čurá v bytě, tak jim nemůžu odpovědět, že je to tohle a tohle. Tak to nefunguje. Čurání v bytě mohlo vyvolat deset různých věcí a já musím zjistit, jaká to konkrétně je.

Když zjistíte, že problém způsobuje někdo z rodiny, třeba manžel, navrhnete paní, aby se ho zbavila?

Budete se divit, ale i to se stalo. Nevyslovila jsem to u manžela, ale u partnera, protože tam byly náznaky domácího násilí a kocour paničku, kterou miloval, bránil. Dost často souvisí práce kočičího psychologa s lidskou psychologií.

Ve zbytku rozhovoru se dočtete:

• Mají se zvířata fyzicky trestat?
• Naučí se každá kočka mazlit?
• Je kočka mazanější než pes?