Profesorka Milena Králíčková: Díky bohu, že výběr pohlaví dětí u nás zákony zakazují
Poprvé od roku 1348 bude stát v čele naší nejstarší a nejznámější univerzity žena. Rektorkou Univerzity Karlovy byla dnes zvolena lékařka Milena Králíčková (49). Vědecky se zaměřuje především na příčiny neplodnosti. Tou hlavní je vysoký věk rodičů, ale paní profesorka odmítá říkat „staré matky“. A proč by mladí muži neměli mít notebooky na klíně a spíš než bankovkami platit kartou? Rozhovor poskytla Reflexu v červnu letošního roku.
Jste lékařka, vědkyně, která se zabývá příčinami neplodnosti. Na počátku pandemie se říkalo, že nás z toho moře volného času na home officeu čeká baby boom. Zatím to tak nevypadá. Naopak nepodepsal se mimořádný stres spíš na snížení plodnosti? Existují už nějaká data?
To ještě nelze říct. Sociologické studie běží napříč celým světem, ale je brzy to celé uzavřít. Data budou nejdříve tak do roka. Můj odhad je, že se oba póly vynulují – někde možná baby boom nastal a někde zase víc zafungoval stres. Reakce na pandemii byly velice rozdílné.
Když se řekne neplodnost, představíme si reprodukční medicínu a „děti ze zkumavek“. Zvyšuje se počet neplodných párů? Údajně je jich ve vyspělých zemích až pětina. Čím to je?
Trochu bych ubrala, ale minimálně deset až patnáct procent párů neplodných je. Ve vyspělých zemích je důvodem především odkládání rodičovství do pozdějšího věku. Je to jeden z nejsilnějších faktorů. Pak samozřejmě působí i další vlivy, třeba životní prostředí, o které tak málo pečujeme.
Zvyšuje se údajně především neplodnost mužů, jejich spermie jsou línější, než bývaly. Není to jen tím, že kdysi se fakt, že pár nemůže otěhotnět, automaticky přisoudil ženě?
Určitě částečně ano, i když v generaci našich maminek nebo babiček nebyla medicína schopná příčiny neschopnosti otěhotnět vždy objasnit. Ale plodnost mužů se opravdu zhoršuje. Tvorba spermií je hodně citlivá na to, co je okolo nás – ať už chemicky v životním prostředí, nebo také fyzikálně. Vliv má třeba teplo, konkrétně například z notebooku, který mají pánové na klíně, nebo teplo z mobilů.
Takže pánové, nedávejte si notebook na klín?
Ano, hezky na stoleček.
Vy se právě na škodliviny a jejich vliv na kvalitu pohlavních buněk zaměřujete. Jenže vezmeme-li si éru budování socialismu, životní prostředí bylo oproti současnosti mnohem horší, tudíž nebezpečnější, ne?
Neřekla bych, že se životní prostředí zlepšilo. Chemických faktorů bohužel přibývá. Nicméně hlavní příčinu neplodnosti vidím ve zmíněném věku rodičů. Co si pamatuji, a to jsem ročník 1972, bývalo běžné zakládat rodinu v 18, ve 20, ve 22 letech. Teď je to posunuté téměř o deset let dál.
Jaké škodliviny nás v „procesu tvorby“ miminek tedy nejvíc ohrožují? Překvapilo mě, že se jedná kupříkladu o látky z vytištěných papírových účtenek, z recyklovaného papíru, čili zdravější by nakonec bylo nosit si rohlíky z obchodu nikoli v papírových, ale mikrotenových sáčcích?
Bohužel, škodliviny jsou často skryté. Uvedu například bisfenoly, což jsou látky, které se přidávají do papíru, aby byl ohebný, aby vydržel, aby se netrhal. Jak jste se zmínila, právě tuhle látku najdeme nejen v mnoha plastech, na vnitřku plechovek se sterilizovanou zeleninou, ale i v recyklovaném nebo bankovkovém papíru, obsahují ho i ony tištěné účtenky z pokladen obchodů. O škodlivosti bisfenolů se dlouho nevědělo, nyní se však ukazuje, že snižují kvalitu pohlavních buněk, a tím mohou způsobit neplodnost. Mikrotenovými sáčky bych rozhodně nic nenahrazovala, naopak, nejsem příznivcem jakýchkoliv igelitových pytlíků a tašek, dcery mě naučily nosit v kabelce jednu a tutéž.
Čili druhá rada mladým mužům – plaťte raději kartou než bankovkami. Ale pojďme dál. Moderní medicína dokáže pomoci devíti z deseti neplodných párů. Bude to jednou sto procent? A bude se s pomocí vědy plodit a rodit čím dál víc dětí?
Věřím, že půjdeme chytřejším směrem a místo stále častějšího využívání asistované reprodukce budeme víc chránit životní prostředí tak, aby plodnost už dál nezhoršovalo. Nikdy nedosáhneme toho, aby sto procent párů mohlo mít děti. Ale zjistíme-li, co přesně způsobuje neplodnost oněch deseti patnácti procent, a jsou-li to škodliviny z vnějšího prostředí, měli bychom je odstranit, a tím vrátit vajíčkům a spermiím kvalitu. Znovu ovšem opakuji, že v západní civilizaci je podstatnou příčinou vysoký věk rodičů.
Takže klíčový problém jsou především staré matky?
Nerada bych říkala staré matky, je-li jim 30+. Existuje řada povolání, v nichž si ženy chtějí vydobýt své místo, takže mateřství odkládají logicky. I já podporuji své studentky, aby si nemyslely, že hned, jak dokončí medicínu, musí mít honem děti. Vždycky mi vadilo, když se na porodním sále psalo k ženám „stará prvorodička“. To mě hrozně rozčilovalo.
Vedete plzeňský Ústav histologie a embryologie i výzkum v Biomedicínském centru, které jsou napojeny na řadu i mezinárodních projektů. Můžete vysvětlit nám laikům, co je váš největší hit, největší naděje do budoucna, kterou se momentálně zabýváte?
Osobně považuji za náš největší hit, chcete-li tomu tak říkat, právě výzkum bisfenolů a jejich vliv na raná stadia vývoje embrya, konkrétně v prvních čtyřech dnech. Z velké části je toto období našeho života neprobádané. Možná to není pro široké publikum sexy téma, ale já ho pokládám za strašně důležité právě pro snížení neplodnosti. Jiná vědecká skupina v mém výzkumném programu se věnuje materiálům, které nám pomáhají v těle něco nahradit – kosti, určité části tkání, například aby cévy nekornatěly anebo játra regenerovala. Myslím, že právě na výzkum materiálů, které do budoucna pomohou v regenerativní medicíně, se může běžný člověk těšit.
Výzkum není povolený na lidských embryích, což už jsou zárodky lidského života. Používáte zvířecí modely. Jaké? Klasické myšky?
Používáme myši a u nás v Plzni v Biomedicínském centru máme kromě nich i větší zvířátka – až do prasat. Prase má s člověkem hodně příbuzný imunitní systém. Při výzkumu embryí využíváme zase nejčastěji myši, mají velmi podobný vývoj vajíčka jako lidé.
Vy se zaměřujete na prenatální vývojové a vrozené vady. Co dokáže věda dnes odstranit anebo čemu předejít ještě před narozením miminka? Jakým handicapům?
Dokážeme upozorňovat ženy, které se chystají otěhotnět, jak předcházet riziku plynoucímu z rodinné anamnézy anebo vlastní zdravotní kondice. Uvedu typický příklad, kdy výzkum vrozených vývojových vad něco významného změnil: u diabetiček v první třetině těhotenství vznikaly vývojové vady a díky výzkumu bylo zjištěno, že jejich nemoc musí být léčená a stabilizovaná, aby plod, tedy miminko, byl zdravý. Prevence je v medicíně vždycky nejdůležitější.
Jakým vadám se dá ještě předcházet, než se dítě narodí?
Můžeme – ale to už jsme se dostali do oblasti asistované reprodukce – předcházet některým genetickým vadám, vázaným na gen nebo chromozom, jenž je už u rodičů identifikovaný. Opět uvedu konkrétní příklad: pokud se zjistí v rodině hemofilie nebo cystická fibróza, dá se při takzvané preimplantační genetické diagnostice vybrat k umělému oplodnění z několika embryí to, které špatnou kombinaci nemá.
A víme, u jakých nemocí už to takhle lze identifikovat?
Existuje jich celá řada, kde to víme – například u některých dědičných nádorových anebo neurologických onemocnění, ale zatím to neznáme u všech. Spektrum se ovšem pořád rozšiřuje.
Jsou známé příklady, že při umělém oplodnění je možné s genetickými dispozicemi doslova čarovat. Například jistý čínský vědec prý přepsal genetickou informaci dvojčat HIV pozitivního otce, aby se narodila zdravá.
Podobné úpravy by měly zůstat pro nás tabu, zakázanou třináctou komnatou, kterou bychom neměli otevírat. Medicína musí mít vždycky svůj etický rozměr.
A jak se oddělí prospěšná eliminace vývojových vad s přepisováním?
To je právě obrovský rozdíl! Když se při umělém oplodnění podíváme na embryo, které má genetický problém, takže by se narodilo dítě s Downovým syndromem, použijeme pro implantaci jiné, jak už jsem ostatně říkala. Ale kdybychom mu genetickou informaci změnili, už se jedná o něco úplně jiného, nebezpečného, neetického. Abych to řekla přesněji, umíme a také měníme genetickou informaci, dejme tomu, viru či bakterie, ale neměli bychom upravovat genetickou informaci lidské bytosti. Technicky to možné je. Ale vybírat při asistované reprodukci dítě s modrýma očima a inteligencí nobelisty bychom nikdy neměli. Fušovat přírodě do řemesla v tomto ohledu nesmíme.
Co všechno je teoreticky možné? Vybrat si u vajíčka nebo spermií fenotypické znaky dárce, jako jsou oči, vlasy, váha, míra, krevní skupina, už někde lze. Co třeba pohlaví? Stále najdeme kultury se silnou preferencí mužů a chlapců.
Ano, pohlaví je možné si vybrat. Díky bohu, u nás to však zákony zakazují. Ale existují ve světě společnosti, kde to lze. Pevně věřím, že si manipulaci genetického kódu hodně rozmyslíme. Protože nikdy nevíte, co současně v člověku ještě změníte. Nikdo z nás neumí přesně říct, co zásah do genomu napáchá. Je spousta genů nepopsaných, neznámých, nepropojených s konkrétními nemocemi. Ostatně ani u těch darovaných vajíček a spermií nemáte záruku, že v narozeném dítěti zopakují znaky dárce zvoleného z katalogu.
Od toho by ovšem mohl být krůček k vytváření „dokonalých“ lidí. Obáváte se toho? Člověk většinou bariéry, které mu stojí v cestě, proráží.
Pevně věřím, že zdravý rozum zvítězí. Vždyť už teď je každý z nás dokonalý a krásný, měli bychom pouze pracovat na tom, abychom se tak navzájem vnímali.
Problematika neplodnosti vás provází od doktorandského studia. Rok z něj jste strávila na prestižní Harvardově univerzitě v USA, konkrétně v Massachusettské všeobecné nemocnici, a to díky stipendiu Fulbrightovy komise. Dnes jste její čestnou ambasadorkou. Co to přesně znamená?
Rok na Harvardu můj profesní život zásadně změnil. Zkušenost z ciziny obohatí každého, ať už je lékař, kuchař, nebo švadlena. Podotýkám, že zdejší studenti Univerzity Karlovy v porovnání s dalšími evropskými univerzitami vyjíždějí do zahraničí zřejmě nejčastěji. Když se vrátí, naší zemi jejich zkušenost a erudice jen prospějí. Já jako čestná ambasadorka pomáhám Fulbrightově komisi v propagaci.
Tím se dostáváme k vaší další profesní roli. Jste prorektorka pro studijní záležitosti Univerzity Karlovy a ohlásila jste kandidaturu na rektorku. Naše nejstarší univerzita od založení v roce 1348 ženu v této pozici nikdy neměla. Vyjde to po těch bezmála sedmi stoletích?
Uvidíme. Byla by to pro mě veliká výzva, jak posunout Karlovu univerzitu zase o něco blíž k prestižním univerzitám, s nimiž spolupracujeme a na nichž je celá řada rektorek. Oxford měl rektorku, Imperial College – čili Královská univerzita v Londýně – také, abych namátkou uvedla nějaký příklad.
Na začátku jsme mluvily o covidové éře. O jejích negativech, včetně komplikací při distanční výuce, se už psalo hodně. Ale vezměme to z druhé strany, z té pozitivní: jak pandemie promění podobu univerzitních studií do budoucna?
Vidím dva velké pozitivní efekty. Myslím si, že tahle generace bude odolnější, mnozí studenti dokázali fungovat v covidovém režimu velmi efektivně. Pocvičili se v IT dovednostech a díky tomu spolu i víc spolupracovali, byť byli zavření doma. Týmová práce je pro budoucnost velice podstatná.
Podobně jako vědkyně i jako prorektorka spolupracujete se zahraničními partnery. Při porovnávání světových žebříčků i ta nejlepší česká univerzita, tedy Karlova, na tom není úplně nejlépe – je až v první třístovce. Další, jako třeba VŠCHT, ČVUT či Masarykova univerzita, figurují až v dalších stovkách. Čeho se zdejším školám nedostává?
Celá řada špičkových univerzit pracuje s úplně jinými ekonomickými možnostmi. I Čína ohromným způsobem do univerzit investuje. My takové finanční podmínky nemáme. Ale pro lepší umístění v žebříčcích, a v tom nám může pomoci právě zkušenost z covidové doby, je nutné větší otevření světu. Naší univerzitě se podařilo začít s takzvanou hybridní či blended mobilitou, díky níž naši studenti mohli on-line navštěvovat kursy třeba na univerzitách ve Varšavě, v Miláně nebo Heidelbergu. Tohle je další z benefitů pandemie. Kdyby covidu nebylo, nebyli bychom k blended mobilitě tolik nuceni. Mnozí studenti ji ke kontaktům se zahraničními školami rádi využijí i v postpandemických časech.
Nebudou muset za velké peníze jezdit do škol za oceánem, ale budou moci studovat u nejlepších profesorů on-line z českého gauče?
Osobní zahraniční zkušenost a získání sociálních kontaktů on-line výukou určitě nenahradíte. Ale třeba v evropském prostoru může být ohromnou příležitostí, aby i student z českého domova mohl navštěvovat kurs, jenž se koná třeba v Edinburghu. Tamní univerzita už mimochodem buduje svou speciální hybridní část. Jeden student může sedět v přednáškové aule na místě, jiní se připojí odkudkoliv z Evropy. Včetně těch, kdo jsou ze školy dávno pryč a jen si chtějí doplnit kvalifikaci. Budou společně pracovat, vzdělávat se a tímhle moderním směrem by podle mě měla vykročit i naše škola.
Už jste zmínila, že nejlepší světové univerzity, což jsou hlavně americké a britské, mají rozpočty v řádech miliard dolarů či liber. To nejspíš jen tak nedoženeme.
Jistěže ne. Naše univerzita má rozpočet také v miliardách, ale korun českých. Podfinancování je jeden z důvodů, proč se zdejším vysokým školám nedaří dobývat špici světových žebříčků. Kdybychom měli lepší rozpočty, mohli bychom mít víc špičkových profesorů z domova i ze zahraničí. Nebo směleji konkurovat soukromému sektoru úctyhodným platem pro IT odborníky. Ani v humanitně-společenských vědách vám už dneska nestačí tužka a papír, tabule a křída.
Viděla jsem při jedné promoci na americké univerzitě, že její absolvent, podnikatel a politik v seniorském věku, daroval své alma mater šek na milión dolarů. Podobná loajalita absolventů u nás zvykem ještě není, že?
Už se to učíme. Když si fakulta sociálních věd vytvářela nové akademické žezlo, skládali se na ně absolventi. Podobně když se na matematicko-fyzikální fakultě náhodou odkryla při rekonstrukci stará rotunda, zase se skládali na rekonstrukci absolventi. Jsem přesvědčená, že časem se dárcovství absolventů bude rozšiřovat, až vyrostou další generace osvícených a bohatých podnikatelů.
Které fakulty nebo obory, nejen na Univerzitě Karlově, jsou podle vás evropsky, nebo dokonce celosvětově na špici?
Budu mluvit jen za naši univerzitu. V první stovce nebo v prvních dvou stovkách těch několika světových žebříčků se pravidelně umísťují geografie, matematika a fyzika, ekonomie a medicínské obory.
Četla jsem, že sílí trend, kdy technologické firmy poptávají čím dál víc absolventů humanitních oborů, na něž řada lidí pohlíží svrchu. Je to tak?
Je to tak. Třeba v americkém Silicon Valley jsou kreativní básníci, kteří učí umělou inteligenci pracovat s jazykem. Předností absolventů humanitních oborů jsou takzvané soft skills, jako je právě ona kreativita, sociální a emoční dovednosti či schopnost vést tým, které stroje a roboti budoucnosti nenahradí. Právě v pandemii se přesvědčivě ukázalo, jak moc potřebujeme mít nejenom virology, biology a lékaře, ale i sociology či ekonomy, kteří pracují společně v týmech.
Jistě si jako prorektorka všímáte fenoménu cancel culture, což doslova znamená kultura rušení, jenž se šíří především na amerických univerzitách. Je pro něj typická přepjatá politická korektnost, vymazávání „nevhodných“ historických osobností a jejich děl z veřejných prostor. A říká se, že co je na Západě, brzy dorazí i na Východ. Souhlasíte?
Podle mě je cancel culture jednoznačně nešťastný trend a věřím, že u nás se nerozšíří. Připadá mi šílené odstraňovat sochy, dejme tomu, Winstona Churchilla, který má v dějinách nesporné místo, bez něhož by nacismus, diktatura a nesvoboda na kontinentě přinejmenším dočasně zvítězily. I zdánlivě neškodné odstranění portrétu britské panovnice ze společenské místnosti na jedné koleji v Oxfordu coby symbolu koloniální historie mi připadá krátkozraké. Pravda, hlasovala o tom jen skupinka studentů. Ale věřím, že si univerzity svou historickou roli center svobodného myšlení přesto uchovají.
Pokud se nepletu, u nás zatím poslední veřejnou akcí vysokoškolských studentů bylo anonymní vylepování žlutých plakátů s černým výstražným trojúhelníkem, doplněné hesly proti sexuálnímu násilí. Byla to reakce na kauzu někdejšího studenta práv Univerzity Karlovy Dominika Feriho. Máte pro takové rebelské akce pochopení?
Mám, jako matka, jako prorektorka i jako přednášející na lékařské fakultě. K mládí rebelství patří, a dokud neubližuje, neškodí a nezraňuje, tak rozhodně pochopení mám.
Nakonec trocha futurologie: nestane se jednou díky vědě, že na univerzitách budou studovat lidé geneticky upravení, aby měli skvělé dispozice pro matematiku, jazyky, umění?
Doufám, že tohohle džina z láhve nikdy nevypustíme. Mohli bychom pak vyrábět i dokonalé vojáky. A to by byl konec lidstva.
Milena Králíčková (49) Lékařka, vysokoškolská pedagožka, profesorka histologie a embryologie, zabývá se neplodností. Od roku 2014 působí jako prorektorka pro studijní záležitosti Univerzity Karlovy, nyní kandiduje na rektorku (volby jsou letos v říjnu). Doktorandské studium částečně absolvovala na Harvardově univerzitě. Je vedoucí výzkumného programu v plzeňském Biomedicínském centru. Publikovala desítky odborných prací, za svou práci získala několik ocenění, je čestnou ambasadorkou Fulbrightovy komise. S manželem mají dvě dcery.
